fortunes-cs 2.0.9-1 / usr / share / games / fortunes / cs / parkinson

Parkinsonův první zákon: 
Práce přibývá úměrně s tím, kolik času se na ni může vynaložit. (str. 7)
		-- Parkinson
%
Úředník má zájem na tom, aby rozšiřoval počet svých podřízených a ne
svých soupeřů. (str. 8)
		-- Parkinson
%
Úředníci si navzájem přidělávají práci. (str. 8)
		-- Parkinson
%
Parkinsonův druhý zákon: Výdaje narůstají úměrně s příjmem. (str. 15)
		-- Parkinson
%
Když někdo dostane vyšší plat, začne se obvykle dohadovat s manželkou, jak
s těmi penězi, které teď budou mít navíc, naložit. Všechnu tu námahu si
oba mohli ušetřit, protože jim stejně jakživ nic přebývat nebude. Zvýšený
plat se klidně utratí a rodina znovu jen taktak vyjde anebo bude ještě
zadluženější. Soukromé výdaje tedy nejenže stoupají úměrně s příjmem, ale
nezřídka, ba téměř vždycky jej překračují. (str. 15)
		-- Parkinson
%
Britské veřejné účty neodpovídají běžným účetním metodám. Účty, za jaké by
se musela stydět podřadná sázková kancelář na psích dostizích, se
předkládají se vší pompou rok co rok národu, a často je dokonce předkládá
odborník, který by měl dobře vědět, jak má správné účetnictví vypadat,
a také to dobře ví. (str. 18)
		-- Parkinson
%
Státní fondy jsou pokládány za neomezené, a podle toho stoupají neomezeně
i výdaje, přičemž opatření, jimiž by se výdaje měly omezit, se vůbec
neosvědčují, neboť jsou od samého počátku špatně promyšlené a nedostatečně
motivované. Je to závažný problém a bezesporu si zaslouží naší pozornosti.
Co by se mělo podniknout? Nejdříve bychom museli celý systém státního
financování změnit a obrátit jeho proud. Ministři by si nejprve
nezjišťovali, kolik jednotlivá ministerstva potřebují, spíš by se ptali,
kolik může stát vynaložit. Svůj soukromý rozpočet také nemůžeme stavět na
tom, nač jsme si zvykli v lepších, rozmařilejších časech, a nezbývá nám,
než realisticky počítat s příjmem. Krátce řečeno nemíníme utratit, co
nemáme. Stejné zásady jako v soukromých rozpočtech by se měly uplatňovat
i ve financování státním. Nejprve se musíme rozhodnout, v jakém poměru by
měl být státní rozpočet a hrubý národní důchod. Jaký podíl národního
důchodu by měl stát požadovat? Jakou část z příjmu jednotlivce může bez
rizika odčerpat? A co se stane, když je ten poměr přemrštěný? Ekonomové
raději před tímto problémem uhýbají, takže připustili, že se vytvořila
představa, jako by stát mohl utrácet bezmezně. (str. 22)
		-- Parkinson
%
Firma se postarala o svou prosperitu a nastává chvíle, kdy by měla ukázat,
jak je velkorysá navenek, a zajímat se i o věci veřejné. Zdůrazňuje, že
teď chce sloužit lidem, anebo přesněji řečeno sloužit lidstvu.
Liberálnější přístup se projevuje i v odbornosti řízení. Dnešní ředitel je
nejen vzdělán odborně, ale dobře už ví, že musí dodržovat i profesionální
etiku. Nejprve se možná zeptá: "Je to výhodné?", potom: "Jak to vypadá
z daňového hlediska?", ale potřetí se už bude zajímat: "Je to morální?"
Všechny vznešené řeči, jak je třeba "sloužit", dřív ovšem naznačovaly, že
jeden obchodník míní z druhého pořádné sedřít kůži. Dnes už je tomu trochu
jinak. (str. 26)
		-- Parkinson
%
Obchodník má ve společnosti stejné postavení jako soudce, kněz či chirurg,
a už noblesní oblečení mu brání, aby se pouštěl do zjevně nečistých piklů.
