/usr/share/games/fortunes/cs/zemeplocha

	Zatím byla každá teorie o odhaleném vesmíru pouhou spekulací.
V této situaci vzniklo známé učení o tom, že A'Tuin přichází odnikud
a bude kráčet svým pomalým, neohrabaným krokem navěky nikam.
Tato teorie byla zvláště populární mezi akademiky.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Požár pozorovaly s neobyčejným zájmem dvě postavy.
	Vyšší z obou mužů ohryzával kuřecí stehno a opíral se přitom o meč
sotva kratší, než je výška průměrného muže. Kdyby se kolem něj nevznášela
neviditelná aura ostražité inteligence, mohl by si člověk skoro myslet, že
je to barbar ze středových pustin.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Zatím nevíme přesně, proč jsou výše uvedené věci tak, jak je
uvádíme, ale pomáhají nám alespoň zčásti pochopit, proč na Ploše nejsou
bohové ani tak uctívání, jako spíš obviňováni.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Na krku mu visel silný řetěz s bronzovým osmiúhelníkem, který měli
právo nosit jen absolventi Neviditelné univerzity, vysoké školy magické,
jejíž areál, umístěný mimo prostor a čas, není nikdy ani tady, ani tam.
Její absolventi byli určeni k provozování kouzelnického řemesla, ale
Mrakoplaš ji po jedné velice nešťastné příhodě opustil se znalostí jednoho
jediného zaklínadla. Teď se přiživoval ve městě tím, že využíval svého
opravdu výjimečného nadání pro cizí jazyky. Vyhýbat se práci patřilo k jeho
základním životním pravidlům, ale měl bystrý mozek, který ho málokdy nechal
na holičkách.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mrakoplaš se rychle rozhlédl kolem v náhlé naději, že z Kouzelnické
čtvrti na protějším břehu uniklo nedopatřením zaklínadlo, které je přeneslo
někam jinam. Ale ne, byli pořád u Bubnu, s jeho stěnami očazenými kouřem,
podlahou poházenou rákosem plným prapodivných brouků a s kyselým pivem,
které si člověk vlastně nekupoval, ale jen na krátkou chvíli půjčoval.
Pokusil se nějakým způsobem spojit to, co viděl, se slovem "malebné",
nebo spíš s nejbližším trobským ekvivalentem, který zněl "ta příjemná
obzvláštnost provedení, uplatňovaná především u korálových domků pygmejů
Orohajské penisuly, kteří se živí mořskými houbami".
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mrakoplaš si pomyslil, že pokud by se Dvoukvítek sešel s kterýmkoliv
pravidelným návštěvníkem Bubnu, znamenalo by to pravděpodobně, že už svůj
domov nikdy nespatří. Pokud ovšem nebydlel někde po proudu a náhodou by
neproplul kolem.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Zhruba v témže čase se jedna neúspěšná věštkyně budoucnosti,
která bydlela na opačné straně téhož bloku, náhodou podívala do své věštecké
misky. Z hrdla se jí vydral přiškrcený výkřik a během hodiny prodala
všechny šperky, rozličné kouzelnické nářadí a náčiní spolu s většinou
šatstva a majetku. Nechala si jenom to, co se snadno vešlo na
nejrychlejšího koně, kterého mohla dostat. Skutečnost, že o něco později,
když se její dům zřítil v moři plamenů, zahynula pod kamennou lavinou
v morporských horách, dokazuje, že i Smrť má smysl pro humor.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Říká se, že když má zemřít čaroděj, musí se objevit sám Smrť, aby
si ho vzal osobně (místo aby poslal některého ze svých zástupců, jako
například Chorobu, nebo Hladomor, jak to běžně dělává). Mrakoplaš se začal
nervózně rozhlížet kolem a hledal tu hubenou postavu v černém (všichni
mágové, i ti neúspěšní, mají kromě kouzelných holí a špičatých čepic ještě
v očích malé osmiúhelníky, které jim umožňují vidět i čistou oktarínu.
Oktarína je základní barva a všechny ostatní barvy vznikají jejím odrazem
od obyčejného čtyřrozměrného vesmíru. Znalci ji popisují jako světélkující
žlutozelený purpur).
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mrakoplašova obočí se spojila nad nosem, jak usilovně přemýšlel.
"Byli bysme všichni bohatý?"
	Teplota v místnosti při jeho výroku poklesla o několik stupňů, což
mu zřetelně naznačilo, že jeho odpověď není správná.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
"Ujišťuji vás, pane, že něco takovýho mě ani ve snu nenapadlo!"
"Ne? V tom případě bych, být tebou, zažaloval svou tvář pro pomluvu."
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mrakoplaš si zamnul nos. Jediní hrdinové, se kterými strávil
nějaký čas, byli Bravd a Lasička, a ti byli právě mimo město, a Hrun
Barbar, který byl podle středových měřítek vysoce vzdělaný muž, protože
dokázal myslet, aniž přitom pohyboval rty.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Na ulici pod oknem se ozval dusot běžících nohou a po schodech
z lokálu sem dolehl jakýsi křik. Dveře se rozletěly dokořán, dřív než se
Mrakoplaš stačil sebrat natolik, aby vyskočil z okna.
	Místo zuřivostí zkřivené tváře hrabivého zlosyna se ve dveřích
objevil zarudlý a usměvavý obličej seržanta městské stráže. Mrakoplaš si
zhluboka vydechl. Samozřejmě. Stráž je vždycky hrozně opatrná, aby se
náhodou neobjevila příliš brzo na místě rvačky, ve které by vzhledem
k počtu zúčastněných nemusela mít rozhodující slovo. Jejich místo totiž
bylo pod penzí a do služby ve stráži vstupovali především opatrní
a rozvážní lidé.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Z lokálu dole vynášeli strážní mrtvá těla. Živí a ranění
v místnosti nezbyli. O to se strážní postarali tak, že těm, kteří přežili,
ponechali dost času na útěk zadním vchodem, což byl takový malý kompromis
mezi opatrností a spravedlností, ze kterého měly užitek obě strany.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
"Odražený-zvuk-podzemních-duchů?"
"Sem to nikdy neslyšel," komentoval nezřetelně čaroděj.
Dvoukvítek se to pokusil vysvětlit.
Mrakoplaš se mu pokusil porozumět.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Následovala je celá skupinka lidí. V městě, kde nudu obyčejného
života pravidelně přerušovaly veřejné popravy, souboje, rvačky, msty
kouzelníků a další nevšední události, vypracovali obyvatelé roli
"náhodného přihlížejícího" k naprosté dokonalosti. Obyvatelé Ankh-Morporku
byli bez výjimky do posledního profesionální, vysoce kvalifikovaní
čumilové.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Od té chvíle nevynechal Mrakoplaš jedinou možnost se skříňkou
pracovat. Dvoukvítek mu to rád dovolil, protože se tím pádem mohl objevit
na každém obrázku. A právě tehdy si Mrakoplaš všiml něčeho velice divného.
Skříňka dávala tomu, kdo s ní zacházel podivnou moc nad lidmi. Každý, na
koho Mrakoplaš namířil to podivné skleněné sklo, bez odmlouvání poslouchal
jeho nejnesmyslnější pokyny, které se týkaly polohy těla a výrazu obličeje.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Ač nevoláno, začalo se mu v hlavě zhmotňovat Zaklínadlo. Nebylo by
správné tvrdit, že se je naučil. Ono samo se mu naučilo.
	Hned od první chvíle Zaklínadlo projevovalo velice nebezpečné
tendence. Kdykoliv se cítil Mrakoplaš v tísni, nebo dokonce ohrožen,
pokoušelo se býti řečeno.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Zavazadlo se zastavilo pár stop před Mrakoplašem a po chvíli
zatáhlo nožičky. Nemělo sice žádné viditelné oči, ale Mrakoplaš si byl
naprosto jistý, že ho pozoruje. S očekáváním.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Zavazadlo tiše zaskřípělo a přivolalo tak jeho pozornost.
S líným výrazem přesně vypočítané hrozby se víko pomalu zavřelo
a rozdrtilo Mrakoplašův provizorní klín jako kus perníku.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Služební postup v Cechu vrahů byl otázkou konkurenční soutěže a
praxe byla její nejdůležitější - i když ne jedinou - součástí. Z toho
důvodu byla Zlorfova široká, poctivá tvář jedinou sítí jizev, což byl
pochopitelně výsledek vyřazovacích soutěží muže proti muži. Zlorfova tvář
asi nikdy nevypadala nejlíp - říkalo se dokonce, že si Zlorf vybral tuhle
profesi plnou kápí, širokých plášťů a nočních potulek ze zdravotních
důvodů. Zasvěcení totiž tvrdili, že po rodičích zdědil část skřetí krve
a nesnáší právě nejlépe denní světlo. Byl ovšem taky pravda, že lidé,
kteří to tvrdili a byli právě Zlorfovi na doslech, si většinou odnášeli
uši domů v klobouku.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mezi trolly se teď za ním objevilo několik lidských postav, které
Ymor matně poznával. Viděl je za různými pulty, jak prodejními, tak
nálevními. Takové ty postavy ve stínu, nenápadné, nevýrazné, zdánlivě
přebytečné. Kdesi vzadu v hlavě mu začala pomalu klíčit zvláštní ošklivá
myšlenka. Přemýšlel o tom, jak by asi bylo, řekněme, lišce, kdyby narazila
na rozzlobenou ovci. A co víc, na takovou ovci, která si mohla dovolit
zaměstnat pár vlků.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Zatím si zloději, vrazi, trollové a obchodníci dole uvědomili,
že podlaha je kluzká rozházenými zlatými mincemi a kromě toho že se v šeru
místnosti pohybuje něco příšerného. Jako jeden muž se vrhli ke dveřím
a potíže jim působilo především to, že hledali na několika různých
místech.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	"Ty -" opakoval bezmocně. Zezadu do něj vrazil další uprchlík
a málem ho poranil ostřím kosy, kterou nesl přes rameno. Mrakoplašova
těžce zkoušená trpělivost vybuchla.
	"Ty mrňavý (ten, který, přestože má v nose měděný kroužek, stojí
v umyvadle plném vody na vrcholu hory Raruaruaha a během zuřící bouře
vykřikuje, že Alohura, bohyně blesků, se v obličeji podobá nakaženému
uloruahaovému kořeni)!"
	JÁ SI JENOM DĚLÁM SVOU PRÁCI, prohlásila temná postava, která je
právě pomalým krokem obcházela.
	Každé z těch slov dopadlo jako mramorová deska. Mrakoplaš si byl
jistý, že ta slova slyšel jen on.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	"U všech sakrů," pomyslel si, "on to přežil! Je naživu. A já taky.
Tomu bych nikdy nevěřil. Možná že na tom jeho odraženém-zvuku-jakoby-
-podzemních-duchů přeci jen něco je." Byla to hrozná fráze. Mrakoplašův
jazyk těžce zápasil se všemi podivně seskupenými hláskami, které tvořily
to slovo v Dvoukvítkově rodném jazyce.
	"Ekolyrika?" zkoušel to. "Ekognostika?" taky ne. "Ekonomika?"
	To bylo ono. Takhle to znělo.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Několik set metrů po proudu od kouřícího spáleniště předměstí
Morporku ve vodě u břehu něco zašplouchalo. Z řeky se vynořil podivný
podlouhlý a na horní straně vypuklý předmět, očividně nasáklý vodou, který
na spodní straně vystrčil stovky malých nohou a s čvachtáním se začal
brodit blátivým pruhem k protisměrnému břehu.
	Zavazadlo, špinavé od sazí, nasáklé vodou a velice, opravdu velice
rozzlobené, se pracně vyškrabalo na vysoký břeh. Tam se zastavilo,
otřáslo se jako mokrý pes a začalo se zaměřovat. Netrvalo dlouho a rozběhlo
se drobným vlčím klusem. Na víku mu seděl malý a neobyčejně ošklivý
pidimužík, který s nesmírným zájmem pozoroval okolní scenérii.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Oktiron, ten podivný, druhově lesklý kov, měl v zemích kolem
Kruhového moře skoro stejnou cenu jako dřevo Myslícího hruškovníku a byl
stejně tak vzácný. Člověk, který vlastnil jehlu z oktironu, nikdy
nezabloudil, protože taková jehla vždycky ukazovala na Střed. Byla totiž
citlivá na magické pole Zeměplochy a kromě toho se s ní téměř zázračně
látaly ponožky.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	"Já si myslím, že zlato má taky takový magický pole jako
Zeměplocha. Je to taková finanční magie. Von tomu říká eko-nomika."
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Zeměplocha nabízí mnohem velebnější scenérie než planety
v systémech, vybudovaných stvořiteli s lepší znalostí mechaniky
a přírodních zákonů, ale menší představivostí.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Cesta z Ankh-Morporku do Quirmu měří třicet mil. Je to vysoko
položený bílý pás plný děr a napůl ukrytých kamenů. Klikatí se pohořím
a nakonec klesá do chladných zelených údolí, plných citrusů, liánami
propletených roklin a vrzajících provazových mostů. Ta cesta je obecně
řečeno spíš malebná než užitečná.
	Malebná - i tohle bylo pro Mrakoplaše jedno z těch nových slov,
kterým se přiučil od chvíle, kdy se svým společníkem opustili kouřící
spáleniště Ankh-Morporku. "Atraktivní" bylo další z nich. Po dlouhém
a pečlivém pozorování okolní krajiny, která Dvoukvítka k použití toho
slova inspirovala, došel Mrakoplaš k názoru, že "malebná" znamená
"strašlivě neschůdná". "Atraktivní" při popisu vesnice, kterou tu a tam
míjeli, zase vyjadřovalo "zimnicí prolezlá a rozpadající se".
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Dvoukvítek byl turista, první v dějinách Zeměplochy. Slovo
"turista" Mrakoplaš považoval za ekvivalent slova "idiot". Jak tak
putovali krajinou, vzduch voněl tymiánem a bzučel včelami a Mrakoplaš
přemýšlel o zážitcích několika posledních dní. I když byl jeho malý
společník nepochybně šílený, byl současně i velkorysý a mnohem méně
nebezpečný než většina lidí, se kterými se čaroděj běžně stýkal ještě ve
městě. Mrakoplaš ho měl docela rád. Nemít ho rád by bylo stejné jako
odkopnout štěně.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mrakoplaš otráveně pokýval hlavou. Pokusil se Dvoukvítkovi
vysvětlit, že magie byla v minulosti divoká a neměla žádné zákony. Kdysi
dávno, ještě v počátcích lidstva, magii zkrotili Starší, kteří ji přinutili
poslouchat různé zákony jako například Zákon o zachování skutečnosti,
který říkal, že úsilí vynaložené na dosažení určitého cíle je neměnitelné
bez ohledu na prostředky k dosažení tohoto cíle využité. To v praxi
znamenalo, že například vyvolat iluzi sklenice s vínem bylo v zásadě
velice jednoduché, protože k tomu bylo třeba jen menší úpravy ve složení
světla. Na druhé straně zvednout pravou vinnou sklenku s vínem několik
stop do vzduchu pouhou mentální silou vyžadovalo od čaroděje několik hodin
intenzívní předběžné přípravy. Jinak totiž riskoval, že podle základního
mechanického zákona o jednoduchých strojích mu vzniklá páka vymáčkne mozek
z hlavy ušima.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Vyprávěl o tom, že část prastaré magie se ještě zachovala
v úvodním, syrovém stavu, kde ji mohli - alespoň zasvěcení - poznat podle
osmičlenných seskupení, která tato magie vytvářela v krystalické struktuře
časoprostoru. Byl tady například vzpomenutý kov oktiron, nebo plyn
oktogen. Jak kov, tak plyn vyzařovaly nebezpečné množství syrových kouzel.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mrakoplaš se obrátil v sedle a podíval se na Dvoukvítkovo
Zavazadlo, které se na svých nožičkách loudalo za nimi a tu a tam chňaplo
víkem po některém z motýlů.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mrakoplaš si znovu povzdechl. Dovedl si přesně představit, jak
všechno funguje na základě logiky a neměnného řádu čísel, ale dělej co
dělej, Zeměplocha dál putovala vesmírem na zádech obrovské želvy a její
bohové měli ve zvyku potulovat se kolem domů ateistů a házet jim do oken
kamení.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Hrun patřil k nejodolnějším a nejvytrvalejším hrdinům zemí
Kruhového moře. Byl to drakobijec, prznitel chrámů, nájemný šermíř
a středobod všech pouličních rvaček. Mezi hrdiny Kruhového moře se mu snad
žádný nevyrovnal, protože Hrun dokonce dokázal, měl-li trochu času
a trochu nápovědy, vyslovit víceslabičná slova. Takových jako on bylo
opravdu málo.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Brzo odpoledne, když Hrun Barbar projížděl pralesem, našel vedle
cesty velkou bednu. Její víko bylo otevřeno, jako by zvalo, a v jejím
nitru bylo vidět velké množství zlata. Jenže když seskočil s koně a chtěl
se na truhlu podívat zblízka, truhla najednou vystrčila stovky malých
nožiček, vyběhla klusem do pralesa a zastavila se o několik set yardů dál.
