fortunes-cs 2.0-1 / usr / share / games / fortunes / cs / pratchett

	Kočky jsou ve skutečnosti silně ekologicky založené. Například:
a) Kočky nikdy nepoužívají spreje obsahující freony a neohrožují tedy
   ozónovou vrstvu.
b) Kočky neloví tuleně. Lovily by je, kdyby věděly, co to tuleni jsou, a
   kde je najít. Jenže to nevědí, a tudíž je všechno v pořádku.
c) Totéž platí o velrybách. Lidé možná krmí kočky velrybím masem, ovšem
   kočky o tom nemají ani potuchy. Stejně tak by jim chutnal sekaný velrybář.
d) Antarktida? Kočky ji s klidem nechávají na pokoji.
	Kočky však mají i stinné ekologické stránky:
Všechny kočky trvají na tom, že musí mít kožich z pravé kůže.
		-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka
%
	Jak víme, každá kočka má několik jmen, a ani T. S. Eliotovi se
nepodařilo uvést jejich úplný seznam. Naprosto obyčejná kočka bude mít
pravděpodobně úplně jiné jméno v případě, že:
a) na ni šlápnete,
b) je zřejmě jediným zvířetem v okolí, které vám může poskytnout
   vysvětlení ohledně původu podivné vlhké skvrny na koberci a příšerného
   zápachu všude kolem,
c) vaše potomstvo ji podrobuje mazlení třetího stupně,
d) vylezla po žebříku na půdu "prostě proto, že tam byl", načež se
   z nějakého důvodu rozhodla zmizet za starými krabicemi, koberci,
   opuštěnými domečky pro panenky atd. a nedá se odtamtud vylákat; když
   ji pak spoza toho všeho harampádí vytáhnete za flígr, přátelsky vám
   rozdrásá ruku a jediným plavným skokem proletí padacími dvířky na žebřík,
   který tím shodí a ponechá vás shrbené šest metrů nad zemí uprostřed
   dlouhého zimního odpoledne, kdy nikdo kromě vás není doma.
Jistě, takové jméno patrně nebudete používat každý den, ale je dobré ho
mít po ruce, protože ve chvíli, kdy se opíráte o sud s napůl zmrzlou vodou
a pokoušíte se zastavit krvácení pomocí drahocenné staré čínské rytiny na
ručním papíře, nemusíte aspoň příliš napínat představivost.
		-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka
%
	Opravdové kočky neloví kvůli žrádlu, ale proto, že vás mají
rády. Proto si také uvědomují, že jste do vybavení svého domu bůhvíproč
zapomněli začlenit jisté drobnosti, které mu teprve dodají ten pravý
punc domova, a snaží se ze všech sil toto vaše opomenutí napravit.
Rejsci s ukousnutou hlavou jsou velmi populární, a pokud chcete něco
avantgardního, není nic lepšího, než hromádky miniaturních vnitřností.
K docílení co největšího estetického účinku je nutné tyto předměty
ponechat někde, kde je nikdo pár dní nenajde, a dát jim tak možnost se
plně rozvinout a vytvořit si vlastní osobnost.
		-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka
%
	Existuje teorie, že dobře živená kočka je lepší lovec než kočka
hladová; jako důkaz se uvádí, že syté, pěkně zakulacené kočce nevadí
dlouho ležet a čekat na havěť, jejíž chytání vyžaduje vytrvalost a
trpělivost - vážky, žáby, vrabci a podobně - zatímco vyhladovělá kočka
bude neustále lítat po okolí a živit se jednostrannou stravou složenou
z myší a potkanů. Není známo, kdo tuto teorii prosazoval jako první, ovšem
je velmi pravděpodobné, že měl kožich a drápy.
		-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka
%
	Jak si kočky hrají: Vlhký beton
	Oblíbená a jednoduchá kočičí hra, o níž archeologové zjistili,
že je stará jako - vlhký beton sám. Sestává z toho, že kočka vyhledá
nějaký vlhký beton a přeběhne přes něj. Existuje samozřejmě několik
herních úrovní; nejvíce bodů je možné získat za přeběhnutí přes beton,
který je sice dost vlhký na to, aby v něm zůstaly pěkné stopy kočičích
tlapek, ale zároveň dost tvrdý na to, aby se nedal urovnat.
		-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka
%
	Poslední výzkumy ukazují, že určité malé procento Opravdových
koček má jízdu autem docela rádo, ovšem jen tehdy, splňuje-li beze zbytku
jejich požadavky. Jedna z našich koček se ve voze cítila jako doma,
jakmile mohla sedět řidiči na rameni a sledovat silnici před sebou, což je
zřejmě proti předpisům.