Nezáleží mu už tolik na tom, aby co nejlevněji nakoupil a co nejdráž
prodal. Když si na sobě jen trochu zakládá, musí sloužit i veřejnosti,
pomáhat i svým konkurentům (kterých je stejně tak málo, že mu nemohou být
na překážku) a být upřímný k zákazníkům. Chce-li se v obchodních kruzích
prosadit, musí mluvit manažerským žargónem, aby dokázal, jak dobře se
vyzná v řízení, a ohánět se ideály anglických klubů, aby dal patřičně
najevo svoji úroveň. (str. 27)
		-- Parkinson
%
Zajde-li dobročinnost moc daleko, vyhubí všechno kolem sebe. (str. 27)
		-- Parkinson
%
Málokdo si uvědomuje, že organizační složitost není důsledkem nějakého
záměru, ale přílišné velikosti trustu. Při tolika zaměstnancích
a takových vzdálenostech nutně muselo k tak složité organizaci dojít.
Rozhodnutí začínají být neosobní, učiněná kdovíkde daleko a nelze je
přičítat určité osobě, nýbrž "jim". (str. 27)
		-- Parkinson
%
Složitost organizace si vyžaduje spoustu pravidel a precedentů. S nimi se
valí i příboj papírování, statistik a výkazů. A to vše nakonec vyústí
v snahu o naprostou uniformitu. Jistě, někteří lidé mají před organizátory
hrůzu. Leckteří vedoucí pracovníci v průmyslu by rádi tento směr zvrátili.
Avšak ta uniformita vychází spíše z podstaty věci, než že by byla zrovna
módní. Mají-li se pracovníci občas prostřídat, musí být přece jeden jak
druhý. Musí být zpracováni podle jediného vzoru. Jinak by uvedený systém
ani nemohl fungovat. (str. 27)
		-- Parkinson
%
Jen málokterou velkou společnost pořád ještě řídí její zakladatel. Od
té doby se ledacos změnilo. Buď stojí v čele správní rady zakladatelův
vnuk s dynastickým titulem Rothsfeller III., anebo přešlo vedení do
rukou odborníků. Ať už je tomu jakkoli, počáteční elán už pominul.
Rothsfeller III. většinou zdaleka není tak nemilosrdný a energický, jako
býval Rothsfeller I. Chybí mu původní hnací síla - touha uniknout
z chudoby nebo podřízeného společenského postavení. Působí však svou
autoritou, důstojností, kultivovaností a osobním kouzlem. Coby třetí
v dynastii se skvěle hodí do čela velkého impéria, ale sám by je byl
nikdy nedokázal vydobýt. Jaký však bude čtvrtý v dynastii? Jako ve
všech monarchiích i u Rothsfellerů se jednou musí stát, že následník
trůnu bude slaboch, intelektuál, sportovec anebo estét. Vedení pak nutně
přejde do rukou odborníků, zdatných moderních mužů, manažerů. (str. 28)
		-- Parkinson
%
Po letech usilovné práce jste se konečně dostal až nahoru. Jenže budete-li
dost pozorný, postřehnete brzy pod lesklým povrchem své dokonale vybavené
a vysokým kobercem kryté kanceláře, že tady někde hlodá červotoč, hniloba,
plíseň a rez. A zaslechnete, jak k vám pokradmu přilétá smrtihlav. Začnete
si lámat hlavu, jestli to všechno není tím, že by snad správní rada měla
moc členů, nebo, že každou fakturu a účet musí podpisovat moc lidí. Anebo
tím, že si tu každý pracuje na svém písečku a nechává si výsledky sám pro
sebe? Nerozesílají se snad memoranda a spisy na všechny strany, že je to
až zbytečné? Nezavládlo tu takové uspokojení, až by se v něm všichni málem
mohli zalknout? Nečeká už před vraty pohřební vůz? To, čeho se tak
hrozíte, však není dezorganizace, nýbrž rozklad. (str. 30)
		-- Parkinson
%
Hyne-li strom, nebývá tomu obvykle proto, že by byl zasažen nějakou chorobou
anebo pykal za jakýsi hřích. Odumírá, protože dosáhl svého nejvyššího
vzrůstu a zachoval si výšku a váhu po dobu, jaká je pro takový strom
obvyklá. Navěky stejně žít nemůže, a v tom se instituce, i průmyslové, od
stromů příliš neliší. I u nich vede zrání k rozkladu. (str. 31)
		-- Parkinson
%
Parkinsonův třetí zákon:
Narůstání přináší složitost a složitost přináší rozklad. (str. 30)
		-- Parkinson
%
Vedoucí pracovníci bývají dvojího typu - jedni dokáží vytvořit něco nového