	A teď, po několika hodinách namáhavého pronásledování, ztratil
truhlu v tomhle pekelném bludišti podzemních tunelů. Vzato kolem a kolem,
odporné řezby a tu a tam ležící kostry, které míjel, Hruna nijak neděsily.
Zčásti to bylo tím, že Hrun neměl nijak zvlášť velkou představivost, ale
také proto, že podzemní tunely a chodby spadaly do jeho pracovní náplně.
Strávil v podobných situacích mnoho času, hledal zlato, démony nebo panny
v nesnázích a ty zbavoval jejich majitelů, životů, nebo alespoň té nesnáze
největší.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Pozorujeme Hruna, který se právě na kočičích nohou přesmykl přes
ústí nebezpečného tunelu. I ve fialovém světle se jeho kůže leskla barvou
starého bronzu. Byl ozdoben zlatými náramky na rukou i na nohou, ale jinak
byl nahý s výjimkou bederní roušky z leopardí kůže. Kůži získal v mlhavých
pralesích Howondalandu, když jejího majitele osobně zakousl.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	V Dvoukvítkovi začalo sílit podezření, že se vnitřní rozměry toho
místa vymykají základním poučkám a pravidlům architektury a jsou mnohem
větší než rozměry vnější. A proč jsou tady všechna ta podivná světla?
V pravidelných vzdálenostech byly totiž ve stěnách a ve stropě zasazeny
zvláštní osmihranné krystaly a ty vyzařovaly nepříjemnou záři, která spíš
zdůrazňovala temnotu, než osvětlovala prostor.
	Potom si Dvoukvítek všiml reliéfů na stěnách a s velkou dávkou
tolerance a snášenlivosti si pomyslel, že ten, kdo je zhotovil, pil příliš
mnoho a dlouho. Roky.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Démonek si nervózně odkašlal (démoni sice nedýchají, ale
každá myslící bytost, ať už dýchá, nebo ne, si v určitých okamžicích
svého života nervózně odkašle, a rarach usoudil, že taková chvíle
právě nadešla).
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Vyrazil chodbou za Dvoukvítkem a po několika vteřinách se zaúpěním
zastavil.
	Fialové světlo tady bylo mnohem silnější a dávalo všem předmětům
neskutečné, odpudivé barvy. Nebyla to chodba, ale rozlehlá místnost
a s několika stěnami, které se Mrakoplaš pro jistotu nepokoušel spočítat.
Z každé stěny vycházela jedna chodba, celkem tedy os- 7A chodeb.
	Kousek od sebe uviděl nízký oltář, který měl deset bez dvou stran.
Oltář však nestál ve středu sálu. Ve středu byla naopak vsazena obrovská
kamenná deska, která měla dvakrát víc stran než čtverec. Byla neobyčejně
masívní. V podivném světle se zdálo, že je mírně nakloněná. Jednou stranou
zřetelně vystupovala nad ostatní dlaždice, které byly jejími miniaturními
kopiemi.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Potom Mrakoplaš upřel zrak na meč v Barbarově ruce. Zbraň byla
černá, v takové té černi, která je spíše hrobem barev než samotnou barvou,
a na čepeli měla ozdobnými runami vyryt jakýsi nápis. Ještě zřetelnější
byla slabá oktarínová barva, která jej obklopovala. Meč si musel
Mrakoplaše všimnout, protože najednou promluvil hlasem, který zněl jako
skřípot nehtu po skle.
	"Zvláštní," prohlásil. "A copak by se stalo tak strašného, kdyby
mu to slovíčko osm uklouzlo?"
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
"To chceš utéct a nechat Hruna s tou věcí samotného?"
Mrakoplaš se na něj nechápavě podíval. "Proč ne?" zeptal se. "Vždyť je to
jeho zaměstnání!"
"Ale ono ho to zabije!"
"No, mohlo by to dopadnout hůř," zakýval hlavou Mrakoplaš.
"Cože?"
"Mohlo by to zabít nás," zněla Mrakoplašova logická odpověď.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	A pak už zbyla jen ruina obklopená zničeným lesem a sloup prachu,
který unášel vánek k obzoru. Na mechem obrostlém hraničním kameni zůstala
sedět podivná rozevlátá postava, celá v černém. Budila dojem tvora,
kterému se děje křivda, někoho, koho se všichni bojí a komu se vyhýbají,
ale kdo je přitom nejvěrnějším přítelem chudých a nejlepším doktorem
smrtelně raněných.
	Smrť, i když samozřejmě neměl oči, pozoroval, jak se Mrakoplaš
ztrácí v dálce. Kdyby se mohla Smrťova tvář pohybovat, byl by se tvářil
kysele. Smrť, i když měl stále práce nad hlavu, se rozhodl, že ode dneška
má i on svého koníčka. Na tom čarodějovi bylo něco, co ho nepopsatelně
dráždilo. Třeba to, že nechodil na předem určené schůzky.
	VŽDYŤ JÁ TĚ NAKONEC DOSTANU, KÁMO, řekl Smrť hlasem, který zazněl
jak zabouchnuté víko olověné rakve. TO BYCH SE NA TO PODÍVAL.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Potom se drakojezdec dlouze zadíval na přicházejícího muže, který,
jak se zdálo, opouštěl jen velice nerad svůj úkryt mezi stromy. Byl
ozbrojen, ale drakojezdec si se zábleskem zájmu všiml podivného způsobu,
jakým držel meč. Nesl ho v natažené ruce, daleko před sebou, jako by se
bál, že ho někdo uvidí v jeho společnosti.
	K!sdra potěžkal svůj vlastní meč a rozpínavě se usmál na čaroděje,
který se k němu šoural sále blíž. Pak se na něj vrhl.
	Později si z boje vybavil jen dvě věci. Nemožný způsob, jakým
vyletěl čarodějův meč vzhůru, aby zachytil jeho ránu. Obě zbraně se
srazily s takovou silou, že K!sdrovi vypadla zbraň z ochromených prstů.
Tou druhou věcí, která, jak tvrdil, byla skutečnou příčinou jeho porážky,
bylo to, že si čaroděj při boji zakrýval volnou rukou oči.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Jako každý, i Mrakoplaš míval ošklivé sny o tom jak se kymácí na
nějakém neurčitém místě strašlivě vysoko. Z té výšky pozoroval potrhanými
mraky krajinu, která pod ním ubíhala se strašlivou rychlostí (v tomhle
okamžiku se většinou budil, zbrocený chladným potem. Jak by byl v těch
chvílích zděšen, kdyby věděl, že to není běžná zeměplošská můra, ale
vzpomínky na budoucnost. Události, které ho očekávaly, byly tak strašlivé,
že vytvořily rezonanční uzel v celém jeho životě, prakticky až ke
kolébce).
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	V tom okamžiku se ozval slabý, ale neobyčejně významný zvuk,
způsobený natažením několika kuší současně. Mrakoplaš se podíval do
obrácených tváří tuctu mužů. Co se týkalo módy, nedošel vkus dračích lidí
k ničemu lepšímu než k jakýmsi koženým postrojům, doplněným bronzovými
ozdobami. Pochvy na nože a meče nosili v obrácené poloze. Ti, kteří neměli
helmy, nosili volně rozpuštěné vlasy, které jim ve vánku pod klenbou
jeskyně vlály jako mořské řasy. Mezi muži zahlédl Mrakoplaš i několik žen.
To, že visely vzhůru nohama, provedlo s jejich anatomií prapodivné věci.
Mrakoplaš zíral.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Do cely vstoupila dlouhými kroky žena. Málokterá žena umí kráčet
dlouhými kroky bezchybně, ale tahle to dokázala. Na Dvoukvítka vrhla
krátký pohled, jaký lidé obyčejně věnují nezajímavému kusu nábytku, a pak
se zahleděla na spícího Hruna.
	Oblečená byla do stejného koženého postroje jako drakojezdci, ale
v jejím případě byl poněkud vylehčen. Postroj a nádherná hříva kaštanově
narudlých vlasů byla jedinou daní tomu, čemu se na Zeměploše říkalo
slušnost. Kromě postroje a vlasů měla ještě zamyšlený výraz na tváři.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Dvoukvítek seděl na své slámě a upíral oči do tmy. Přemýšlel, jak
dlouho už tady asi je. Přinejmenším celé hodiny. Možná i dny. Uvažoval,
zda by to nemohly být dokonce roky, na které mezitím zapomněl.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Kapitán - podsaditý muž s loketními turbany Nefského domorodce,
byl zcestovalý a v životě viděl mnoho podivných lidí a věcí, z nichž
většinu zotročil nebo ukradl. Svou dráhu začal jako námořník na
Dehydrovaném moři v srdci nejsušší zeměplošské pouště. Voda měla na
Zeměploše ještě nezvyklé čtvrté skupenství, způsobené vysokými teplotami,
kombinovanými s podivně vysušujícími efekty oktarínového světla. Odvodnila
se a změnila se v stříbřitou substanci, podobnou tekutému písku, po které
vhodně tvarovaný lodní trup snadno klouzal. Odvodněný oceán je místo
zvláštní, ale zdaleka ne tak podivné jako jeho ryby.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Pravděpodobně by si je ovšem netroufli použít, ani kdyby se na
ně obluda vrhla. Dřív než si uvědomili, jak je ve skutečnosti strašlivá,
zaútočilo na ni několik mužů se sekyrami. To ji odvedlo od tvrdohlavého
prohledávání lodi, kterým se dosud zabývala, a začala pronásledovat
útočníky. Nikdo nevěděl, jak skončili, možná že skočili přes palubu, ale
bylo také možné, že je obluda sežrala. Kapitán si nebyl jist. Ta věc
vypadala jako velká lodní truhla, větší než obyčejně, ale zase ne o tolik.
Jenže zatímco se v některých chvílích zdálo, že jsou v ní takové věci jako
staré ponožky a jiné náhodné předměty, jindy - kapitán se otřásl - jindy
to vypadalo, že tam jsou - že to má... kapitán se pokoušel na to nemyslet.
V duchu však byl přesvědčen, že muž, který spadl přes palubu a utopil se,
byl pravděpodobně mnohem šťastnější než ten, kterého obluda chytla.
Vyháněl ty myšlenky z hlavy. Uvnitř byly zuby, zuby jako velké bílé
náhrobky a jazyk v barvě mahagonu...
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	S trpkostí si umiňoval jednu věc. To bylo naposled, kdy zachránil
nevděčné topící se trosečníky ještě k tomu za záhadných okolností.
Otroctví bylo přeci lepší než žraločí čelisti, nebo ne?
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Ve skutečnosti duhu tvořily dvě duhy. Blíže k hraně krajopádu
se ve spršce umírajícího oceánu rozprostíralo sedm nižších barev, zářících
a roztančených.
	V porovnání s širším pásem, který se vznášel za nimi a okázale
dával najevo, že s nimi nesdílí totéž spektrum, však byly bledé
a nevýrazné.
	To byla Královská barva a všechny nižší barvy jsou nejenom její
součástí, ale také jen silně vybledlým odrazem. Byla to oktarína, magická
barva - barva kouzel. Živoucí, zářivá, jemně vibrující a její základ
tvořil pigment představivosti. Kdekoliv se objevila, dokazovala, že
obyčejná hmota je jen služebnicí sil ovládaných kouzelnou myslí. Oktarína
- to bylo okouzlení samo. Mrakoplaš si vždycky říkal, že jemu připadá
taková obyčejně zeleno-purpurová.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Čaroděj s Dvoukvítkem se vyškrabali na plaňkovou plošinu
a Mrakoplaš se poprvé setkal se skřetem tváří v tvář.
	Nebyl ani zpoloviny tak strašlivý, jak si ho představoval.
	No, no, ohradila se po chvilce jeho představivost.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Ne že by skřet nebyl strašlivý. Ale místo hnijící obludnosti
s mnoha chapadly, kterou Mrakoplaš podvědomě očekával, spatřil nevelkého,
nepříliš ošklivého starce. Mohl by se procházet po ulici kteréhokoliv
města, aniž by vzbudil pozornost, pokud by byli jeho obyvatelé zvyklí
vídat starce, který se skládal výhradně z vody. Zdálo se jako by tady
stvořil živého tvora sám oceán a nechtěl se zdržovat tím únavným procesem
jednotlivých stupňů vývoje. Vytrhl si kus těla, uplácal z něj dvojnožce
a s hlasitým čvachtáním ho nechal vykročit po pláži. Skřet měl příjemnou
poloprůsvitnou modrozelenou barvu. Jak ho tak Mrakoplaš pozoroval, mihlo
se Tethisovi přes hruď malé hejno stříbřitých rybek.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Loď klesala ve velkých spirálách kolem polypů podobných nočnímu
děsu, plovoucích pralesů mořských chaluh a řas, které světélkovaly
podivnou směsicí slabých, jakoby nemocných barev. Tu a tam ze tmy
vystřelilo chladné a slizké chapadlo, kterým některá z tajemných věcí
zkoumala padající trosku.
	Pak se z kalu a bahna na dně zvedlo něco a jediným cvaknutím
čelistí pohltilo celý vrak najednou.
	O něco později našli domorodci na jednom krajovém atolu, v malé
laguně svého ostrůvku vyplavenou mořskou obludu, nad kterou užasli.
Strašlivým tvorem, který se skládal převážně ze zobáků, chapadel a očí,
pomalu pohupovaly mořské vlny. Domorodci užasli i nad jeho velikostí,
protože byl mnohem rozlehlejší než celá jejich vesnice. Jenže všechna ta
žasnutí nebyl ničím proti tomu, jak užaslý výraz se rozprostíral po tváři
mrtvé mořské příšery, která byla, jak se zdálo, ušlapána k smrti zevnitř.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Mrakoplaš si nemohl pomoci, ale dobře si všiml, jak se jí chvěje
ruka, kterou svírala tyč. Když se vám jen pár centimetrů před nosem
nejistě potácí náhlá smrt, většinou si toho všimnete. Nakonec mu došlo,
velice pomalu, protože to pro něj byl úplně nový a neznámý pocit, že na
světě existuje někdo, kdo se ho bojí. Poslední dobou narážel na podobné
paradoxy obrácených úloh tak často, že je začal tak trochu považovat za
určitý druh přírodního zákona.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Jenže to bylo marné. Ony už totiž nezvonily jen zvonky, začalo
bzučet a rezonovat hlavní nosné lano celé Okrady, jako by na ni naráželo
něco neobyčejně těžkého. Tertron nějakou dobu zíral do stropu a snažil se
z hlavy zapudit myšlenky na dlouhá slizká chapadla a oči velikosti
zahradního bazénku. Nakonec zjistil, že je to marné, a tak s povzdechem
sfoukl lampu a opatrně pootevřel dveře.