	Zvířata volně pobíhající po autě nejsou nikdy to pravé ořechové.
Nejhorší jsou obvykle kozy, ale dokud nezjistíte, že máte pod brzdovým
pedálem zakleslou želvu, nevíte, co je to opravdový strach, ani co vlastně
znamená "klidné stáří".
		-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka
%
	Krysy!
	Pronásledovaly psy, kousaly kočky, řádily -
	Ale to nebylo všechno. Jak říkal úžasný Mauric, byl to prostě
příběh o lidech a krysách. To těžké na tom bylo rozhodnout, kdo jsou
vlastně lidé a kdo jsou krysy.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	"Podvody, to je vlastně to, čím lidé žijí," řekl Mauricův hlas.
"Jsou pořád tak dychtiví ošidit jeden druhého, že si volí vlády, aby to
dělaly za ně."
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	A pak tady byly krysy, které žily pod hromadou odpadků v jednom
koutě jeho území. Pochopil, že krysy mají jakési vzdělání, když jednu
z nich ulovil a ona mu řekla: "Nemohli bychom si o tom pohovořit?" V tom
okamžiku mu část jeho nového úžasného mozku oznámila, že dost dobře
nemůžete sníst někoho, kdo umí mluvit. Alespoň dokud nevyslechnete, co vám
chce říci.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Ostatní kočky byly najednou hloupé. Mauric se začal místo
s kočkami kamarádit s krysami. Mohl si s nimi alespoň popovídat. Vycházel
s nimi skvěle, pokud měl na paměti, že nesmí sežrat žádnou krysu, kterou
znají.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Mauric sám si myslel, že krysy jsou omezené. Chytré, to ano, ale
omezené. Mauric žil na ulicích celá léta a z uší mu zbývaly sotva pahýly,
jizvy měl i na čenichu a byl mazaný. Při chůzi se nafukoval tak, že kdyby
se nehlídal, byl by se možná vznášel. Když naježil ocas, lidé ho museli
obcházet. Byl si jistý, že k tomu, aby dokázal žít čtyři roky na ulicích,
které se hemžily psími gangy a kožešníky na volné noze, jeden _musí_ být
mazaný.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Mauric byl expert jen na kočičí zpěv, který se provozoval tak,
že se kočka postavila na pět centimetrů od jiné kočky a ječela na ni
tak dlouho, dokud se ta druhá nedala na ústup. Lidská hudba mu vždycky
připadala slabá a řídká. Jenže když lidé slyšeli chlapcovu hudbu, obvykle
si poklepávali nohou do taktu. A taky se většinou usmívali. Nic z toho
Mauric neznal.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Psí obličej se okamžitě poskládal do děsivě ustarané grimasy psa,
který se pokouší strávit dvě myšlenky najednou. Věděl, že kočky neumí
mluvit, a tahle kočka na něj právě promluvila. To byl strašný problém.
Pes si neohrabaně sedl a zakňučel.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	"Hrmf," odpověděl Šunkoflek, což byla jeho běžná odpověď, když
nerozuměl tomu, co bylo právě řečeno. V poslední době hrmfoval často.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Třetí četa spěšně odklusala. Černý přeliv se teď přesunul k druhé
četě. V té byly převážně starší krysy, zjizvené a potrhané, některé měly
jen pahýly ocasů, jiné neměly ocasy žádné, mnohým chyběla tlapka, oko nebo
ucho. Abychom to vyjádřili přesněji, přestože jich bylo celkem dvacet,
z jejich končetin a dalších tělesných výrůstků a náležitostí by se složilo
maximálně sedmnáct kompletních krys.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Právě proto, že byly krysy staré, byly i lstivé, protože krysa,
která není lstivá, mazaná a podezřívavá, nikdy nebude ani stará.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Malý krysák neustále přešlapoval na místě, takže se zdálo, že
stepuje. Jeho tlapky bez ustání vyťukávaly do podlahy sklepa jakýsi
složitý rytmus. Kromě toho měl na hlavě klobouk, odřenou, doma vyrobenou
věcičku ze slámy. Byl jedinou krysou, která si dokázala s kloboukem
poradit, a to díky tomu, že otvory v jeho okraji prostrčil uši. Jeho
oblíbeným rčením bylo "bez klobouku otrok a s kloboukem pokrok".
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Sardinka patřil ke starším krysám, ale většinou se to nepoznalo.
Tančil, vtipkoval a nikdy se nepral. Žil původně v divadle a kdysi
sežral celou krabičku líčidla. Jak se zdálo, dostalo se mu to do krve.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Nakonec přešel Černý přeliv k první četě. Ta byla nejmenší. Na to,
abyste vydrželi v první četě, tedy v Protipasťové likvidační, dlouho, jste
museli být jistý druh krysy. Museli jste být pomalí, trpěliví a pečliví.