a druzí jakžtakž udržet podnik, který již existuje. Co je vlastně
důležitější - nový výrobek, anebo hladký chod podniku? Slovy dovede leckdo
pochválit vynalézavost a rozvoj, ale skutečné ocenění se vyjadřuje
v platech. Kdo je pokládán za důležitějšího - inženýr, anebo účetní,
chemik, anebo úředník? Dosáhl výrobní ředitel svého postavení tím, že
přišel na nové možnosti vedlejší výroby, anebo že vedl bez sebemenších
problémů některé oddělení? Obě ty schopnosti si zaslouží ocenění, ale
které z nich se přikládá větší význam? V podnicích, kde si nejvíce váží
zavedené rutinní práce, nastal už rozkladný proces. (str. 31)
		-- Parkinson
%
Přímo ve vedení podniku se rozklad projevuje zasahováním do každé
maličkosti, přičemž je tento úpadek provázen naprostým zanedbáváním
záležitostí vzdálenějších. Selhání ústředního stroje se projeví nejprve
v nejodlehlejších oblastech, v místech, kam ústřední správa už jenom stěží
zasahuje. A proto je právě v těch nejodlehlejších místech zhroucení
nejpatrnější, asi jako na Hadriánově zdi v době úpadku Říše římské. Nevadí
ani tolik, že jsou tam slabé vojenské jednotky, jako že k nim už dávno
nikdo nepřijel na inspekci. Říše sice ještě existuje, ale pozvolna
ochabuje a za chvíli její energie zanikne docela. Tam, kde pozorujeme
takový jev, můžeme konstatovat, že rozklad již značně pokročil. Jak ale
najít nápravu? Odpověď zní - ve vedení firmy. (str. 32)
		-- Parkinson
%
Co je vlastně vedení a jaké je ono tajemství, jež musí znovu odhalovat
každá generace? Je to umění stanovit vzdálený cíl tak přesvědčivě, aby
všechno ve srovnání s ním vypadalo malicherně... Kdo by se ve světle
nadšení odvážil požádat o zvýšení platu? Kdo by dokázal vystoupit
s požadavkem třicetihodinového pracovního týdne? Kdo by huboval, že
musí zůstat celou noc v kanceláři? Tomu, kdo tohle prožíval, bylo
přece dostatečnou odměnou, když přišel ráno celý bledý a ztrhaný domů
a zapřísahal manželku, že nesmí nikomu slovo prozradit. (str. 32)
		-- Parkinson
%
Pod vedením zaníceného vojevůdce začne voják pokládat za pouhou maličkost
i to, že by sám mohl padnout. Pod vedením podobného průmyslového vůdce si
někdy může i dělník dělat starosti, že svou mzdou zatěžuje firmu, která
je už tak v dost těžké finanční situaci. V té počáteční dobrodružné fázi
průmyslu znamená často vzrušení víc než plat. "Tehdy bývali muži ještě
opravdovými chlapy," chlubí se později ti, co to zažili. Dobrodružné doby
však dávno minuly. Už proto, že podniky jsou tak velké, vede se všechno
složitě a spolu se složitostí nastupuje i zákon těžkopádnosti, která se
projevuje okázalým vyjadřováním, zaběhanými metodami, strnulým přístupem a
především argumentací. A těžkopádnost nakonec převládne nad vším. (str. 32)
		-- Parkinson
%
Dokážete znovu vykřesat pocit dobrodružství a vzrušení? Dokážete zburcovat
Všesvětový metalurgický trust, aby byl schopen čelit případné konkurenci
a vyrovnat se jiným podnikům, kde se lidé nehádají, ale pracují, a pokrok
neztotožňují jen s prodlouženým víkendem? Dokážete to, ale jedině tehdy,
jestli jste si nějakým zázrakem zachoval mladé srdce. Neboť úspěch přeje
mladým a mládí ví, že lze ještě dobývat nové světy a že stojí za to něco
měnit. Nesejde na tom, kolik je vám let, když budete chtít, můžete si
mládí udržet. A každý na vás pozná, že jste mlád - podle toho, jak pružně
si budete vykračovat, jak pohotově se dokážete přizpůsobit změněným
podmínkám, jak ochotně na sebe vezmete riziko a s jakou chutí se
zasmějete. (str. 33)
		-- Parkinson
%
Jenomže... žádný podnik nemůže přetrvat věky. I když vynaložíte veškerý um
a v hodině dvanácté zachráníte Všesvětový metalurgický trust, jiný, mladší
muž právě vstupuje do dveří mladší a životnější organizace a zasedá za
svůj první pracovní stůl. Tráví ve své kanceláři skoro celé dny a noci.