	Podél Okrady se skutečně něco přibližovalo. Pohybovalo se to
obrovskými nemotornými skoky, které zdolávaly celé metry najednou. Na
okamžik se to vztyčilo nad ním a Tertron zahlédl jakýsi vícehranný tvar
pokrytý nánosem mořských řas. Mělo to na spodní ploše množství malých
nožiček, a přestože to nemělo žádný obličej - tím si byl naprosto jistý
- tvářilo se to neobyčejně vztekle.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Obluda se vrhla kupředu a chatrč se změnila v hromadu třísek,
i když Tertron se v poslední chvíli zachránil tím, že vyskočil a zachytil
se hlavního lana Okrady. Tak přežil a o několik týdnů později ho našla
záchranná flotila. Nakonec se mu podařilo uprchnout z Krullu na létající
lodi, kterou unesl násilím (bylo zajímavé, že si při únosu vypěstoval
chronickou mořskou nemoc), a po mnoha dobrodružstvích se mu podařilo
dorazit až do Velkého Nefa. Tam se usadil v nejsušší oblasti Zeměplochy.
Ta oblast byla tak vyprahlá, že měla dokonce svůj negativní vodopád, ale
je třeba říci, že i ten se mu zdál až nechutně vlhký.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Ve středu kruhu ležela docela obyčejná dřevěná truhla, i když
o něco větší, než se v té době dělávaly. Nebyla dokonce ani popálená.
Na vzdálenějším konci arény se někdo rozesmál, ale smích rychle ustal, když
se truhla náhle zvedla na čemsi, co vypadalo jako desítky malých nožiček,
a obrátila tvář k Arciastronomovi. Protože to byla docela obyčejná, i když
o něco větší dřevěná truhla, neměla tvář, aby mohla dělat obličeje, ale
tahle truhla se docela zřetelně tvářila. Stejně, jak Arciastronom pochopil
tohle, pochopil i to, že ta na první pohled docela obyčejná truhla teď
ošklivě zúžila oči.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Moře mračen se mezitím přiblížilo. Sám Okraj, jehož kamenitá hrana
tvořila vzdálenější konec arény, byl nebezpečně blízko.
	Mrakoplaš se postavil. Teď už mohl udělat jen jedinou věc a on ji
udělal. Propadl slepé panice. Pak už podvozek zaduněl na posledních
metrech kolejí zvednutých vzhůru a loď, lesklá jako losos v peřejích, se
nejdřív vzepjala k nebi a pak zmizela pod okrajem.
		-- T. Pratchett: Barva kouzel
%
	Vzduch byl mastný citelným magickým nábojem a štiplavým kouřem
svic vyrobených z černého vosku, po jehož původu by moudrý člověk raději
nepátral.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Bedna těžce přistála na hromadě listí, ze dna vystrčila stovky
malých nožiček, neohrabaně se obrátila a podívala se na šamana. Je třeba
říci, že pochopitelně neměla obličej, ale i ve svém poblouznění si byl
šaman strašlivě jistý, že si ho prohlíží. A nebyl to vůbec přátelský
pohled. Je neuvěřitelné, jak hrozivě se dokáže zatvářit jeden klíčový
otvor a několik děr po sucích.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Ještě o kus dál v témže pralese prodělával jakýsi mladý šaman
jednu z nejzákladnějších částí svého výcviku. Snědl kus posvátné
muchomůrky, vykouřil několik omamných oddenků a opatrně si nasypal
a naprášil výtrusy tajemné houby do všech tělních otvorů. Teď seděl na
zkřížených nohou pod velkou borovicí a pokoušel se soustředit tak, aby
se dostal do kontaktu s tajemnými a úžasnými záhadami v srdci Bytí, ale
hlavně na to, aby si zastavil hlavu, která se mu bláznivě točila
a chystala se mu odšroubovat a odletět z ramen.
	Před očima se mu roztočily modré čtyřstranné trojúhelníky. Občas
se usmál vědoucím úsměvem, aniž bylo čemu, a pronesl nějaké moudré
slovo jako "Oh!" nebo "Ahá!".
	Pak se něco pohnulo ve vzduchu a stalo se něco, co později
popsal slovy "bylo to něco jako výbuch, jenže pozpátku, jasný?" a na
místě, kde předtím nebylo vůbec nic, ležela velká a otlučená dřevěná
bedna.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
"Mrakoplaši? Proč jsme tady?"
"No to máš tak. Někdo tvrdí, že Plochu a všechno, co je na ní, vyrobil
Stvořitel Vesmíru, jiní zase říkají, že to byl složitý proces, ve kterém
hrály hlavní roli varlata Boha Nebes a mléko Nebeské krávy, a další, že
jsme tady jen díky nekontrolovatelnému biologickému nárůstu v časových
úsecích s přemnožením částic pravděpodobnosti."
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Přemýšlel, jak by turistovi nejlépe objasnil, co je to za život,
když žába je pro vás vítanou potravou, zaječí nora plná bobků skvělý
úkryt před deštěm a letící sova tichý noční děs. Kalhotky z vydělané
krtčí kůže - to zní romanticky jen do okamžiku, kdy musíte tu kůži
vlastnoručně stáhnout z původního majitele, zatímco se ten malý hajzlík,
zahnaný do kouta nory, zuřivě brání.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Zdálo se, že Zavazadlo přemýšlí. Každá mosazná součástka a každý
otvor po vypadlém suku vyzařovaly maximální soustředění.
	Pak pokrčilo víkem a odkolébalo se pryč.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Užasl nad tím, že součet délky a výšky pyramidy dělený polovinou
šířky se rovná přesně číslu 1,67563, což je téměř na chlup
1237,98712567-násobek rozdílu vzdálenosti Zeměplochy od Slunce a váhy
malého pomeranče.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
Jenom se jim, elfům, nesmí říkat, že jsou vzteklouni. Teda pokud si
nechceš nést zuby domů v klobouku.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
Vaverka se s výkřikem "elfové!" vrhl napříč místností k myší díře a zmizel.
"Co budeme dělat?" rozhlížel se Dvoukvítek.
"Zpanikaříme?" navrhl Mrakoplaš s nadějí.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Samozřejmě že jako druidi všude a kdekoliv, i oni věřili
v harmonii života, léčivou moc rostlin, přirozený rytmus ročních období
a v upálení každého, kdo k těmto pravdám nepřistupuje s tím pravým
nadšením. Také se dlouho a podrobně zabývali samými základy stvoření
a nakonec zformulovali následující teorii: Vesmír, tvrdili, existoval
díky vyváženosti 4 základních sil, které nazývali Nadpřirozeno,
Přemlouvání, Nejistota a Nasranost.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	K Mrakoplašově úžasu se Dvoukvítkovi roztřásly rty. Dvoukvítek
se nedíval na svět jen růžovými brýlemi, ale co bylo mnohem horší, on ho
vnímal růžovým mozkem a poslouchal růžovýma ušima.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Mrakoplaš si vzpomněl, jak se jednoho dne Dvoukvítek rozhořčil
nad kočím, který podle něj tloukl zbytečně krutě své volky. Ten případ,
kde Dvoukvítek tak rázně projevil soucit se zvířaty, zanechal Mrakoplaše
ošklivě potlučeného a zakrváceného v bahně ulice.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Druidi pozorovali Dvoukvítka pohledy, které mají normální lidé
vyhrazeny pro vzteklé ovce nebo krupobití žab.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Ikonoskop, jak Dvoukvítek skříňce říkal, nevytvářel obrázky po
dopadu světla na speciálně upravený papír, jak se Mrakoplaš domníval.
Bylo to mnohem jednodušší. Uvnitř skříňky byl uvězněn malý démon, který
měl cit pro barvu a rychlou ruku se štětcem.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Byl to přesně takový výraz, jaký mívají na tváři lidé, kteří vám
upřou oči někam za levé ucho a naléhavým hlasem vám začnou vyprávět, jak
je špehují tajní agenti ze sousední galaxie. Možná že byste narazili na
strašlivější škleb, ale pak by to muselo být jenom v krajových
džunglích, kde žijí šklebiči. Jsou to děsiví, černooranžově pruhovaní
tvorové s dlouhým ocasem, kteří číhají v korunách stromů nad stezkami
v džungli na své oběti a potom se na ně nečekaně šklebí ze zálohy.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Ta představa byla hrozná. Každý, kdo nějakou dobu žil pod širým
nebem, znal cenu dobré tlusté knihy, kterou jste mohli rozdělávat oheň
celou sezonu, pokud jste vytrhávali jednotlivé listy opatrně. A když
jste si chtěli zakouřit a nemohli jste najít dýmku, kniha byla po ruce
vždycky.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Existují tři základní teorie, které vysvětlují fenomén mizejících
obchodů, tabernae vagantes, jak se jim odborně říká.
	První tvrdí, že se před tisíci lety někde v mnohovesmíru vyvinula
rasa, která měla zvláštní schopnost levně nakupovat a draze prodávat.
Netrvalo dlouho a ovládali obrovskou mezihvězdnou říši, kterou nazvali
Prodejminium. Ti nejchytřejší z jejich společenstva vyvinuli speciální
pohonné jednotky, které jim umožňovaly prolomit černé stěny vesmíru s celými
obchody a tak otevřít nepředstavitelné množství nových trhů a odbytišť.
Ještě teď, dlouho potom, kdy světy Prodejminia zmizely ve výhni jejich
zanikajícího vesmíru, roznášejí potulné obchody a obchůdky zboží a
prohryzávají si cestu stránkami kosmu jako červ třídílným románem.
	Druhá teorie dokazuje, že tajemní obchodníci a jejich obchůdky
jsou výtvory laskavého osudu a je jim přiřčena role dobré víly, která
dodá pravou věc v pravý čas.
	Třetí teorie tvrdí, že jsou to jen geniálně vymyšlená zařízení
k obcházení platby daně z přidané hodnoty.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
"No, já vždycky říkám," ozval se majitel krámku, "že domov je tam, kde si
člověk pověsí klobouk."
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Tak, tady máme temné nekonečno vesmíru, myriády hvězd zářící jako
rozsypaný diamantový prach nebo, jak říkají někteří, jako obrovské koule
vodíku, které vybuchly kdesi daleko od nás. Ale je známo, že někteří lidé
toho moc namluví.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Mágům začalo docházet, že je sice skvělé mít obrovské a těžké
brány zamčeny kouzly a magickými pomůckami, ale že by nebývalo od věci,
kdyby na ně stavitelé připevnili i jiné bezpečnostní systémy, jako
například pár pořádných kovových závor.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
"Já tomu rozumím," usmál se Dvoukvítek. "Přes zeď a hurá do osvětlených
hospůdek a vinárniček, k pití, zpěvu a recitování veršů, co?"
"No, skoro," zabručel Mrakoplaš, "jen bys z toho musel vynechat
ten zpěv a verše."
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Spokojeným krokem prošel chodbou a vůbec si nevšímal zuřivých
výkřiků podvedených mágů, kteří právě zjišťovali, jak marné je pronášet
zaklínadla v místnosti, která je kouzlotěsná.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Cítil, jak se Zaklínadlo třese kdesi v temných koutech jeho
mozku. Cítil i jeho strach.
	Začal po něm v tichých prostorách své mysli natahovat ruku.
Zaklínadlo v úžasu ucouvlo jako pes, na kterého zaútočila bláznivá
ovce. Hnal se za ním, vztekle dupal v neužívaných prostorách a pobořených
uličkách vnitřního města svého podvědomí, až ho nakonec objevil za hromadou
zavržených myšlenek. Chtělo se mu v bezhlasém vzdoru postavit, ale
v Mrakoplašovi už dávno žádný vzdor nezbýval.
	Tak takhle si to představuješ, křičel na Zaklínadlo v duchu.
Když přišel čas posledního zúčtování, prostě zalezeš a schováš se?
Máš strach, co?
	Zaklínadlo samozřejmě odseklo, tomu sám nevěříš, je to nesmysl, já
jsem přece jedno z Osmi velkých zaklínadel. Ale vzteklý Mrakoplaš k němu
přistoupil ještě blíž a křičel na něj - to si myslíš ty, ale já tomu věřím
a uvědom si laskavě, v čí hlavě jsi, ano? Tady můžu věřit, čemu chci!
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Dvoukvítek si těžce povzdechl. Přišel čas, kdy musí být tvrdý.
"Tak dobře," řekl, "tak si spadni. Mně je to jedno."
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Cohen ukázal na Zavazadlo, které přiťapalo k Dvoukvítkovi a
otevřelo na něj radostně víko, přesně jako pes, který ví, že zlobil,
a snaží se náhlým a upřímným projevem oddané náklonnosti odvrátit
srolované noviny nejvyšší autority.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
	Ne, že by Dvoukvítek nedokázal ocenit a obdivovat krásu, pomyslel
si Mrakoplaš, ale dělá to prostě svým vlastním způsobem. Když básník
uvidí narcis, podívá se na něj a napíše o něm dlouhou báseň. Když uvidí
narcis Dvoukvítek, vydá se hledat učebnici botaniky, aby si o něm něco
přečetl, a při tom ho zašlápne.
		-- T. Pratchett: Lehké fantastično
%
"Takový je život, alespoň mi to říkali. Sám to pochopitelně neznám,"
pronesl Smrť.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
Stará čarodějnice se pomalu uklidnila a začala si myslet, že se magie
už o svá práva nepřihlásí. Jenže magie má zvyk ukrývat se nízko při zemi
a udeřit v nejneočekávanějším okamžiku - jako hrábě ležící v trávě.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Když se jí podařilo otevřít dveře, které před sebou hrnuly návěj
sněhu, zjistila, že místnůstka je čistá a útulná a neobsahuje nic jiného
než starý kalendář, přesněji řečeno už jen půlku starého kalendáře,
pečlivě zavěšeného na hřebíku ve zdi. Bábi měla sice proti čtení jisté
námitky filozofického druhu, ale byla ta poslední, kdo by chtěl tvrdit,
že knihy, zvláště ty s velkými stranami a na měkkém papíře, nemají své
uplatnění.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Oproti Bábi, která se oblékala jako úctyhodný havran, Hilta
Lapkozlová byla samá krajka a šála, samá barvička a náušnice, takže
stačilo, aby pohnula rukama a ozval se zvuk, který zněl, jako by
z útesu spadla velká souprava bubnů i s majitelem.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Pak si Esk vzpomněla na něco, o čem každý v Kyselé Prdeli říkal,
že to je mnohokrát lepší než pivo. Bylo to určitě moc zdravé, protože
v tom vlastně bylo jenom ovoce a taky spousta vymražování a převařování a
časté zkoušení malých kapek, které bábi opatrně zapalovala.
	Když byly opravdu chladné noci, dávala si Bábi večer do teplého
mléka malou lžičku téhle medicíny. Musela to být lžička dřevěná, protože
kovovou to dost rychle ničilo.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Pro telepata představuje lidská hlava bludiště. Je to jako
hlavní nádraží, kde mluví všechny informační reproduktory současně, ale
každý říká něco jiného. Je to kompletní souhrn vysílačů krátkých vln - a
uvědomte si, že některé z těch stanic mají dost špatnou pověst, jsou to
vlastně vyvrženci, piráti na zakázaných vlnách, kteří vám pouštějí své
nahrávky až pozdě v noci s všepohlcující zpěvností.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Hilta na ni vrhla zmatený pohled, pak vylezla na své koště
a vystoupala pomalu a nejistě do stínů mezi komíny. Kdyby košťata byla
auta, tohle by byl trabant s vyraženým okýnkem.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Byla to vzpoura barev, povstání zvuků, nasální koncert pachů a
vůní a neustálý, pravidelný, tvrdohlavý bzukot stovek lidí, kteří tvrdě
pracovali a vydělávali peníze.