Museli jste mít dobrou paměť. Museli jste být opatrní. Mohli jste do čety
samozřejmě nastoupit, i když jste byli rychlí, zbrklí a nedbalí. Pak jste
tam ovšem nevydrželi dlouho.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Zlomyslena ukončila řeč a nalila mléko na talíř. To se spíše
přesouvalo než teklo, ale Mauric byl uliční kočka a dokázal vypít i mléko
tak zkažené, že se před ním pokoušelo odplazit pryč.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Musel to být Sardinka, pomyslel si Mauric. Ten pitomec! Vždycky
předbíhal protipasťový oddíl. Ze všech kuchyní v celém městě, v nichž se
mohl objevit, se objevil právě tady! Každou chvilku se ta holka otočí
a začne ječet.
	To bude Sardinka považovat za aplaus. Žil svůj život jako jediné
velké představení. Ostatní krysy prostě pobíhaly kolem, kvičely a dělaly
svinstvo a nepořádek a to stačilo lidi přesvědčit, že udeřila krysí
pohroma. Jenže Sardinka ne, tomu to bylo málo, Sardinka s jeho yowoorll
písničkamí a tanečky!
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Byl to dobrý trik, to musel připustit dokonce i Mauric.
V některých městech volali krysaře okamžitě potom, co ho Sardinka poprvé
předvedl. Lidé dokázali snést krysy ve smetaně, krysy na střeše, krysy
v čajových konvicích, ale stepující krysa - to už bylo za hranicí
stravitelnosti. V okamžiku, kdy vidíte stepující krysu, jste ve velikém
maléru. Mauric byl přesvědčený, že kdyby se některá z krys dokázala naučit
hrát na tahací harmoniku tak dobře, jak Sardinka stepoval, podařilo by se
jim zvládnout dvě města denně.
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	"Dneska se vůbec objevila celá řada divnej krys," přisadil si
další muž. "Moje máma prej viděla jednu, která tančila v kuchyni na
kredenci! A když můj děda ráno vstával a šáhnul si pro svý falešný zuby,
tak ho s nima jedna krysa kousla! Kousla ho jeho vlastníma zubama!
	A jedna ženská u nás v ulici ráno vlezla do špajzu a našla tam
krysy, co plavaly v míse se smetanou! Ale vony prej tam neplavaly jen tak!
Musely bejt trénovaný! Plavaly do takovejch jako vobrazců a potápěly se
a mávaly pařátkama ve vzduchu a dělaly věci!"
		-- T. Pratchett: Úžasný Mauric
%
	Stařenčino bouřlivé mládí bylo jako otevřená kniha, i když teď už
k vidění jen ve velmi opotřebovaném přebalu.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Bylinkám, které se používají každodenně v kuchyni a lékárničce, se
říká obyčejné. Ty Bábiny obyčejné nebyly. Její byliny byly buď neobyčejné,
nebo žádné. A jejich sklizeň nebyla ta pohodová selanka s veselým proutěným
košíkem a ozdobnými nůžkami. Bábi používala dlouhý nůž. A před sebou držela
židli. Kromě toho na sobě měla kožený klobouk, rukavice a silnou koženou
zástěru jako druhou obrannou linii.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Dokonce ani Bábi nevěděla, odkud některé z jejích rostlin
pocházejí. S kořeny a semeny se obchodovalo po celém světě a možná
i jinde. Některé z bylin měly květy, které se za vámi obracely, ať jste se
postavili kamkoliv, jiné střílely trny po ptácích, kteří náhodou prolétali
kolem, a u některých byly silné kůly, ne snad proto, aby se nezlomily, ale
aby je Bábi druhý den našla na stejném místě.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Stařenka Oggová se v životě neunavovala pěstováním jediné
rostliny, kterou nemohla vykouřit v dýmce nebo vycpat kuře.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Stařenka věděla, že mnoho lidí dokáže říkat věci jedovatě. Bábi
Zlopočasná dokázala jedovatě naslouchat. Dokázala, že věci zněly hloupě
jen tím, jak jim naslouchala.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	"Chtěla jsem paní Našeptávalové říct, jak překrásné jsou její
jehlice do klobouku," pronesla Bábi. "Velmi okouzlující a čarodějné."