Jeho kariéra začíná. (str. 33)
		-- Parkinson
%
Jako každá květina nebo keř je i průmyslový podnik buď samčí, nebo samičí.
Samozřejmě že na něm nejsou patrny vnější znaky, jaké pozorujeme
v živočišném světě, a proto dokáže pohlaví obchodního podniku určit jedině
odborník. Dost možná si dobudete v životě úspěchu právě tím, že se takovým
odborníkem stanete. Než vstoupíte do správní rady toho či onoho podniku,
musíte si nejprve zjistit, jakého je ten podnik pohlaví. Není to ani tak
těžké, jak předstírají někteří autoři. Ženské či mužské rysy obchodní
společnosti jsou v podstatě podobné znakům, jaké pozorujeme u lidí.
(str. 34)
		-- Parkinson
%
Mužský průmyslový podnik se dá rozeznat především podle drsného vzezření.
Je možná docela úpravný, ale naprosto se nesnaží působit líbivě. Celé
zařízení je spíš praktické než pěkné na pohled, stroje nejsou nikterak
maskovány a barvy na stěnách působí nevýrazně až fádně. K tomuto
neupravenému zevnějšku se pojí inzerce, která se pokouší nevybíravě
nabízet zboží a vnucovat je jako nejlepší a současně i nejlevnější. Podnik
se projevuje spíše navenek, vyhledává konexe a zajímá se o ostatní firmy,
a jeho zástupci nečekají, až přijde někdo za nimi, ale sami navštěvují
ostatní podniky. Navenek vystupuje firma sebejistě a ostentativně, ale
přitom má dost ledabylý přístup k maličkostem; často se nekontroluje
odesílaná pošta, nedávají se mýt okna a zapomíná se na revize
protipožárních opatření. To vše je navíc provázeno mužskou marnotratností.
Klesne-li obrat, je proti mužské nátuře začít s šetřením, spíše se hledá
jiný zdroj příjmů. (str. 35)
		-- Parkinson
%
Mnohé mužské podniky zachovávají věrnost svému hlavnímu obchodnímu
spojenci, ale některé jsou značně přelétavé a často se zálibně ohlížejí
po cizích partnerech. (str. 35)
		-- Parkinson
%
Ženské podniky mají znaky zcela opačné. Jejich tovární budovy jsou
umístěny v hezkém prostředí a vzorně udržovány, s pastelovými tóny na
stěnách a květinovými záhony za hlavní vrátnicí. K přitažlivému zařízení
se však pojí i jistá skromnost. (str. 35)
		-- Parkinson
%
V ženských podnicích se obvykle klade až přilišný důraz na detaily, přísně
se vyžaduje přesnost a až přehnaně se dbá o to, aby podnik navenek působil
zdatně (i když pravý opak stavu věcí bývá pravdou). Vcelku jeví ženský
podnik obvykle sklon k šetření a opatrnictví. Jestliže se ukáže, že se
snížily příjmy, podnik se honem snaží omezit výdaje a snížit dividendy.
Ve svém vystupování je zahleděn spíš sám do sebe a jen málokdy vyhledává
kontakty. (str. 36)
		-- Parkinson
%
Slučování podniků bývá obvykle výhodnější pro podnik mužského typu,
který je rozpínavý a podnikavý. Právě takového podniku by se měl
ctižádostivý pracovník držet a mít dobře na paměti, že reorganizace,
která každé sloučení provází, dává příležitost jen lidem dostatečně
prozíravým. Vedoucím pracovníkům podniku ženského typu hrozí mnohem
spíš, že budou přeloženi a odmrštění. Pro ně je budoucnost skutečně
těhotná nepříjemnostmi, a mohou si to vyčítat jen sami sobě. Dostatečně
se neorientovali, takže se při slučování octli na nesprávné straně.