	Zmiňujeme se o tom především proto, že na většině ostatních míst
kontinentu dávali lidé přednost vydělávání peněz bez práce, a protože
hudební a nahrávací průmysl na Zeměploše ještě nikdo nevymyslel, byli
tihle lidé přinuceni uchýlit se k mnohem starší a tradičnější formě -
lupičství.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Je to zvláštní, ale právě lupičství občas vyžadovalo dosti značnou
fyzickou námahu. Vyvalit kameny na vrcholky útesů nad stezkou, kde bylo
třeba připravit past, kácet stromy na zablokování cesty, kopat a maskovat
hluboké jámy plné zaostřených kůlů a při tom všem si neustále dobrušovat a
čistit věčně rezavé zbraně, to vyžadovalo mnohem větší výdej fyzických a
psychických sil než většina běžných, sociálně přijatelnějších zaměstnání,
ale stále ještě bylo dost lidí, kteří propadali kouzlu tohoto pohodlného
vydělávání peněz.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	A právě ve chvíli, kdy Bábi Zlopočasná, zpocená a nadávající,
běžela už asi podesáté s tím prokletým koštětem ve výši ramen lesním
průsekem, našla past na medvědy.
	Druhý problém spočíval v tom, že tu past nedlouho před ní už našel
nějaký medvěd. Ve skutečnosti tohle nijak velký problém nebyl, protože
Bábi, která měla už tak mizernou náladu, křísla medvěda koštětem rovnou
mezi oči a ubohé zvíře teď sedělo v nejvzdálenějším koutě jámy a pokoušelo
se myslet na něco hezkého.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Oba vychutnávali ten skvěle hřejivý pocit, že jejich neznalosti
jsou mnohem větší než neznalosti obyčejných lidí, jejichž nevědomost se
týká jen obyčejných věcí.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Do chodby vyrazily mezi prkny paprsky modrého světla, blikaly a
poskakovaly, jak je přerušovaly nezřetelné tvary, které se pohybovaly
v oslňující záři uvnitř. Světlo bylo bílé, mlhavé a rozptýlené, byl to
ten druh osvětlení, jaký by přinutil Stevena Spielberga okamžitě volat
advokáta, který se staral o ochranu jeho autorských práv.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Majitel obličeje se pokoušel vypadat jako noční můra, ale zkoušel
to tak úpěnlivě, že to poněkud přehnal. V podstatě vypadal jako dva měsíce
mrtvé kuře, ale tenhle příšerný vzhled byl pokažen kančími kly, můřími
tykadly, vlčíma ušima a rohem jednorožce.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Když Esk rozhodně vykročila ke kruhu stvoření, který ji
obklopoval, nejbližší Věci zaskřehotaly a pokusily se jí uhnout z cesty,
ale protože jejich těla, jak se zdálo, držela pohromadě jen díky
toužebnému přání, nedařilo se jim to. Udeřila jednu, jejíž obličej se
podobal rodině slimáků, a z obludy zbyla hromada pokroucených kostí,
chlupů a přebytečných chapadel, takže se podobala jednomu z řeckých
národních jídel.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Studenti magie utekli zpět do Velké síně, kde byli Bábi Zlopočasná
a arcikancléř Ostrúhel stále ještě zabrání do magické podoby karate.
Dlaždice pod Bábinýma nohama se napůl roztekly a popraskaly a stůl
za Ostrúhlem zapustil kořeny a hustě se obsypal žaludy.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Jednou z mála věcí, které voda nedokázala, bylo, že nestříkala a
nebublala z chrličů, které lemovaly střechy. Mělo to jednoduchý důvod,
všechny chrliče se totiž při prvních kapkách deště sebraly a ukryly se
v podkroví. Tam seděly pěkně v suchu, protože to, že je někdo ošklivý,
ještě neznamená, že je i hloupý.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Naštěstí to nebyla obyčejná dešťová voda. Tohle byla voda, která
měla vlastní osobnost, charakter získaný během dlouhé cesty bahnitými
nížinami. Měla vazkou podobu pravé ankhské vody - byla příliš tuhá na
pití a příliš řídká na to, aby se dala orat.
		-- T. Pratchett: Čaroprávnost
%
	Vědci vypočetli, že pravděpodobnost existence něčeho tak výjimečně
nesmyslného jako je Zeměplocha je zhruba několik miliónů k jedné.
	Jenže mágové zase spočítali, že při pravděpodobnosti, že se
nějaká věc může přihodit s pravděpodobností milión ku jedné, přihodí se
pravidelně devětkrát z deseti případů.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Loňky jsou byliny rostoucí v čase nazpět. Zasadíte jejich semena
letos a ony vám vyrostou vloni nebo předloni, podle druhu.
	Mortova rodina se specializovala na destilaci lihoviny z loňkové
révy. Ta byla neobyčejně silná a vyhledávaná především věštci a
předpovídači štěstí, protože těm samozřejmě poskytovala možnost nahlédnout
do budoucnosti. Jediná nevýhoda byla v tom, že kocovina z ní bývala
pravidelně to ráno předtím, a abyste se jí zbavili, bylo potřeba pít
dvakrát tolik.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Po necelých pěti minutách po příjezdu do Ovčího hřbetu vyšel
Mort od místního krejčího a na sobě měl volné hnědé oblečení nejistého
účelu, které si původní zákazník z očividného důvodu nevyzvedl. Na druhé
straně v něm zbývalo dost místa, kdyby byl Mort náhodou vyrostl, a to i
pro případ, že by vyrostl do podoby vícenohého slona.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Jak tvrdí filozof Li-tin O'Wevidle, jediná věc, která je
rychlejší než obyčejné světlo, je monarchie. Tento objev chtěl využít
k vysílání zpráv, měl nesmírně ambiciózní plány, které dokonce
zahrnovaly opatrné mučení menších králů s úmyslem modulovat vysílaný
signál, ale k jejich dalšímu rozvinutí už nedošlo, protože v té chvíli
bar zavíral.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Ankh-Morpork už se pokoušela popsat řada básníků. Neuspěli.
Možná že za to může nepopsatelná živost tohoto místa nebo je to zčásti
i tím, že město s miliónem obyvatel a žádnou kanalizací je pro básníky,
kteří dávají přednost narcisům, přece jen trochu velké sousto. Tomu se
nelze divit. Řekněme tedy, že Ankh-Morpork je stejně živý jako starý
sýr za horkého letního dne, hlasitý jako kletba v chrámu, lesklý jako
pomáda, barevný jako podlitina a hýbe se průmyslovou činností, obchodem,
podnikáním a podezřelými kšeftíky jako psí zdechlina v termitišti.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Většina z obchodů byla otevřena i v tuhle noční hodinu, protože
správný ankhský obchodník nemohl spát, když pomyslel na všechny ty peníze,
které za tu dobu nevydělá.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Je pravda, že i když je zeměplošský Smrť, jak sám říká,
antropomorfní personifikace, dávno už přestal používat tradičního
koně-kostlivce, protože už ho unavovalo neustále cestou zastavovat
a přidělávat mu drátem jednotlivé kousky, které z něj opadávaly.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Kolem stolu uprostřed místnosti seděla celá rodina Klačanů -
otec, matka a půl tuctu dětí jako schůdky. Na Morta se upíralo osm párů
kulatých očí. Devátý pár, který patřil starému prarodiči neurčitého
pohlaví, se na něj neupíral, protože jeho vlastníkovi se podařilo
v tomto nestřeženém okamžiku získat trochu místa u společné mísy s rýží.
Prarodič došel k názoru, že kus vařené ryby v hrsti je pro něj mnohem
důležitější než neočekávané blízké setkání kteréhokoliv druhu, a nastalé
ticho bylo přerušováno zvuky horečnatého žvýkání.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Hovorová klačština měla tolik ozdůbek, jazykových odchylek a tak
starou historii, že používala patnáct výrazů pro slovo "vražda" dříve,
než kohokoliv z ostatních lidí napadlo třísknout svého bližního kamenem.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Cesta byla také výjimečně nudná. Jak se světlo pomalu měnilo
ze stříbrného ve zlaté, jel Mort plochou nevýraznou krajinou, pokrytou
od obzoru k obzoru zelnými poli. Zelí je třeba přiznat mnoho věcí.
Mohli bychom dlouho mluvit o vysokém obsahu vitamínů, o vlákninách
podporujících trávení, o nutriční hodnotě. Ale navzdory všem svým
přednostem, které zelí dávají výživnou i morální převahu nad dejme tomu
narcisy, zelí přece jen postrádá určité něco, co by vzbuzovalo touhu
básníků. Pokud samozřejmě nejsou hladoví.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Aby byli mniši schopni rozeznat První slova, museli se nejdříve
naučit poznávat všechny ostatní zvuky. To vyžadovalo určitý talent a
k výcviku byli přijímáni jen ti novicové, kteří prostým sluchem poznali
na vzdálenost devíti set metrů, kterou stranou dopadla na zem mince
vyhozená do vzduchu. Do vlastního řádu ho pak přijali teprve tehdy, až
podle zvuku poznal, jakou měla ta mince barvu.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Princezna Keli se probudila. Měla pocit, že slyší zvuk, jako
když někdo nedělá žádný hluk. Zapomeňte na hrášky pod matrací -
přirozený výběr za dlouhá staletí měl na svědomí, že nejdéle přežily ty
královské rody, jejichž členové dokázali rozeznat potmě najatého vraha
právě podle těch zvuků, které nedělal.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Keli se usmála. Kdyby u toho byli příslušníci dvora, kteří už
někdy ten úsměv viděli, pokoušeli by se v téhle chvíli Dobrořeza
odtáhnout na nějaké bezpečnější místo, jako je třeba vedlejší kontinent.
Jenže u toho nikdo takový nebyl a Dobrořez klidně seděl na svém místě a
pokoušel se obrat si z roucha zbytky žampiónů.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Shromážděná společnost přestala jako na povel mluvit a zírala na
něj pohledy počestných venkovanů, které dávaly tušit, že za dvě pinty
piva vás ochotně praští do hlavy lopatou a tělo za úplňku zahrabou do
kompostu.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Něco na celém jeho vzezření naznačovalo přihlížejícím, že začít
si s tímhle mladíkem nějakou nepříjemnost by bylo stejně chytré, jako
kopnout do vosího hnízda. Krátce a jasně řečeno, Mort už nevypadal jako
něco, co do domu přitáhla kočka.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Určitý problém představoval nejvyšší kněz z chrámu slepého Io.
Dobrořez ho poznal jako starou dobrou duši, jejíž dovednost s nožem
byla natolik mizerná, že polovinu obětí unavilo čekání, a tak se prostě
sebraly a odešly. Naposled, když chtěl na oltáři obětovat kozu, trvalo
to tak dlouho, že rohatá oběť stačila během obřadu porodit dvě kůzlata
a pak v záchvatu mateřské péče a odvahy vyhnala z chrámu všechny kněží
bez rozdílu.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	S legrační vráskou u obočí se Dobrořez zamyslel. Je zajímavé,
kolik ingrediencí v kuchyni nevnímáte, dokud nevyletí komínem.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Řekněme rovnou, že ženské šaty nepatřily k věcem, které by
Dobrořeza nějak zvlášť zajímaly - je dokonce pravda, že když o ženách
přemýšlel, představy, které si v duchu vyvolával, většinou vůbec šaty
postrádaly - ale to, co teď viděl před sebou, mu doslova vzalo dech.
Ten, kdo navrhl tyhle šaty, nevěděl, kdy má přestat. Výrobci poskládali
krajku na hedvábí, olemovali to černým hermelínem, tam, kde se šaty
zdály příliš obyčejné, našili perly, nařasili a načechrali rukávy,
dodali stříbrné ozdůbky a pak začali znovu od hedvábí.
	Bylo skutečně neuvěřitelné, co se dá udělat s několika uncemi
drahého kovu, přehršlí výměšků poraněných škeblí, kožešinou mrtvých
hlodavců a výměškem hmyzích zadečků. Princezna šaty ani tak nenesla,
ale obývala, a jestli spodní okraj volány zdobené sukně nepodpírala
kolečka, musela být mnohem silnější, než se zdálo.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Z úst shromážděných mágů se vydralo něco jako tichý vzdech.
Jejich zraky se smutně obrátily k žábě, kterou držel Mrakoplaš v ruce.
Většina z nich v době svého nevybouřeného mládí ovládla umění opít se
u Bubnu do němoty. Samozřejmě, že to všechno teď už bylo za nimi, ale
nazítří večer se měla v horním salónku Bubnu pořádat večeře "na
vidličku" a všech osm přítomných mágů obdrželo čestné vstupenky. Měla
se podávat pečená labuť a dva druhy sladkostí, a jistě by jako
každoročně zaznělo množství přípitků "našim milým, ne, vzácným hostům"
a tak by to pokračovalo, dokud by se před ránem neobjevili univerzitní
vrátní s trakaři.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Mort vykřikl další kletbu, která se sykotem spadla ze vzduchu
a rychle se zahrabala do písku.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Někdo by měl vymyslet jméno pro ten kratičký okamžik mezi
spánkem a bděním, kdy je lidské vědomí plné vlahého růžového nic. Ležíte
a v hlavě nemáte jedinou myšlenku s výjimkou podezření, že se k vám vrací
vědomí a vzpomínky, bez kterých byste se klidně obešli. To vše se spojuje
se skutečností, že jediná utěšující věc na vaší strašlivé budoucnosti je
skutečnost, že už nebude dlouhá.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Smrť postoupil s úsměvem kupředu. Mort se sehnul, proklouzl pod
ostřím kosy a za sebou zaslechl zazvonění, když svištící čepel srazila
z jedné police jakési hodiny...
	... a v temné uličce Ankh-Morporku se jeden z podnikatelů,
jehož obchody nesnášely denní světlo, chytil za prsa a beze zvuku
přepadl přes svou rozvrzanou káru...
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Dobrořez se vrhl kupředu a podařilo se mu na poslední chvíli
padající baňku zachytit do natažené ruky, zakopl, padl na břicho, ale
hodiny, které se kupodivu nerozbily, nepustil...
	... a pod padajícím horalem se jako zázrakem objevila pokroucená
sykomora, která zbrzdila jeho pád, zachránila ho před jistou smrtí a
zbavila ho základních problémů s umíráním, božím soudem, nedůvěry
v existenci ráje a tak dál. To všechno bylo nahrazeno poměrně jednoduchým
problémem, jak vylézt v naprosté temnotě zpět nahoru po čtyřicet metrů
vysoké hladké stěně.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Ysabell se uklonila. Mort se uklonil. Keli na ně zazářila.
Nemohli si nevšimnout, že se dostala pod vliv někoho, kdo měl v oblibě
šaty, které jí přece jen víc přiléhaly, a naopak ji odvedl od účesů
podobných kříženci mezi výhonky anasu a cukrovou vatou.
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Za dvířky panovala sametová temnota, do které se spouštěly schody.
Všude visely pavučiny, šedal se prach a vzduch páchl, jako by byl alespoň
tisíc let zamčen v pyramidě.