	Stařenka, jejíž hlava se otáčela sem a tam jako hlava tenisového
diváka, se podívala na Leticii, aby viděla, zda tahle zkázonosná střela
zasáhla cíl. Jenže Leticie se usmívala. Někteří lidé si často nevšimnou
očividných věcí, ani kdyby jim je někdo podal na hlavici pětikilového
kladiva.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Leticie kráčela způsobem, kterému Stařenka říkala nedbalý krok. Bylo
by chybné soudit ji podle tučných tváří a úzkostlivě upravených vlasů nebo
podle hloupého způsobu, jakým rozhazovala při řeči ruce. Konec konců, byla
to čarodějka. Namíchněte nějakou čarodějku a... jednoduše řečeno, budete mít
proti sobě čarodějku, kterou jste právě namíchli.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	"To máš to dnešní čarodějnictví," povzdechla si Bábi.
"Spousta šperků, a žádné pořádné flanelové spodky."
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Stařenka Oggová měla starosti.
	Věděla, že byla vypovězena jistá válka. Bábi, když ji někdo popudil,
dokázala napáchat hrozné věci a skutečnost, že je vždycky napáchala na těch,
kdož si je vrcholně zasloužili, jima na děsivosti příliš neubírala. Teď
plánuje něco strašného, tím si byla Stařenka jistá.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Tajemství úkrytu Stařenčiny palírny bylo největší tajemství široko
daleko, protože každý v království věděl, kde palírna lěží, a tajemství
střežené tolika lidmi je jistě tajemství nesmírné. Věděl to dokonce i
král a věděl to dost přesně, aby mohl bez obtíží předstírat, že neví,
a to znamenalo, že nemusel od Stařenky vyžadovat žádnou daň, a ona mu ji
nemusela odmítat. A každoročně na Svátek Prasečí hlídky dostal král sud
toho, čím by mohl být med, kdyby včely nebyly abstinentky. Každý chápal
situaci, nikdo nemusel platit žádné peníze a díky tomu byl svět zase
o kousek šťastnější místo. A na nikoho nebyla uvalena kletba, po níž
by mu vypadaly všechny zuby.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Stařenka upírala pohled do korun stromů. Bylo to horší a horší.
Horečnatě hledala v paměti někoho v okolí, kdo by byl alespoň natolik
nemocný, že by potřeboval návštěvu léčitelky, a přitom dost silný, aby
přežil šok z toho, že by tou návštěvou byla Bábi Zlopočasná. Když došlo
na praktickou psychologii a mnohem robustnější typ lidové psychoterapie,
neměla Bábi sobě rovné. Naopak to druhé dokázala provádět dokonce na
dálku, protože mnoho bolestí zkrušených duší dokázalo opustit své lože
a kráčet, ne, běžet, jakmile se rozšířila novina, že Bábi přichází.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Cikcak Silnoruka byl trpaslík a jako takový by i v potopě světa
viděl vhodnou příležitost k prodeji ručníků.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	V Bábině kuchyni se všude po zemi válely zbytky látek a loužičky
původně horkého džemu, které se slily na okraji stolu, stekly dolů
a vytvořily na zemi pevně zatvrdlé kopečky. Kastrol od džemu byl potopen
v kuchyňském dřezu, aby se odmočil, i když bylo nepochybné, že železo
zreziví mnohem dříve, než zbytky džemu změknou.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	"To od Tebe opravdu nebylo hezké," řekla Stařenka. "Bylo to, jako
když si někdo chce sednout, a ty mu odtáhneš židli..."
	"Lidé, kteří se nepodívají, kam si chtějí sednout, by měli zůstat
stát," odpověděla Bábi.
		-- T. Pratchett: Moře a malé rybky (Divadlo krutosti)
%
	Bylo překrásné letní ráno, jedno z těch, které budí v lidech
pocit štěstí ze života. Ten muž by byl pravděpodobně taky šťastnější,
kdyby byl živý. Jenže on byl, abychom řekli pravdu, mrtvý. Bylo by těžké
být mrtvější bez speciálního výcviku.
		-- T. Pratchett: Divadlo krutosti (Divadlo krutosti)
%
	Nebylo to právě snadné, být starším policistou v Ankh-Morporku,
největším městě Zeměplochy.
	Jak si kapitán Elánius říkal v pochmurných chvílích svého života,
které na něj tu a tam těžce doléhaly, jistě někde existují světy bez mágů
(kteří měli na svědomí, že vražda v uzamčené místnosti byla běžná věc)
a zombií (některé z případů vraždy byly opravdu dost podivné, když se
například ukázalo, že oběť je současně i korunním svědkem). Věřil, že
v takovém světě se může člověk spolehnout na to, že psi budou v noci
hlídat, a ne pobíhat po městě a povídat si s kdejakým opilcem. Kapitán
Elánius věřil v logiku asi tak, jako člověk v poušti věří v existenci ledu
- to znamená, že to bylo něco, co hrozně potřeboval, ale žil ve světě, kde
to mohlo jen velmi těžce existovat.
		-- T. Pratchett: Divadlo krutosti (Divadlo krutosti)
%