Jejich osudu by se měli ostatní vyvarovat. Buďte vždycky na straně
mužské a aktivní. A až stanete v čele podniku, postarejte se, aby si
udržel za každou cenu mužský charakter. (str. 42)
		-- Parkinson
%
Lidé, kteří rozumějí peněžnictví, se dělí na dvě skupiny - na ty, kteří
sami vlastní veliké jmění, a na ty, co nemají ani vindru. Pro milionáře
je milión liber něčím skutečným a pochopitelným. Pro vědce, který se
zabývá užitou matematikou, či pro docenta ekonomie (o nichž o obou se dá
předpokládat, že skoro hladovějí) je milión liber stejně skutečný jako
tisíc, protože jakživ žádnou takovou sumu nevlastnili. Svět je však plný
lidí, kteří spadají mezi tyto dvě kategorie, nevědí nic o miliónech, ale
jsou zvyklí myslet v tisících, a z takových lidí také obvykle sestávají
finanční komise. (str. 55)
		-- Parkinson
%
Jev, který byl sice často pozorován, ale nikdy zevrubně prozkoumán, by
se dal nazvat zákonem triviálnosti, který lze stručně charakterizovat
asi tak, že čas strávený kterýmkoli bodem programu je nepřímo úměrný
projednávané částce. (str. 55)
		-- Parkinson
%
Rozdíl mezi debatou o vynaložení dvaceti liber (hodina a čtvrt) a debatou
o deseti miliónech (dvě a půl minuty) je skutečně značně velký. Bylo by
proto zajímavé stanovit přesný bod, kdy k této ztrátě zájmu dochází.
A nejenže by to bylo zajímavé, mělo by to i praktický význam. Kdybychom
například věděli, že bod mizejícího zájmu je představován částkou patnácti
liber, mohl by pokladník, který má dát projednat vydání šestadvaceti
liber, předložit návrh nadvakrát, jednou na čtrnáct a podruhé na dvanáct
liber, a tak ušetřit komisi spoustu času a námahy. (str. 60)
		-- Parkinson
%
Jedno je však jasné - že jednání o vynaložení deseti miliónů liber či
deseti liber může zabrat stejně dlouhou dobu. Odhad dvou a půl minut není
zřejmě docela přesný, ale nesporně existuje jisté časové rozpětí - něco
mezi dvěma minutami a čtyřmi a půl minutami, které postačí stejně pro
diskusi o největší, jako o nejmenší částky. (str. 60)
		-- Parkinson
%
Každý, kdo se zabývá společenskými institucemi, je dobře obeznámen
s nejběžnějším kritériem, jak lze zjistit, nakolik je který pracovník
důležitý. Stačí znát počet dveří, kterými se k němu musí projít, počet
jeho osobních tajemníků a telefonních aparátů a porovnat jej s výškou
koberce v centimetrech, a dostaneme jednoduchý vzorec, který platí snad
pro všechny země světa. (str. 61)
		-- Parkinson
%
Dnes je už dobře známo, že dokonalého uspořádání dosahuje instituce teprve
tehdy, když je už na pokraji zhroucení. ... Když instituce prožívá doby
vzrušujících objevů a rozmachu, nemá nikdo čas na úvahy, jak by měla
vypadat její hlavní budova. K tomu se dospěje až později, kdy všechna
důležitá práce je už vykonána. Jak dnes už dobře víme, znamená dokonalost
konec, a konec znamená zánik. (str. 62)
		-- Parkinson
%
O životním cyklu různých komisí a rad se dnes už toho ví tolik, až je
s podivem, že dosud nebylo věnováno více pozornosti vědě zvané
komitologie. První a nejelementárnější zásadou této vědy je, že komise
je spíš organického než mechanického charakteru - není to stavba, nýbrž
rostlina. Zakoření se, roste, vykvete, odkvétá, uvadá a rozsévá kolem
semínka, z nichž potom vzejdou a vykvetou další komise. Jen ti, kdo
mají dobře na paměti tuto zásadu, mohou skutečně proniknout do složení
a historie moderní správy. (str. 68)
		-- Parkinson
%
Jak se dnes již obecně uznává, dělí se komise zhruba do dvou kategorií -
a) na ty, z nichž může člen jako jednotlivec něco vyzískat, a
b) na ty, kam může jedině něčím přispět. (str. 68)
		-- Parkinson
%
Churavá instituce se nemůže léčit sama. Víme, že existují případy, kdy
nemoc zmizela sama od sebe, právě tak jako se sama objevila, ale jsou to
případy ojedinělé a odborníci je pokládají za neregulérní a nežádoucí.