„Sem se tak často nechodí,“ vysvětlovala Ysabell. „Povedu tě.“
Mort cítil, že jí něco dluží. „Jsi opravdu prima buchta.“
„Myslíš kulatá, růžová a nezdravá? Ty tedy opravdu umíš okouzlovat
děvčata, hochu.“
		-- T. Pratchett: Mort
%
	Do Ankh-Morporku přišlo jaro. Zatím to nebylo na první pohled
patrné, ale na slovo vzatí znalci bezpečně rozeznávali určité známky
tohoto ročního období. Tak například silný povlak na řece Ankhu, jejíž
široký a velebný tok sloužil obyvatelům dvojměstí současně jako zásobárna
vody, ústřední kanalizační potrubí a příruční márnice, změnil svou barvu
z odporně šedé na zářivě zelenou.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Po nějaké době se začala knihovna uklidňovat a Mrakoplaš cítil,
jak napětí povoluje. V každém případě to však byl klid velmi křehký. Tu
a tam zašustila nějaká stránka. Ze vzdálených polic se občas ozvalo
zlověstné zavrzání knižního hřbetu. Po překonání počáteční paniky byla
teď knihovna napjatá a ostražitá jako angorská kočka v továrně na houpací
křesla.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Mrakoplaš a knihovník vylezli z Univerzity zadem, společně
s ostatním hmyzem a drobnými vyplašenými hlodavci. Mrakoplaš věřil, že
pár piv, vypitých pěkně v klidu, mu umožní vidět situaci v jiném světle,
a když ne, dokážou to ta další. Rozhodně to stálo za pokus.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Protože po Velké magické válce zůstaly celé rozsáhlé oblasti
Zeměplochy neobyvatelné (přinejmenším pro každého, kdo se chtěl ráno
probudit ve své vlastní podobě nebo alespoň jako příslušník stejného
živočišného řádu), měli mágové zakázáno vyrovnávat si své neshody pomocí
magie. Jednak to působilo mnoho nepříjemností především větší části
obyčejné populace, a navíc bývalo dost často těžké odhadnout, která
z kouřících hromádek mastných sazí je vítězem. Mágové se tedy vrátili
k mnohem mírnější tradici nožů, tajemných jedů, škorpionů v botách a
složitých pastí, v nichž hlavní roli hrávalo jako břitva nabroušené
kyvadlo.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Zavazadlo samozřejmě nemělo žádný obličej, kromě kovaného zámku
a masivních závěsů, ale dovedlo zírat líp než hejno leguánů. Před jeho
pohledem by sklopila zrak i socha. Když přišlo na to vyjádřit ukřivděnou
nevinnost, musel by se před Zavazadlem schovat i nevinně nakopnutý
kokršpaněl.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Mrakoplaš si vydechl a v tom vzdechu téměř zazněla úleva. Nebyl
zvyklý na úplatky, lichocení, odměny nebo na to, že by někdo útočil na
lepší stránky jeho povahy. Ale výhružky, to bylo něco jiného, to byli
jeho dobří známí. Jak mu někdo začal vyhrožovat, věděl Mrakoplaš okamžitě,
kde je jeho místo.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Mrakoplaš ustoupil. V magii byl sice slabý, ale zatím zaznamenal
stoprocentní úspěch v tom zůstat až dosud naživu a nechtěl si pokazit
průměr.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Je strašné, když na vás s rychlostí blesku a děsivě přesnou
technikou školeného zabijáka zaútočí půvabná dívenka v bílých kvítkovaných
šatečkách, ale pro mužské ego je ještě horší, když je jeho vlastník
podupán a pokousán cestovním zavazadlem.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Ve vícerozměrných světech mnohovesmíru je známa skutečnost, že
ty největší objevy vznikly díky okamžitému záblesku inspirace. Samozřejmě,
že nejdřív je kolem toho spousta myšlení a dřiny, ale co celou věc
pravidelně doklepne, je něco jako padající jablko, syčící konvice na čaj
nebo voda, která vám vyteče z vany, když si do ní sednete. V hlavě
přihlížejícího člověka najednou něco cvakne, a kousky rébusu do sebe
zapadnou. Tvar DNA, jak se všeobecně tvrdí, dluží svůj objev náhodnému
pohledu na spirálové schodiště v okamžiku, kdy vědcův mozek byl právě
v tom příhodném stavu zmámení. Kdyby byl v té chvíli použil výtah, mohla
být celá genetická věda postavena na úplně jiných základech.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Mrakoplaš se pohledem vrátil k vezírovi. Krajjův smích byl
pochmurný, ale vedle jeho úsměvu pořád ještě vypadal jako ptačí trylek.
Zdálo se, že ten se vezír naučil z matematických tabulek.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Mrakoplaš si povzdechl. Strávil několik let hledáním míst, kde
by se mohl nějakou dobu opravdově nudit, ale nikdy se mu to nepodařilo.
Vždycky ve chvíli, kdy si myslel, že to už už dokáže, změnil se náhle
jeho život v divoký vír šílených událostí. Myšlenka na to, že se někdo
dobrovolně vzdal možnosti nudit se celých padesát let, v něm vyvolala vlnu
nevolnosti. Kdyby měl před sebou padesát let on, dokázal by pozvednout
nudu na úroveň umělecké formy. Dovedl si představit nekonečnou řadu věcí,
které by nedělal.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Mrakoplaš se rozhořčil.
	"Vidíte ten nápis? Říká to, že jsem mág, to to říká! Dvacet let
s holí a jsem na to pyšný! Já už jsem si odsloužil nějaký ten rok, to
zas jo! Udělal jsem - byl jsem u kolika tuctů zkoušek! Kdybyste všechna
ta zaklínadla, která jsem kdy četl, naskládali jedno na druhé, tak by
dosáhla... byla by jako... měli byste spoustu zaklínadel!"
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	V horkém stínu velkého kamene ležel bazilišek, těžce dýchal a
z koutku tlamy mu vytékal pramínek nažloutlých slin ostrých jako žíravina.
Posledních pět minut slyšel citlivýma ušima dusot několika set malých
nožiček, které se poněkud nejistě pohybovaly po dunách. Bazilišek z toho
usoudil, že oběd už je na cestě.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Zavazadlo se zastavilo a výhružně pootevřelo víko. Bazilišek
zasyčel, ale spíš udiveně než hrozivě, protože nikdy předtím neviděl
chodící truhlu a takovou, která by měla v oblém víku zaraženo několik
tuctů aligátořích zubů, už vůbec ne. Tu a tam z truhly visely cáry
silné šedozelené kůže, jako kdyby se zúčastnila nějaké rvačky v továrně
na kabelky.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	V celosvětové magické válce pochopitelně neexistovaly žádné strany,
spojenectví, smlouvy, příměří ani milosrdenství. Nebe se pokřivilo a moře
vřela. Jekot a záře ohnivých koulí změnily noc v jasný den, ale to bylo
dobře, protože mračna černého jedovatého dýmu měnila den v černočernou noc.
Zem se vlnila jako prošívaná deka o líbánkách a na samotné materii vesmíru
jako by někdo uvázal několik velkých uzlů a pak s ní tloukl o velký plochý
kámen na břehu řeky času.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Jedním z nejoblíbenějších zaklínadel té doby byl Loupalův časový
zahušťovač. Vedlejším produktem při jednom z jeho použití bylo vytvoření
rasy obrovských ještěrů, kteří vznikli, vyvinuli se, rozšířili a pak
vyhynuli, to vše během pěti minut, a zanechali po sobě jen v zemi
roztroušené kosti, aby na věky mátly všechny následující generace.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Jiná pověst - právě ta, kterou si vyprávějí mágové - říká, že
válku nakonec ukončili sami mágové, sešli se a jednáním vyřešili své
nesváry, aby v zájmu lidstva došli ke smíru. Tahle pověst byla všeobecně
přijata jako pravdivý popis událostí, i když ve skutečnosti působí stejně
důvěryhodně jako olověný záchranný pás.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Chiméra měla vypracovanou klasickou přepadovou techniku. Snesla
se nízko nad kořist, lehce ji přismahla ohnivým dechem, pak se obloukem
vrátila a zaťala do své večeře tesáky. První část, to je přismahnutí,
proběhla podle plánu, ale když se obluda snesla na zem a očekávala děsem
ochromenou a bezbrannou oběť, zjistila, že stojí přímo v cestě očazenému
a nesmírně rozzuřenému Zavazadlu.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Když Zavazadlo s nešťastnou chimérou skončilo, změnila se vzácná
obluda v nevelkou mastnou skvrnu napůl zadupanou do písku.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Zabít bratra-mága pomocí obyčejné magie bylo téměř nemožné kvůli
silné vrstvě obranných zaklínadel, která každý z nich neustále vplétá do
sebejednoduššího zaříkadla. Je ovšem potřeba říci, že mág mága často zabil
pomocí obyčejných, tj. nemagických prostředků, ale to je povoleno a
násilná smrt podobného druhu se u mágů považuje za smrt přirozenou.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	První věc, kterou se nováček na Neviditelné univerzitě naučí -
kromě toho, která skříňka je jeho a kudy se jde na nejbližší toaletu -
je že se musí neustále chránit. Někteří lidé si myslí, že je to klasická
paranoia, ale není. Paranoici si myslí, že je chce kdekdo zabít. Mágové
to vědí.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Nijel patřil k tomu druhu lidí, kterým stačí říct "nedívej se
támhle", a oni okamžitě otočí hlavu naznačeným směrem, natáhnou krk a
vypoulí oči. Jsou to titíž lidé, kteří, když jim například ukážete
neobvyklý krokus, který roste v trávníku hned vedle jejich nohy, řeknou
"kde?" a jejich chodidlo dopadne do trávy s žalostným tichým chrupnutím.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	"Je to taková normální reakce. Mágové si vždycky kolem sebe staví
věže, stejně jako ty... jak se jmenujou ty věci, které se občas najdou na
říčním dně?"
	"Žáby?"
	"Kameny?"
	"Neúspěšní gangsteři?"
	"Larvy chrostíků, ty jsem myslel," řekl Mrakoplaš.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Krajina, kam oko dohlédlo, byla nehybná, s výjimkou nekonečného
pohybu moře. Poušť byla plochá a neplodná, jen na pobřeží leželo několik
větších balvanů. Ty však byly tak rozpálené, že se na nich neudržely
dokonce ani mořské řasy. I moře vypadalo suše. Kdyby byl v historii
lidstva vystoupil první proto-obojživelník na takovouhle pláž, byl by
to na místě vzdal, okamžitě se zase vrátil do vody a poradil všem
příbuzným, aby zapomněli na nohy, protože ta snaha za to nestojí. Vzduch
byl vlhký a těžký, jako by ho povařili v týden staré ponožce.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Čekat, že v tomhle prostředí přežije cokoliv bez ochrany, bylo
jako čekat sníh na povrchu supernovy. To naštěstí Zavazadlo nevědělo a
klidně se prodíralo magickými proudy, zatímco na víku a pantech mu
krystalizovala syrová magie. Bylo ve velmi zlé náladě, ale je třeba
upřímně říci, že na tom nebylo nic divného. Mělo to však za následek, že
jeho zuřivost reagovala s usazenou magií a výsledná energie se průběžně
uzemňovala, takže Zavazadlo halila mnohobarevná korona, která mu
dodávala vzhled rozzuřeného obojživelníka vylézajícího z hořícího
močálu.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Mrakoplaš býval skoro pyšný na to, že se i v přeplněném městě,
vedle všech těch lidí, dokázal cítit opuštěný, ale bylo ještě hroznější
cítit se opuštěný, když byl vedle sebe sám.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Džin jí věnoval další úsměv, který by jistě okouzlil přinejmenším
čtyři z každých pěti členů lékařské zubní komory, a spěšně mluvil do té
věci, kterou svíral mezi ramenem a bradou.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Vyžadovalo to skutečně velkou dávku odvahy, stát v té naprosté
tmě. Mrakoplaš jí sice tolik neměl, ale přece jen zůstal na místě.
Najednou mu začalo něco čenichat kolem nohou a Mrakoplaš doslova
zdřevěněl. Jediný důvod, proč se nedal na útěk, byl ovšem v tom, že měl
strach, aby nešlápl na něco ještě horšího. Pak se jeho ruky velmi jemně
dotklo něco jako stará a vlahá kožená rukavice a nějaký hlas řekl:
"Oook."
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Bohužel, ne všechny knihy dokázaly přeletět. Většina důležitých
grimoárů sice požár přežila, ale sedmidílný herbář přišel v plamenech
o rejstřík a mnohé vícedílné spisky oplakávaly některý ze svých dílů.
Pěkná řádka knih měla na vazbách začernalé spáry, jiné přišly o desky
a za některými se dokonce táhly po dlažbě jejich vlastní nitě.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Zavazadlo cválalo světélkujícími chodbami. Teď už bylo rozzuřené
skoro k nepříčetnosti. Vzbudili ho ze spánku, ožehli ho plameny,
zaútočilo na ně několik mytických, a teď už následkem toho vyhynulých
zvířat, zažilo strašlivou bolest hlavy, a ke všemu ještě teď, když
vběhlo do Velké síně, uvidělo před sebou klobouk.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Mrakoplaš se zadíval do Penízových zlatých očí a pak na svou
ponožku. Natahoval si ji stále a znovu už několik let za sebou.
V několika místech byla neumělou rukou zaštupovaná a ty hrbolky důvěrně
znal. Jak důvěrně! Některé z nich měly celé vlastní rodinky vyspravených
míst. Bylo mnoho různých způsobů, jak popsat ponožku, ale "ničitel měst"
to nebylo to pravé.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Univerzita byla opravena, i když se někdy tvrdí, že se opravila
sama, nebo možná, že vlastně jakýmsi tajemným způsobem nebyla vůbec
poškozena. Každý úpon břečťanu, každý popraskaný kámen, všechno bylo na
svém místě. Supermág sice nabídl, že všechno uvede do stejného stavu,
v jakém to bylo v okamžiku dokončení stavby, nové, čisté, neposkvrněné,
ale v tomto bodu byl knihovník naprosto nesmlouvavý. Trval na tom, že
všechno musí být jako zbrusu staré.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	O nějakých osm set kilometrů dál opatrně procházelo mezi stromy
malé hejno, v tomto případě spíše stádo, ptáků. Hlavy měly jako plameňák,
těla jako krocan a nohy jako zápasník sumo. Pohybovali se trhavým kývavým
krokem, jako kdyby měli hlavy s nohama spojené gumovým lankem. Patřili
k druhu velmi výjimečnému i v pestrém rámci zeměplošské fauny, a to
především proto, že jejich nejúčinnějším a prakticky jediným způsobem
obrany bylo rozesmát svým zjevem každého nepřítele tak, aby oni sami
dokázali uprchnout dřív, než se vzpamatuje.
		-- T. Pratchett: Magický prazdroj
%
	Lady Felmetová na okamžik ztratila řeč. Mimochodem, něco
takového se jí stávalo tak zřídka, že by stálo za to zaznačit to do
stoletého kalendáře.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Králův vlastní lékař celou tu událost prohlásil za nešťastnou
náhodu. Pravda, že až potom, kdy ho navštívil Bentzen a vysvětlil mu,
že pád ze schodů s vlastní dýkou v zádech může být nakažlivou chorobou
zapříčiněnou tím, že někdo nevhodně otevře ústa. Tu chorobu už ostatně
chytilo několik členů královské gardy, kteří byli poněkud nedoslýchaví.
Vypadalo to jako malá epidemie.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Hrad Lancre byl vybudován na vysokém skalisku architektem, který
sice slyšel o Gormenghastu, ale jemuž poněkud zkrátili rozpočet. I tak ze
sebe vydal to nejlepší a obdařil hrad celou řadou věží a věžiček, ochozů,
ochranných zdí, opěrných pilířů, cimbuří, chrličů, nádvoří a hladomoren;
jedním slovem vším, co takový hrad potřebuje, s výjimkou dostatečně
hlubokých základů a malty, která se při dešti nerozpouští a nevyplavuje
ze spár.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	To byla jedna z velkých bolestí, které Bábi v životě potkaly.
Navzdory všem snahám dospěla na vrchol své kariéry s tvářemi jako míšeňská
jablíčka a kompletní sadou vlastních zubů. Žádná kouzla ani zaříkání
nedokázala zošklivit její hezkou, i když mírně koňskou tvář, a
neuvěřitelné množství konzumovaného cukru jí dodávalo nevyčerpatelnou
energii, aniž zanechalo nejmenší následky na jejím běloskvoucím chrupu.
Jeden mág, se kterým svůj problém konzultovala, jí vysvětlil, že je to
způsobeno jejím skvělým metabolismem. To jí alespoň umožnilo cítit se
mírně nadřazeně i ve společnosti Stařenky Oggové, která podle Bábina
přesvědčení metabolismus v životě ani nezahlédla.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Bábi přisvědčila. Vždycky souhlasila s takovým chováním, ovšem
považovala za samozřejmé, že se nevztahují na její osobu.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Bábi se na sedadle velmi pomalu otočila, jako by ji hnal nějaký
skrytý motor, a vrhla na člověka, který ji obtěžoval, pohled o intenzitě
stokilowattového reflektoru s modrým filtrem. Muž se zachvěl a rychle si
sedl zpět na své místo, přičemž ho Bábi pohledem upřeně sledovala.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Byl to úžasný, bohatý hlas, každá hláska na svém místě, zvučná "ř",
dokonalé sykavky a bezchybné délky samohlásek. Ten hlas byl hřejivě
nazlátlý. Kdyby měl Stvořitel všehomíra hlas, musel to být tenhle. Pokud
měl nějakou chybu, pak snad jen tu, že to nebyl hlas, jímž byste mohli
objednat například uhlí. Uhlí objednané takovým hlasem by se změnilo
v diamanty.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Bylo jasné, že hlas patří velkému otylému muži, který byl postižen
velmi ošklivým knírkem. Načervenalé žilky mu vytvořily na růžových tvářích
plánek středně velké metropole a jeho nos by se dokonale ukryl v míse
přezrálých zahradních jahod. Měl na sobě potrhanou vestu a děravé přiléhavé
kalhoty, ale oboje nesl s okázalou grácií. Člověk by skoro uvěřil, že jeho
sametové šaty a hermelínové pláště jsou momentálně v prádle.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Muž smekl moly prožraný klobouk a obdařil Bábi hlubokou poklonou.
Přesněji řečeno, ona to ani tak nebyla poklona jako spíš cvičení
v pokročilé topologii. Klobouk proletěl vzduchem v sérii složitých oblouků
a skončil na konci ruky, která teď směřovala k nebesům.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Bábi v duchu odhadovala paní Vínozpěvovou, která vyškrabovala
poslední šestáky zpod manželových prstů. Byla to žena inteligentního
vzhledu, která se podle všeho o manžela starala stejně, jak se dobrý
ovčácký pes stará o svou oblíbenou ovečku. Složitosti manželského soužití
znala Bábi jen z vyprávění, stejně jako zná astronom povrch vzdálené a
cizí planety, ale už ji napadlo, že paní Vínozpěvová musí být žena
s nevyčerpatelnými zásobami trpělivosti, dokonalými organizačními
schopnostmi a velmi hbitými prsty.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	V tom se dveře otevřely. Otvíraly se velmi pomalu a se strašlivým
skřípotem. Obyčejné zanedbané dveře by nikdy tak skvěle nezaskřípaly -
museli jste se jim věnovat, chtělo to celé týdny pečlivé a přesné práce
s horkou vodou tu a nahřátými kameny tam.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Různé dcery a snachy se u Stařenky Oggové střídaly a staraly se jí
o úklid a domácnost. Každá rovná plocha v domě byla pokryta památečními
předměty, které jí vozili cestující členové rodiny ze všech koutů světa.
Synové a vnuci se jí starali o dostatečnou zásobu dřeva, opravovali jí
střechu a vymetali komín. Domácí bárek byl neustále nabit k prasknutí
a váček na tabák, ležící na stolečku vedle jejího houpacího křesla, byl
vždy napěchovaný jako jitrnice. Nad krbem visela vyleštěná dřevěná deska
s vypáleným ozdobným nápisem MAMINKA. Žádný tyran v dějinách světa
nezískal takovou oddanost svých poddaných.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Vévodu to popouzelo. Nějaká pořádná vzpoura, to by bylo tak nějak -
případnější. Normálně by si člověk vyrazil, pár lidí by pověsil a pár dal
hodit do hladomorny, aby vzniklo takové to tvůrčí napětí, které napomáhá
rozvoji státu. Dole na pláních to bylo něco jiného. Tam když jste do lidí
kopli, snažili se oni kopnout do vás. Jenže tady? Když jste kopli do lidí
tady, tiše vám ustoupili z cesty a trpělivě čekali, až vám noha sama
upadne. Jak se měl král dostat do historie, když vládl takovým lidem? Ty
jste mohli utiskovat se stejným výsledkem jako matraci.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Uběhl rok. Dny trpělivě následovaly jeden za druhým. Znaly to.
Kdysi, na začátku mnohovesmíru, se jednou pokusily uplynout všechny
najednou, ale nešlo to.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Za skalními stěnami se rozkládalo městečko Visací Pes, kterému se
nějakým způsobem podařilo uchytit se na nevelké římse zavěšené na téměř
kolmé stěně kaňonu. V horách Beraní Hlavy bylo pěkných rovných míst až až,
ale potíž byla v tom, že většina z nich byla položena svisle.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Nastala Noc prasečí hlídky a ohlásila tak příchod nového
roku. A pak se děsivou náhlostí vůbec nic nestalo. Jeden muž putoval
z Ostrohřbetu do Lancre a během cesty nespatřil jediné světélko na
blatech, bezhlavého psa, kráčející strom, černý kočár bez kočího, dokonce
ani kometu, a museli ho odnést do hospody a dát mu pořádně napít, aby si
uklidnil pocuchané nervy.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Intenzita hluku uvnitř dosahovala prahu bolesti. Stařenka Oggová
vytvořila novou tradici v tom, že na každou Prasečí hlídku k sobě zvala
celou vesnici a kvalita vzduchu v domě se už dávno vymkla zpod kontroly
jakékoliv organizace pro znečištění ovzduší.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Magráta se zachvěla. Už bůhví pokolikáté si opakovala, že
čarodějky dokonale ovládají celé tělo a že ta husí kůže, kterou cítí pod
tenkou noční košilí, je jenom výplodem její představivosti. Chyba byla
v tom, že její představivost fungovala přímo zázračně.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Kuchyně byla plná duchů. Jenže to nebyli duchové lidí ani pralidí.
Byli tam jeleni. Byli tam býci. Byli tam zajíci a bažanti, křepelky, ovce
a prasata. Byly tam dokonce podivné kulaté malé věci, které vypadaly jako
duchové ústřic. Byli tam namačkáni tak hustě, že ve skutečnosti prolínali
jeden druhým a měnili kuchyň v tichou a děsivou noční můru, složenou ze
zubů, chlupů a paroží. Všemi těmi duchy procházel zcela lhostejně kuchař
se svými pomocníky a připravoval vegetariánské klobásy.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Král se nemohl ubránit dojmu, že Silver je poněkud neobvyklá kočka.
Většina hradních koček byli buď rozmazlení miláčkové, nebo obyvatelky
kuchyní a stájí, které se podobaly těm nevábným šedým hlodavcům, jimiž se
živily. Tenhle kocour, jak se zdálo, byl nezávislý a soběstačný. Podobný
pocit ve vás vzbudí na první pohled všechny kočky, ale namísto neuvědomělé
zvířecí netečnosti, která budí dojem, že je kočka zahleděna sama na sebe a
okolí je jí prostě lhostejné, Silver vyzařoval skutečnou inteligencí.
Kromě toho z něj vycházel pach, který byl schopen prorazit stěnu a
způsobit cévní potíže i mrtvé lišce.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Jeho první vzpomínky byly spojeny s dědečkem, který ho nutil
opakovat žerty a vtípky zpaměti a každou řádku mu vtloukal do hlavy řemenem.
Řemen byl ze silné kůže, a přestože byl pošitý rolničkami, nebylo to nijak
veselé.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Jakýsi naléhavý hlásek v hlavě ji nabádal: Měla by ses dát na útěk,
prchat jako vyplašená gazela, za těchto okolností je to jedna z toho mála
oficiálně schválených akcí.
	Pak ale zasáhl obyčejný, logický rozum. Ani v těch
nejoptimističtějších představách by Magráta sama sebe nenazvala gazelou,
vyplašenou ani jinou. Na tom srovnání především pokulhávalo to, že kdyby
se byla vyděšená Magráta dala opravdu na útěk, neměla by proti ní nějaká
gazela šanci.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Cítila strašnou touhu klít. V tomto směru byla Dobračka Sejkonopná
velmi vynalézavá. Dokonce i stálí obyvatelé lesa si zvykli raději kolem
jejího domku proběhnout co nejrychleji.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Silver patřil k jejím slabinám. Zatímco vzato logicky by připustila,
že je to tlustý, zlomyslný a páchnoucí mnohonásobný násilný smilník, v duchu
by ho stejně viděla jako to malé roztomilé koťátko, kterým byl, když si ho
přinesla před lety. To, že před dvěma lety pronásledoval hladového vlka až
do koruny stromu a vloni k smrti vyděsil medvědici, která si na kraji lesa
bezstarostně vyhrabávala kořínky, neznamenalo, že se Stařenka přestala bát,
aby se mu, chudáčkovi, něco nestalo. Všichni ostatní v celém širém okolí
byli přesvědčeni, že jediné, co by mohlo Silverovi ublížit, by byl přímý
zásah většího meteoritu.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Teď používala trochu základní magie, s jejíž pomocí sledovala
Silverovu stopu, i když každý, kdo nepřišel o poslední zbytky čichu, by
to jistě dokázal také. Stopa vedla Stařenku vlhkými ulicemi a k otevřené
bráně hradu. Když vcházela dovnitř, kývla přátelsky na stráže. Ani jednoho
z vojáků nenapadlo ji zastavit, protože čarodějky, včelaři a obrovské
gorily si vždycky chodili, kam se jim jen zachtělo.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Magráta udeřila. Byl to neplánovaný, instinktivní úder, ale
jeho zastavující síla byla podstatně znásobena vahou prstenů, náramků
a přívěsků. Ruka jí proletěla obloukem, který skončil na bradě jejího
věznitele. Ten se dvakrát otočil a sesul se s krátkým tichým heknutím
k zemi. Na tváři se mu začalo rychle červenat několik významných okultních
symbolů, které se mu tam obtiskly.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Koště staré čarodějky bylo proslulé a obávané na nebi celého
Lancre. Bábi se dostala k létání poměrně pozdě a po určité počáteční
nedůvěře mu propadla jako moucha masařka tři dny staré hlavě. Potíž ovšem
spočívala v tom, že Bábi viděla každý let jednoduše, jako přímou linii
z místa A do místa B, a odmítala pochopit, že ostatní uživatelé vzdušného
prostoru mají také svá práva. Na základě této jednoduché skutečnosti se
musely změnit migrační letové plány celého světadílu. Díky překotnému
vývoji místní ptačí populace vzniklo několik generací ptáků, kteří létali
na zádech, aby mohli pozorným zrakem sledovat nebe nad hlavou.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	"Musí tam mít alespoň sto stříbrných tolarů," zasténal Bahno a
zamával tobolkou ve vzduchu. "Víte, to už nepatří do mýho referátu. To je
o třídu vejš. Nemám oprávnění manipulovat s tak velkejma penězma. Abych
mohl krást takový sumy, to bych musel bejt přinejmenším v cechu právníků.
Na takový peníze si já netroufnu."
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Zvuky bušení a skřípotu od staveniště, na kterém rostla ze své
dřevěné kolébky Zeměplocha, pronikaly Mášrechtovi jedním uchem velmi
bolestivě do lebky a druhým uchem ji ještě bolestivěji opouštěly.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Bouře se vrátila. Strávila celá léta tím, že se učila své profesi.
Celé roky číhala v zapadlých údolích. Cvičila hodiny a hodiny před lesklým
ledovcem. Vybrousila své umění k naprosté dokonalosti. A teď, dnes v noci,
jak viděla, se mohla ukázat před tím, co se zdálo být očekávajícím a
pozorným publikem, a rozhodla se, že to udělá, že se předvede v plné šíři
a kráse, divoká, nezkrotná, prostě - jako bouře.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Smrť se málokdy ukazoval, vídávali ho především lidé s okultním
nadáním a pak pochopitelně momentální klienti. Důvod, proč ho neviděl nikdo
jiný, spočíval v tom, že lidský mozek je svým způsobem geniální a odmítá
vnímat obraz věcí natolik strašných, že by se s nimi nebyl schopen vyrovnat.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Uvědomil si, že se na něj někdo dívá, a ten pohled přebíhal po jeho
tváři s intenzitou kyslíkového hořáku, který olizuje nedobytnou pokladnu.
Byla to ta třetí čarodějka, ta mladá... ta nejmladší s pozorným výrazem a
účesem typu živý plot. Ta, co seděla vedle přítele šaška, jako kdyby na něm
vlastnila většinový podíl.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Uběhl měsíc. Nad sametově temnými vřesovišti táhla zemitě vlhká
vůně předčasného podzimu a jako ozvěna matného třpytu hvězd zazářila na
blatech malá jiskřička.
	Bludný kámen byl na svém obvyklém místě, ale neustále ve střehu,
aby se dal na útěk v okamžiku, kdyby se objevil nežádoucí návštěvník.
		-- T. Pratchett: Soudné sestry
%
	Mžilibaba bylo opravdu malé, uzavřené království. Dokonce i pohromy,
které se na ně občas snášely, byly spíš takové malé pohromičky. Všechna
říční království, hodná toho jména, byla čas od času postižena nějakým tím
obrovským neštěstím nebo nadpřirozenou katastrofou, zatímco největší hrůza,
která postihla Staré království za posledních sto let, byla Žabí pohroma.
	Na druhé straně je třeba říci, že to byla po čertech velká žába.
Vlezla do soustavy větracích vzduchovodů a kuňkala tak, že lidé nemohli spát
celé týdny.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Je všeobecně známo, že člověku, který má zemřít násilnou smrtí, se
většinou neobyčejně zostří smysly a to, jak lidé notoricky věří, umožní
jejich majiteli najít jiný způsob, jak se dostat z téhle bezvýchodné
situace, než ten jediný, který se tak okatě vnucuje. Není to pravda. Tento
jev je typickou ukázkou, jak se mozek chrání náhradní činností proti
následkům šoku. Smysly se se zoufalou úporností zaměří na cokoliv jiného
než na momentální problém - v Těpicově případě představovaný širokým pásem
dlažebních kostek, vzdáleným zhruba pětadvacet metrů, který se rychle
přibližoval - a doufají, že se vyřeší sám.
	On se pak většinou skutečně vyřeší tak rychle, že si to majitel
smyslů ani neuvědomí.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	To byl první úvod do terciárních barev, barev na druhé straně
černé, těch barev, které dostanete, když černou rozdělíte osmistěnným
hranolem. V nemagickém prostředí je téměř nemožné je popsat, ale pokud
by to chtěl přece jen někdo zkusit, měl by začít tím, že vykouří něco
ilegálního a dobře si prohlédne špaččí křídlo.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Těpic si prohlížel mazáky. Kromě zvláštních barev byly jejich
šaty střiženy podle poslední módy. Ta inklinovala k hodně širokým
kloboukům, vycpaným ramenům, projmutým pasům a špičatým střevícům, což
dávalo jejich nositelům vzhled velmi dobře oblečeného hřebíku.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Do smrti si bude pamatovat první noc ve společné ložnici. Byla
tak dlouhá, aby se v ní vedle sebe uložilo všech osmnáct hochů kruhu
Zmijí, a tak studená, že nahrazovala život v přírodě. Její návrhář musel
celou dobu myslet na pohodlí, přesněji řečeno na to, jak se mu co
nejdokonaleji vyhnout - nakonec se mu podařilo vytvořit místnost, kde
bylo vždycky chladněji než venku.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Král Ptepicchamon se potřeboval rozptýlit. Mohl by poslat pro
Ptraci, svou oblíbenou služebnou. Byla opravdu zvláštní. Její zpěv ho
vždycky rozveselil. Svět se zdál o tolik krásnější, když přestala.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Složitý systém zločinných cechů neudělal z Ankh-Morporku místo
bezpečnější, pouze přivedl nebezpečí, která tam hrozila, na rozumnou
úroveň a položil všeobecnému ohrožení určité a spolehlivé základy.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Čerň vrahů nezastraší každého a v určitých společenských kruzích
je zabití vraha prestižní záležitost. Je to, jako když hodíte v kostkách
najednou šest šestek.