Léčení, ať už bude jakékoli, musí přijít zvenčí. Je sice možné, aby si
pacient sám vyoperoval slepé střevo v lokálním umrtvení, ale podobné
praktiky se netěší velké oblibě a lze k nim mít vážné výhrady. Jiné
léčebné zákroky kladou na pacienta ještě větší nároky. Proto můžeme
s naprostou jistotou vyslovit první zásadu, že totiž pacient nemůže být
svým vlastním chirurgem. Pokud se instituce nachází v pokročilém stadiu
nemoci nutně potřebuje pomoc specialisty. Tento odborník bude patrně
vyžadovat značně vysoký honorář, ale v takovém případě není žádoucí
skrblit. Je přece jasné, že jde o otázku života a smrti. (str. 81)
		-- Parkinson
%
V podniku, kde dokáže vyvolat hotový převrat jedna nazrzlá sekretářka
s rozkošně ohrnutým nosíkem, nejsou zřejmě zvlášť ustálené poměry.
Pyramida stojí vždy mnohem pevněji, když má vrchol nahoře. (str. 109)
		-- Parkinson
%
Je mnoho poradců čestných a bezúhonných a hodně takových, jimž se zas nedá
nic dokázat. A navíc jsou jejich rady stále žádanější. Pro průmyslový
podnik znamená odborný poradce asi tolik co pro nás psychiatr či
uklidňující prášek a bývá povoláván, když napětí je už pro tělesnou
soustavu, duševní rovnováhu a nervový systém neúnosné. (str. 126)
		-- Parkinson
%
Pečlivým průzkumem se zjistilo, že klienti, kteří se obracejí na odborné
poradce, jsou vedeni jedním z těchto dvou důvodů: Buď potřebují na někoho
svést reorganizaci, pro kterou se už rozhodli, anebo chtějí zabránit
reorganizaci, která je na spadnutí. (str. 128)
		-- Parkinson
%
Odborný poradce je včelou průmyslu, s bzukotem přeletuje od jedné
průmyslové rostliny k druhé a přitom je opyluje. Mnohá z těch včel bude
určitě tvrdit, že pyl sama vynalezla a zdokonalila tajným postupem,
ostatním včelám zcela neznámým. Taková včela je učiněná lhářka a stejně
tak lže i poradce, který předstírá, že má své vlastní nápady. Jeho
nápady, stejně tak jako pyl, pocházejí totiž od jiné rostliny, a
intenzita vzájemného opylování závisí na množství včel. (str. 131)
		-- Parkinson
%
Poradci na řízení podniků přenášejí nápady z jedné organizace do druhé,
ale kde máme jistotu, že si vybírají zrovna nápady nejlepší? (str. 132)
		-- Parkinson
%
Sekretářka má být ovšem přitažlivá správným způsobem... Tam, kde se
kanceláří line mocná vůně parfému, proniká do šanonů a šíří se dál i do
chodby, organizace práce pravděpodobně dost utrpí. Hluboký výstřih snadno
vyvolá rozkoly mezi mužskými zaměstnanci. A efektní odchod ladnou vlnivou
chůzí dokáže nadělat tolik zla, že trvá někdy celé hodiny, než se nám
podaří proniknout k pravým kořenům nepříjemností. S jistotou tedy můžeme
prohlásit, že kancelář není právě místem, kde by se měl zvlášť výrazně
uplatňovat sex. (str. 132)
		-- Parkinson
%
Nejlépe se pracuje v ovzduší veselého přátelství, kde vládnou sympatie,
jaké bychom asi cítili k mladší sestře, pýcha podobná obdivu nad úspěchy
staršího bratra a důvěra děvčete, které ví, že ji všichni mají rádi.
(str. 132)
		-- Parkinson
%
Podstatou řídících schopností je postoj vedoucího ke všem problémům.
Ředitel pokaždé rychle rozhoduje, co podniknout. Vůbec se nezdržuje
zbytečnými úvahami nad tím, co se už stalo. Neschopnost se naproti tomu
projevuje přístupem zcela opačným. (str. 136)
		-- Parkinson
%
Schopných lidí se na rozdíl od neschopných najde jen velmi málo. A nikde
není psáno, že budou využiti, i když jsou po ruce. Podniky, které se
dokáží všestranně postarat, aby se nemarnilo časem ani penězi, dovedou
velkoryse plýtvat lidskými schopnostmi. Jedním z důsledků pak je, že
dávají přednost neschopným pracovníkům, což je do jisté míry nevyhnutelné.