	Takže všeobecně vzato trojice vrahů, která se teď potácela přes
Mosazný most, byla napůl mrtvá z pití, a ti, kteří se plížili za nimi,
byli odhodláni doplnit jejich stav na celek.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Jedna ze dvou legend, které se týkají založení Ankh-Morporku,
vypráví o tom, že dva osiřelí chlapci, kteří město vystavěli, byli coby
nemluvňata nalezeni a odkojeni hrošicí. Most lemuje osm heraldických
hroších figur obrácených hlavami k moři. Říká se, že až nastane čas a
město se ocitne v nebezpečí, hroši oživnou a dají se na útěk.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Smrť si povzdechl. Nebyl stvoření času a minulost a budoucnost
pro něj byla totéž, ale bylo období, kdy se pokoušel ukazovat každému
klientovi v té podobě, v jaké ho očekával. To se ale nedařilo, protože
obvykle nebyl schopen zjistit, jak si ho klient představuje, dokud nebyl
tento mrtev. Nakonec se rozhodl, že vzhledem k tomu, že nikdo z lidí ve
skutečnosti na svou smrt nevěří, udělá radost sám sobě, a uchýlil se
k tradičnímu a pohodlnému rouchu s kápí. V téhle podobě ho přijímali
všude stejně ochotně jako ty nejlepší kreditní karty.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Pomošt si povzdechl. Měl podezření, že příslušníci cechu vrahů,
kteří měli koneckonců bezkonkurenční zkušenosti s dokonale nabroušenými
chladnými zbraněmi a složitými organickými sloučeninami, jsou v základní
diagnostice lepší než doktoři. Pravda, příslušníci cechu taky zabíjeli
lidi, ale nečekali, že jim za to bude někdo vděčný.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Jako mnoho civilizací z údolí velkých řek ani Staré království
nepřišlo na chuť triviálnostem jako léto, jaro nebo zima, ale odvozovalo
svůj kalendář od tepu velké řeky Mžil. Proto znali jen tři roční období -
setí, záplavy a bahno.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Žumponor je dělník, který se zabývá stavbou a čištěním kalových
a fekálních jímek, jak suchých, tak ostatních. V Ankh-Morporku, kde je
vodní hladina podzemní vody na úrovni terénu, jsou žumponoři velmi
vytížení, ale současně k nim obyvatelstvo chová až zbožný respekt. Tak
například každý, kdo potká žumponora, přejde uctivě na druhou stranu ulice.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Těpic se podíval, co má vlastně na vidličce. V království byly
mořské pochoutky neznámé a to, co měl na vidličce, mělo příliš mnoho
končetin a přísavek, než aby se mu to zamlouvalo. Nesmírně opatrně
nadzvedl vařený vinný list a byl by přísahal, že zahlédl, jak se něco
ukrylo pod olivou. Aha, tak to je další věc, kterou si musí pamatovat.
Efebané dělají víno ze všeho, co se jim podaří nalít do kbelíku, a jedí
všechno, co z něj neuteče.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Někdo právě zapaloval světlo na majáku, který patřil ke známým
"více než sedmi zázrakům světa". Maják byl postaven podle Pythakleidova
projektu, který vycházel ze Zlatého pravidla a Pěti zákonů estetických.
Bohužel byla stavba vybudována na špatném místě, protože, jak se shodli
radní, kdyby ji umístili tam, kde by maják vykonával svou funkci a kam ji
umístil v plánech Pythakleidos, zničila by celý charakteristický vzhled
přístavu. Námořníci se však shodovali v tom, že je to překrásný maják, na
který se s potěšením dívají pokaždé, když je vlny unášejí na skaliska.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Velbloud v tísni má do plachého zvířete daleko. Nezdržuje se po
barech a neucucává tiše nějaký ten drink. Netelefonuje starým přátelům
a nevzlyká jim do sluchátka. Neciví tupě do prázdna, nepíše dlouhé
srdceryvné básně o životě a o tom, jak je hrozný, když se na něj díváte
jen z ložnice. Nezná pocit úzkosti.
	Jediné, co velbloudi za účelem stížnosti dostali, je pár plic,
které by mohly nahradit kovářské měchy, a hlas, který by mohl nahradit řev
stáda oslů, jež někdo řeže řetězovou pilou.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Na břehu za Těpicem začalo několik bystřejších občanů sbírat
kameny. Krokodýlové byli odnepaměti neomezenými pány řeky, ale jestli se
teď alespoň na několik minut nabízela příležitost trochu upravit skóre,
stálo to za pokus. Za Těpicem, rychle se blížícím k protějšímu břehu, se
začaly rozléhat zvuky vyluzované říčními obludami, které se právě vydaly
na dlouhou cestu do světa nejdražších obchodů s dámskými kabelkami.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	V šeru se z obou stran ozývaly zvuky spěšné práce se dřevem. Je
známo, že každý generál po válce ví, kde se staly chyby, které způsobily
porážku jeho vojsk, a je si jistý, že kdyby se dal vrátit čas, už by se mu
něco takového nestalo. Poslední válka mezi Tsortem a Efebe se odehrála před
tisícem let, ale generálové mají sloní paměť a tentokrát byli připraveni.
	Na obou stranách se za předními liniemi začaly zvedat dřevěné sochy
koňů.
		-- T. Pratchett: Pyramidy
%
	Karotka se opatrně dotkl košile prstem. Byla zhotovena z vlny divoké
ovce žijící v horách Beraní hlavy a měla hebkost a výhřevnost prasečích
štětin. Byla to jedna z těch proslulých trpasličích kazajek, které by pro
snadnější manipulaci potřebovaly na několika místech panty.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Nejvyšší velmistr otevřel oči. Ležel na zádech a bratr Žumpa se
mu právě chystal vtisknout polibek života. Už pouhá myšlenka na to, že by
k tomu mohlo dojít, stačila rychle převést oběť přes hranice vědomí zpět
k životu.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Jedna z převratných novinek, které Patricij zavedl, bylo to, že
učinil cech zlodějů zodpovědný za kompletní městskou zlodějinu, a to
včetně základního rozpočtu, čtvrtletního plánování, ale především přísnou
ochranu provozování zlodějského řemesla. Z toho automaticky vyplynulo, že
příslušníci cechu za to, že jim bylo každoročně zákonem povoleno určité
průměrné množství zločinů, sami dohlíželi na ostatní. Dbali o to, aby na
každého, kdo provozoval řemeslo načerno, dopadla tvrdá pěst Nespravedlnosti,
která většinou svírala masivní obušek okovaný ostrými hřeby.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Bylo to tak. Oba vyšli ze stoky, tam začali. Jenže zatímco Voňavka
z ní postupoval vzhůru, a on sám byl první, kdo to ochotně připouštěl,
Elánius v ní bohužel postupoval podél.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Meč byl dlouhý a zářivý. Vypadal jako něco, co vyrobil
zbrojíř-génius. Jeden z těch malých chlapíků kmene Zen, kteří pracují jen
v paprscích vycházejícího slunce a dokážou překovat plechovou klubovou
placku na něco, co má ostří skalpelu a údernou sílu rujného nosorožce
samotáře, kterého pálí žáha.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Ankh-Morpork nemocnicemi neoplýval. Všechny cechy měly své
vlastní marodky a oddělení péče, a tak zbývaly ty veřejné, vedené
různými náboženskými organizacemi, jako třeba řádem Rozkývaných mnichů.
Zdravotní péče ve větším neexistovala a lidé byli nuceni umírat
neefektivně, bez podílu a pomoci lékařů.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Elánius se rozhlédl kolem a uviděl jednu z Kolíkových uzenek. Ležela
na místě, kam ji odhodil jeden z hladových zákazníků, který po prvním soustu
zjistil, že takhle hladový nebude nikdy.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Drak zavětřil v ranním vzduchu. Pátral po pachu mozků. Vznešení
draci nemají přátele. Bytost, která je nejblíže jejich chápání významu
tohoto slova, je nepřítel, který je ještě naživu.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Elánius se mnohem víc zajímal o malého dráčka, kterého svíral
v náručí. Z Errolova břicha se neustále ozývalo výhružné kručení a
bublání. Elánius si přál, aby se byl knize o dracích věnoval mnohem
podrobněji. Bylo tohle kručení v žaludku signálem, že drak nemá daleko
k výbuchu, nebo byla situace nebezpečná od okamžiku, kdy kručení ustalo?
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	V kočáru bylo místa dost. V době, kdy jej stavěli, muselo být
ono vozidlo zázrakem své doby, samý plyš a zlacení a záclonky zdobené
střapečky. Čas, nezájem a částečně vytrhaná sedadla, která měla uvolnit
prostor pro převoz draků, si vybraly svou dlaň, ale ještě dnes bylo
z kočáru cítit šlechtické výsady, styl a samozřejmě draci.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Vždycky bratra Zapětprstů posílali pro gáblík. Bylo to mnohem
levnější. Nikdy se nesnažil zvládnout umění, jak zaplatit za věci, které
chtěl nebo potřeboval.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Podle Elániova profesionálního úsudku chyběl mužům ze současné
Palácové gardy jediný schůdek, aby se ocitli na úrovni nejhorších
kriminálních živlů města. Byli totiž o jeden schůdek níž. Na to, aby je
mohli zařadit na seznam deseti nejhorších zločinců, by se museli trochu
polepšit.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	"Každý zatčený má svá práva, Tak se to říká v Listině Lidské
důstojnosti (Základní práva) z r. 1341. Říkám to desátníkovi Nóblhóchovi
pořád. Mají práva, povídám mu. To znamená, že do nich nesmíte kopat
obutý."
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Knihovník pokračoval v cestě. Postupoval pomalu, protože všude
kolem bylo spousta věcí, se kterými se nechtěl setkat. Tady už každou
římsu, každý výklenek obývala různá stvoření a některým z nich bylo
lepší se v prašné a nekonečné krajině M-vesmíru vyhnout. Byla totiž
mnohem neobvyklejší než obvyklá neobvyklá stvoření.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Zpravidla ho varovali trojnožkoví krabi, kteří se neškodně pásli
v prachu. Když vypadali poplašeně, byl čas se rychle ukrýt. Několikrát
se v poslední chvíli stačil přitisknout k regálu, když se kolem vzápětí
přehnal některý z obrovských tezaurů. Trpělivě čekal, když se mu přes
cestu kolem plazilo stádo kritvorů, kteří cestou hodovali na obsahu
šťavnatějších knih a za sebou nechávali hromádky malých oslizlých knih
literárních kritik. A byly tady další věci, věci, od kterých se raději
držel dál a pokoušel se na ně raději nedívat...
	A taky bylo třeba vyhýbat se ze všech sil každému klišé, na
které náhodou narazil.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Kapitán Elánius se rozhodl, že si dá snídani v Hargově
žebírkovém domě, což byl jeho dlouholetý zvyk. Obvykle celou výzdobu
domu představovala pestrobarevná vesta Šáma Hargy a jídlo bylo skvělý
základ pro chladné ráno, samé kalorie, tuk a proteiny, a možná sem tam
nějaký ten vitamin, který tiše plakal, protože se cítil osamělý.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	I když během uplynulých let se funkce kapitána Noční hlídky
změnila v cosi dosti ošumělého, pořád ještě to znamenalo, že Elánius
měl právo zasednout při oficiálních událostech mezi čelní představitele
města. Jenže ten čas také posunul místo, na které měl usednout, takže
teď seděl na dřevěné lavici v nejnižší řadě, a to mezi představenými
společenstva žebráků a hlavou cechu učitelů.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Tračník hned neodpověděl. Přál bych si, aby tady byl kapitán
Elánius, pomyslel si. On by taky nevěděl co a jak, ale měl mnohem lepší
slovní zásobu, kterou to dokázal vyjádřit.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	V duchu už slyšel nadšené volání davů. Lidé lemovali ulice,
házeli květy a jeho, seržanta Tračníka, vezli triumfálně městem.
	Jediné, co ho trochu sráželo v rozletu, byla obava, aby ho těmi
ulicemi nevezli v urně.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Uvědomoval si, že za jeho zády se sbíhají zvláštním způsobem
další stráže. Byl to běh, který říkal: je nás tady alespoň tucet a
všichni doufáme, že se k němu dostane dřív někdo jiný než já. Ten běh
vyjadřoval myšlenku: vypadá, jako kdyby byl ochotný někoho z nás zabít,
za to mě nikdo neplatí, možná, že když poběžím pomalu, podaří se mu
utéct... Bylo by chyba pokazit si docela pěkný den tím, že někoho chytíme.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Všude kolem zřícenin palírny pršely trosky. Nádrž byla plná
zbytků pokrytých popelem. Uprostřed nádrže se vynořil seržant Tračník,
ze kterého okapávala špína.
	Pomalu se prohrabal k okraji a vytáhl se nahoru jako nějaká
tajemná mořská životní forma, která se pokouší zvládnout evoluci jediným
náporem.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Mezi bednami se zaměstnaně pohybovaly dvě ženy. Nebo lépe řečeno
dámy. Na obyčejné ženy byly příliš neupravené. Žádná obyčejná žena by si
netroufla vypadat tak zvetšele. K tomu, abyste si na sebe vzali podobné
hadry, jste potřebovali dokonalé sebevědomí někoho, kdo ví, kým byl váš
prapraprapradědeček. Ale, jak si Elánius stačil všimnout, byly to šaty
skvělé kvality, nebo ještě lépe nedávno bývaly. Byly to šaty, které si
kdysi zakoupili rodiče, ale které byly tak drahé a tak kvalitní, že se
prakticky nikdy neonosily a předávaly se v rodině z generace na generaci,
stejně jako třeba porcelán, rodinné stříbro nebo pakostnice.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Elánius bezmyšlenkovitě prošel dalšími obrovskými mahagonovými
dveřmi. Ocitl se v jídelně vybavené stolem, kde se lidé sedící na jeho
druhém konci už nacházejí v jiném časovém pásmu.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Elánius si jen jako ve snách všiml zářivě modré róby, jež se
třpytila v plameni svíček, a záplavy kaštanových vlasů. Pak spatřil
maličko nervózní tvář, dávající tušit, že na ní pracoval celý oddíl
zkušených malířů a dekoratérů, kteří si museli sbalit fidlátka a
vypadnout těsně před tím, než Elánius vstoupil. Tiché vrzání zase
vypovídalo o tom, že to, co se teď ukrývalo pod neviditelným korzetem,
bylo podrobeno tlakům, které se jinak vyskytovaly jen v srdci velkých
planet.
		-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!
%
	Je zajímavé, že bohové Zeměplochy nikdy nestáli o to, soudit duše
mrtvých, a tak se lidé dostanou do pekla jedině tehdy, když jsou do hloubi
srdce přesvědčeni, že si takový trest zaslouží. Nemohou se ovšem dostat do
pekla, pokud o něm v životě neslyšeli. To vysvětluje, proč je tak důležité
střílet misionáře na potkání.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Obrovská, železem okovaná truhlice dopadla přímo na oblé víko.
Vzápětí se začala divoce kývat sem a tam, ze dna vystrčila stovky malých
růžových nožiček a s viditelnou námahou se nakonec obrátila dnem dolů.