Ale i tam, kde to nutné není, plýtvají schopnostmi už tím, že odmítnou
každého uchazeče, proti kterému se dá cokoli namítnout. (str. 136)
		-- Parkinson
%
Hloupost vedoucího úředníka může být někdy i užitečná. Někteří odborníci
dokonce tvrdí, že bez jisté dávky tuposti se žádný podnik neobejde.
(str. 137)
		-- Parkinson
%
Půl století činorodé práce sotva stačí k dovršení velkého tvůrčího díla,
ale může se zdát nekonečně dlouhé na dialog s jedinou další lidskou
bytostí. Za těch padesát let se často vyčerpají všechny zdroje inspirace,
zkušenosti, vzdělání, obrazotvornosti a humoru, pokud se ovšem nevyčerpaly
už za padesát týdnů (anebo minut). Přijde chvíle, kdy jsme si pověděli
všechny vtipy, složili všechny poklony, podělili se o poznatky a vyměnili
si názory. (str. 173)
		-- Parkinson
%
Průměrná dvojice vede život mnohem poklidnější a k jejím nejdramatičtějším
zážitkům patří hádka v úřadě, výhodná koupě v samoobsluze, pokuta za
špatné parkování anebo prasklé vodovodní potrubí. (str. 173)
		-- Parkinson
%
Průměrná dvojice může mít dost společných zájmů tak na dva roky; to se
spolu ještě dost dobře baví. Třetím rokem většinou začne mít podezření,
že věrnost se rovná suchopáru. Stručně řečeno, nudí se spolu až k pláči.
(str. 174)
		-- Parkinson
%
Když se tak lidé někdy zamyslí nad svou nudou, propadají často dojmu, že
před ní není a nikdy nebylo úniku. Typ manželství, do něhož vstoupili,
jim připadá univerzální a věčný, se všemi svými zápory a výhodami. Někdy
už se jim to zdá k nevydržení, ale utěšují se, že takhle vypadala
manželství vždycky a předešlé generace že jen trpělivěji snášely všechny
ty problémy, které dnes pokládáme za psychologické a nijak nám proto
nevadí, že se o nich všude povídá. (str. 174)
		-- Parkinson
%
Myšlenkou, že láska znamená vše, se dá ospravedlnit první sňatek, ale
stejně tak dobře i rozvod a každý další rozvod v budoucnosti. Je však
skutečně otázka, jestli se tak vratký vztah dá vůbec nazvat manželstvím.
(str. 181)
		-- Parkinson
%
Manželství má mnohem lepší vyhlídky, když není pro žádného z partnerů
jedinou životní náplní. Platí to rozhodně z hlediska té dlouhé řady let,
kterou má manželství vydržet, ale i určité části každého dne, již má
vyplnit. Berou-li se lidé v zralejším věku, dokáží si vypěstovat zájmy,
které si ponechají i nadále. Manželé s takovým určitým zaujetím od sebe
tolik nežádají. Přestože na sobě nejsou tak závislí, dokáží jeden druhému
víc dát. Je to mnohem nadějnější vztah, než když od sebe požadují, co
nikdo z nich jaktěživ neměl. (str. 182)
		-- Parkinson
%
Manželství je společné konto, které může zůstat aktivní, jen když do něho
přispívají oba partneři. Aby přetrvalo, závisí na nesmírně těžkém úsilí,
bez něhož se žádné manželství neobejde, na snaze obou a na schopnosti
vzájemné domluvy. Nejobtížnější je ta strašná spousta času, co spolu dva
lidé tráví, a hlavně času, který spolu tráví odloučeni od ostatních.
Situace je nesporně snadnější, když mají oba širší zájmy a vztahy, dost
známých a přátel. Důležité je i to, jak se vyvíjejí. Rozhodně jde méně na
nervy člověk, který má čím dál tím více zájmů, různorodých. (str. 189)
		-- Parkinson
%
Úspěšní v manželství jsou ti, kdo dokáží přispět do společného konta ze
své zásoby nesobeckosti, představivosti, trpělivosti a dobré nálady.
A nejúspěšnější ze všech šťastlivci, kteří dokáží obohatit původní milostné
vzplanutí o novou dimenzi, obklopit střízlivou skutečnost zlatým světlem
dobrodružství, literatury a divadla. Často se však zanedbává umění
nanejvýš důležité, umění navzájem se dorozumět. Vyjadřujeme se slovem
(mluveným či tištěným), gesty anebo někdy i mlčením. Někdy můžeme jednat
z pohnutek víc než obdivuhodných (což si dobře uvědomujeme), a přitom
dokážeme vyvolat kritickou situaci už tím, že řekneme pravý opak toho, co
jsme říct chtěli. Celý problém dorozumění si proto zaslouží více
pozornosti, než se mu obvykle dostává. (str. 189)
		-- Parkinson
%
Manželství je partnerství, do něhož vstoupili oba lidé se společným cílem,
a zatímco v jistém smyslu nelze o prvenství muže pochybovat, je rovněž
jasné, že žena vkládá do manželství mnohem víc. Musela se vzdát případné
kariéry a volnosti (což muž udělat nemusel). Musí čelit nesnázím,
starostem a rizikům mateřství (jimž muž vystaven není). Předpokládáme-li,
že finanční úspěch manželství obvykle závisí na úsilí muže, dopadne jeho
případný neúspěch na ni jako na manželku a matku ještě tvrději. (str. 194)
		-- Parkinson
%
Převratná doba už možná vymýtila džentlmeny, ale ženy pořád ještě chtějí,
aby se s nimi jednalo jako s dámami. Situace se tedy mění ve prospěch
ženy, ale ta není vždycky natolik dámou, aby toho nezneužívala. (str. 196)
		-- Parkinson
%
V normálním civilizovaném vztahu rozhoduje žena asi ve třech věcech ze
čtyř, přičemž dvě rozhodnutí bývají zcela podružného rázu. Nechybuje
většinou tím, že by snad vyžadovala, aby šlo všechno po jejím, ale že se
nepokrytě chápe toho, čeho by se jí stejně dostalo. V dřívějších dobách si
dáma uměla zařídit, aby manželovo konečné napoleonské rozhodnutí vycházelo
z její rady. Půvabně se poddávala svému pánu a veliteli, tleskala jeho
moudrosti, uznávala, že on ví všechno zdaleka nejlépe, navenek opanovaná,
ale v duchu si dobře vědoma, že všechno jde stejně podle ní. (str. 196)
		-- Parkinson
%
V minulosti poskytovala žena svému muži pocit nadvlády, a přitom mu zvlášť
neustupovala v jeho pošetilých nápadech. A za druhé na ni nepadla
odpovědnost, když se ukázalo, že rozhodnutí bylo katastrofální. Vždyť to
všechno rozhodl on - za daných okolností zřejmě zcela správně a jistě
i moudře - a ona se mu ve své nevinnosti bez zvlášního přemýšlení
přizpůsobila. Až si dnešní ženy dostatečně prostudují umění manželského
života, jak je ovládaly jejich babičky, pochopí, že mohou získat daleko
větší vliv, když budou umět půvabně váhat, než když začnou bojovně
prosazovat svou vůli. (str. 197)
		-- Parkinson
%
Žena by měla rozpoznat příznaky stresu a řídit se těmito pravidly: Za
prvé, nikdy neprohlížejte došlou poštu, dokud nemáte čas v klidu si ji
přečíst. Letmé nahlédnutí do dopisu ve vás často zanechá mylný dojem
a začnete si lámat hlavu s problémem, který ani neexistuje. Uvědomte si
proto, že kus papíru nijak zvlášť nepospíchá. Může si klidně počkat
a pravděpodobně na něm není nic zvlášť naléhavého. Mnohem užitečnější je
soustředit se na to, co zrovna děláte. Za druhé, nikdy nezvedejte telefon,
když máte právě na práci něco důležitějšího. Nechte ho zvonit. Jestli vám
některá známá chce sdělit něco důležitého, určitě zavolá znovu. Za třetí,
Když na vás dolehne pohroma jako výsledek vašeho vlastního rozrušení,
přestaňte pracovat, všeho nechte, sedněte si, srovnejte si v hlavě
myšlenky a vzpamatujte se. Rozhodně nic nepodnikejte, dokud vám zase
teplota neklesne na normál. Stačí tato tři pravidla? Emocionálnějším typům
asi sotva. Máme tedy v zásobě ještě čtvrté, které zní: Když už si vůbec
nevíte rady, kudy kam, dejte si studenou koupel nebo sprchu a uvidíte, že
zchladnete a vaše rozčilení se odplaví i s vodou do městské kanalizace.
(str. 205)
		-- Parkinson
%