	Pak si začala prohlížet Mrakoplaše s Erikem. Bylo to poněkud
znepokojující, protože na ně upřeně zírala, a přitom neměla oči, kterými
by to dělala.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Jeden z největších Mrakoplašových talentů spočíval v umění utéct,
a ten ještě během let rozvinul ve skutečně dokonalou vědu. Nezáleželo na
tom, jestli prcháte od nebo k, pokud skutečně a ze všech sil pádíte. Ten
běh, to bylo to, co se počítá. Běžím, tedy jsem - přesněji řečeno běžím,
tedy s trochou štěstí budu.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Mrakoplaš měl také jisté zkušenosti v oboru jazyků a praktického
zeměpisu. Uměl vykřiknout "pomoc!" ve čtrnácti různých jazycích a žadonit
o smilování v dalších dvanácti. Prošel mnoho zeměplošských zemí, některé
z nich ovšem dost rychle, a během těch dlouhých, nádherných, nudných
hodin, kdy pracoval v univerzitní knihovně, si krátil čas čtením o všech
těch exotických a vzdálených místech, která nikdy nenavštívil. Dobře si
pamatoval, jak si tenkrát pokaždé vydechl úlevou, když si uvědomil, že
je ani nikdy nebude muset navštívit.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Tezumánská říše, rozkládající se v džunglí porostlých nížinách
centrálního Klače, je proslulá svými ovocnými trhy, dokonalou technikou
zpracování obsidiánu, ptačího peří a nefritu a hromadnými oběťmi na počest
Quizozapletla, opeřeného hroznýše, boha hromadných obětí. S Quizozapletlem
alespoň vždycky víte, jak se říká, na čem si stojíte. Obvykle je to na
vrcholku pyramidy, ve společnosti mnoha dalších lidí, především kněze
v přepychové péřové čelence, třímajícího v ruce obsidiánový nůž, se kterým
budete mít v nejbližší chvíli příležitost se seznámit.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Tezumánci jsou na celém světadíle proslulí jako nejzachmuřenější,
nejpopudlivější a nejpesimističtější národ s největšími sklony
k sebevraždám, s jakým se kdy vůbec můžete setkat. Důvody tohoto jejich
stavu jistě každý brzo pochopí. Tezumánci si totiž už dávno uvědomili,
že věci se neustále zhoršují, a protože měli velmi realistické myšlení,
vyvinuli složitý systém měření času, aby věděli přesně o kolik za den.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Kameník se bez jediného slova chopil nového dláta a postavil si do
stojanu novou žulovou desku.
	Jeden z tezumánských problémů mimo jiné spočíval v tom, že když
jste chtěli nechat mlékaři vzkaz, že byste zítra potřebovali o litr
mléka víc, museli jste ho začít psát už minulý měsíc. Tezumánci jsou
jediní lidé na světě, kteří dokáží spáchat sebevraždu tak, že se utlučou
vlastním dopisem na rozloučenou.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Mrakoplaš nebyl zvyklý na to, že se lidé radují, když ho vidí.
Bylo to nepřirozené a nevěštilo to nic dobrého. Ti lidé totiž nejen
jásali, ale dokonce po nich házeli květiny a klobouky. Klobouky sice
byly vyrobeny z kamene, ale ta myšlenka v tom byla.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Hluk se teď rozšířil po celé džungli. Z křovisek vybíhala
vystrašená zvířata, jako by jim v patách zuřil lesní požár. Těžké nárazy
oznamovaly, že k zemi padají celé stromy.
	Jako poslední vyrazil z podrostu k smrti vyděšený leopard a
obrovskými skoky prchal po cestě. V patách se mu hnalo Zavazadlo. Bylo
pokryto liánami, listím, peřím a srstí různých vzácných ptáků a zvířat,
z nichž mnohé druhy teď byly ještě vzácnější.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Kapitán si odplivl, přelezl barikádu a vydal se k truhle, která
seděla tichá a nehybná uprostřed kruhu zkázy. Seržant zatím sklouzl za
barikádu, vybral si místo za nejsilnějším trámem a s výrazem pevného
odhodlání si stáhl helmu hluboko na uši.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Skupinka se plížila za zvukem, až dorazila k těžkému závěsu.
Lavaeolus se zhluboka nadechl, odstrčil závěs stranou, vstoupil dovnitř
a pronesl připravenou řeč.
	Na přítomné posluchačstvo jeho řeč bohužel neudělala ani zdaleka
takový dojem, jaký čekal. Možná to bylo tím, že v místnosti bylo jen malé
dítě, které sedělo na nočníčku.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Jen líný člověk, skoupý na slovo, by řekl, že tvor, který přišel
otevřít, se podobal noční můře ze strašného snu. Noční můry většinou
bývají přihlouplé a je velmi těžké vysvětlit někomu jinému, co tak
strašného bylo na snu, v němž obživly vaše ponožky, nebo proč jste se
tak vyděsili, když na vás z živého plotu vyskočila obrovská mrkev. Tahle
věc byl ten druh příšerností, jaké dokáže stvořit jen ten, kdo si hezky
v klidu sedne a velmi úpěnlivě se věnuje myšlení na strašné věci. Měla
víc chapadel než nohou, ale mnohem méně rukou než hlav.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	Těžko říci, jestli bylo šťastné i Zavazadlo. Zatím divoce pobíhalo
peklem, stačilo už zaútočit na čtrnáct démonů a tři z nich zahnalo do
jejich vlastních jam naplněných hořícím olejem. Jistě už brzo se bude
muset vydat za svým pánem, ale zatím ještě nemuselo spěchat.
	Jeden z démonů se zoufale zachytil okraje jámy, ale Zavazadlo mu
promyšleně duplo na pařáty.
		-- T. Pratchett: (Faust) Erik
%
	"Alchymie je příliš nebezpečná," prohlásil arcikancléř rozhodným
hlasem. "Je třeba míchat v ní spoustu různých podezřelých věcí a odříkávat
zbytečné množství podivných slov, znáte to: 'a co by se teď tak asi stalo,
kdybychom do toho přidali kapku téhle žluté vodičky?' a pak chodíte čtrnáct
dní bez řas a bez obočí."
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Neviditelná univerzita měla v minulých letech už všechny možné
druhy arcikancléřů. Velké, malé, mazané, mírně nepříčetné, výjimečně
příčetné - ti všichni přicházeli, sloužili nějaký čas - v některých
případech tak krátce, že se nepodařilo ani namalovat jejich oficiální
portrét a zavěsit jej do Velké síně - a umírali. Nejstarší mág v magickém
světě má zhruba stejnou naději, že se dožije dlouhého věku, jako ten, kdo
by se chtěl projíždět na houpacím koni minovým polem.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Všechna zvířata, ryby i ptáci Výsměška Hnědého skutečně znali.
Jejich vztah k němu byl tak vyhraněný, že v okruhu zhruba třiceti kilometrů
kolem jeho pozemků se při spatření špičatého klobouku ukrývali, dávali se
na útěk, nebo ve výjimečných případech na něj podnikali sebevražedné útoky.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Během dvanácti hodin od svého příjezdu stačil Výsměšek ustájit
v příručním skladu hlavního majordoma smečku loveckých draků, několikrát
vystřelit ze své obávané kuše na havrany hnízdící pod střechou Věže umění,
vypít tucet lahví jednoho z nejlepších ročníků vína a ve dvě ráno se
překulit do své postele za zpěvu písně, která se skládala ze slov, jejichž
význam si většina starších mágů musela najít ve výkladovém slovníku.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Arcikancléř se vrátil z lovu a stěžoval si každému, koho potkal,
že v okruhu šesti kilometrů nenašel jediný slušný pstruhový potok.
	V řece Ankhu se pochopitelně rybařit nedalo, protože když jste
chtěli dostat háček pod hladinu, museli jste ho tam zašlápnout nohou.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	A tak slabý, opovrhovaný cech alchymistů nikdy neaspiroval
na mocné místo mezi ostatními, jak to dělala většina cechů, například cech
zlodějů, žebráků nebo vrahů, ale zato se věnoval péči o vdovy a rodiny těch
alchymistů, kteří vstoupili do příliš důvěrného styku například s kyanidem
draselným nebo vydestilovali nějaké zajímavé houby, vypili výslednou látku
a pak sestoupili se střechy, aby se prolétli s vílami.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Byla půlnoc - ne tatáž půlnoc jako předtím, ale hodně podobná.
Starý Tom, zvon bez srdce, který visel na jedné z věží univerzity, právě
odbil svých dvanáct zvučných tich.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Začal se shromažďovat malý hlouček lidí. Hlouček lidí se
v Ankh-Morporku shromáždil velmi snadno. Máme-li to porovnat s ostatními
městy, měl Ankh-Morpork jedny z nejschopnějších čumilů galaxie. Byli
ochotni pozorovat cokoliv, zvláště pokud nastala situace, kde se dalo
očekávat, že někdo přijde zábavnou cestou k úrazu, nebo dokonce nějakým
atraktivním způsobem o život.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Na náměstí se scházelo čím dál tím víc lidí. Kolík Aťsepicnu zmizel
v davu a obchodoval s flamendry a jinými veselými kumpány, kteří byli
natolik opilí, že dovolili, aby jejich optimismus překonal rady zdravého
rozumu. Faktem je, že většině lidí, kteří si v jednu hodinu ráno po flámu
koupili v ulicích něco k jídlu, muselo být už tak k smrti špatně a takhle
alespoň nemuseli pro příčinu chodit daleko.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Modruš stál na nízkém pahorku a pozoroval moře slonů, které se
vlnilo pod ním.
	Hodinu poté byla pláň pod pahorkem prázdná s výjimkou bilionu much
a jednoho brouka hovnivála, který nemohl uvěřit svému štěstí.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Vesmír zná bezpočet děsivých způsobů, jak být probuzen. Tak třeba
řev davu, který vám právě vylomil hlavní dveře, zoufalý jekot píšťaly
přijíždějící lokomotivy, vyslechnutý vleže na kolejích, nebo okamžik,
v němž si uvědomíte, že dnes je pondělí, což se vám ještě v pátek večer
zdálo být v nedohlednu. Studený psí čenich nepatří k nejhorším z těchto
lahůdek, ale má svou zvláštní hrůzyplnost, kterou znalci nadpřirozena a psů
znají a dávno se jí už naučili obávat. Je to pocit, jako když se vám k tělu
s láskou přivine malý kousek rozmrzajících jater.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Křeslo bylo vybaveno množstvím roztodivných pák, jejichž funkci
znal jen sám Rumpál Žička. Byla tam například i rozměrná natahovací
střecha, která se dala během několika hodin natáhnout, aby uživatele
vozidla ochránila před přeháňkou, bouří a pravděpodobně i meteory a
padajícími budovami. Ke zvýšení dojmu byla řídicí tyč osazena skupinou
trubek, houkaček, fanfár a píšťal, s jejichž pomocí Žička ohlašoval svůj
postup chodbami, sály a ambity univerzity. Šlo totiž o to, že zatímco
jeho kolečkové křeslo potřebovalo k uvedení do pohybu energii silného
muže, jakmile se jednou rozjelo, bylo prakticky samohybné a získalo
téměř neklesající setrvačnost.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Z přední části sálu se vylinula hlasitá hudba. Se zvoněním, cinkotem
a sykotem unikajícího vzduchu se z otvoru v podlaze vynořila Bizamova dcera
Kaliopé, útočící na klávesy malých varhan s plnou vervou člověka, který
prodělal několikahodinový rychlokurs, a snažila se přizpůsobit úsilí dvou
trollů šlapajících za scénou na měchy. Ať už to zápasila s jakýmkoliv
hudebním kouskem, očividně prohrávala.
		-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky
%
	Auditor je něco podobného jako revizor (především v oblasti
financí, potažmo daní). Když u vás někdo provádí audit, půlka města mlčí,
protože neví, co to znamená, a druhá polovina vám závidí, protože věří, že
to je společenská událost jen pro bohaté, zatímco když k vám přijde revize,
bude se o vás už druhý den vyprávět, že jste stát ošidili o nějaký ten
milion na daních.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Byl v tom stejný rozdíl, jako když pozorujete na zimní obloze
nádhernou novu, nebo se dostanete omylem do blízkosti supernovy. Jedna věc
je pozorovat krásu ranní rosy, zdobící pavučiny, jako člověk, a druhá věc
je být při tom mouchou.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Je pravda, že nemrtví nedokáží překonat tekutou vodu. Jenže od
přírody silně zkalená řeka Ankh, jejíž voda byla ztěžklá hlínou, splavenou
vysoko na pláních, se po tom, co protekla městem (jeden milion obyvatel),
těžko dala nazvat "tekoucí", a když už jsme u toho, tak "vodou" už vůbec ne.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Tračník ztuhl. Pak se podíval dolů. V úrovni země na něj zíral
obličej. Když se vzpamatoval, poznal tvář svého dávného přítele Kolíka
Aťsepicnu, který byl chodícím a mluvícím argumentem podporujícím teorii
o tom, že lidé se vyvinuli z kmene hlodavců.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Kolík sám sebe rád charakterizoval jako obchodníka-dobrodruha,
všichni ostatní ho však charakterizovali jako obchodníka kočovného či
podomního, jehož plány na získání velkých částek peněz vždy překazila
nějaká drobná, ale velmi podstatná chybička, jako třeba to, že se pokoušel
prodat věci, které mu nepatřily, nefungovaly, nebo v některých případech
dokonce ani neexistovaly. Vílí zlato, jak každý ví, zmizí s prvními ranními
paprsky, ale v porovnání s realitou Kolíkových obchodů byl každý kousek
vílího zlata betonovou deskou.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Rumpál Žička se plíživým krokem všoural do budovy a s vrzáním
prošel chodbami ke svému pokoji. Vypadalo to, že si tam někdo nastěhoval
svoje věci, ale s tím se Rumpál vyrovnal mávnutím ruky, kterým všechna
zavazadla vymetl na chodbu.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Výsměškův klobouk byl klasický mágovský klobouk s rovnou kulatou
krempou, ale přizpůsobený arcikancléřově oblibě života v přírodě. Měl do
něj zapíchánu sadu rybářských háčků a mušek. Za potní páskou uvnitř byl
upevněn malý pistolový samostříl pro případ, že by arcikancléř při
každodenním ranním běhu narazil na něco, co by se dalo zastřelit. Vzoromil
Výsměšek také zjistil, že do špičky klobouku se vejde dvoudecová lahvička
Čirodestilátovy brandy V. S. O. P. (Velmi Staré, Osobité a Proslulé).
Nebylo divu, že na svém klobouku lpěl.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Kapitán gardistů si prohlédl arcikancléře s výrazem člověka, který
slovo "civilista" vyslovuje stejným tónem jako výraz "týden chcíplá žába".
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Kapitán gardy se zvědavě rozhlížel Velkou síní. Většina studentů se
tísnila na vzdáleném konci. Ze stěn a části stropu odkapávaly a odkapávaly
zbytky rozličných jídel. Kolem trosek svícnu ležel rozbitý nábytek jako
stromy vyvrácené meteoritem kolem místa dopadu.
	Pak promluvil s neskrývaným odporem člověka, jehož vlastní vzdělání
sice skončilo, když mu bylo devět, ale slyšel věci, že by mohl povídat...
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Univerzitní zahradník věřil v kompost se stejnou silou, s jakou
jiní lidé věří v bohy. Jeho kompost se zahříval, hnil a potmě slabounce
světélkoval, pravděpodobně díky tajemným a možná i nedovoleným přísadám,
které do něj Afekt přidával, i když se mu nikdy nic nedokázalo. Mimoto by
také nikoho v životě nenapadlo některou kompostovou hromadu rozhrabat a
zkoumat, co všechno se v ní ukrývá.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Rumpál Žička ještě nikdy v životě neviděl nikoho s tak bledou
kůží, alespoň tedy s tou, která jim ještě zbývala. Ani nikoho v oblečení,
které vypadalo, jako by je vyprali s tuctem otevřených břitev, a páchlo
jako šaty, v kterých nejen někdo zemřel, ale pak v nich i zůstal. Nebo se
ucházel první místo v soutěži O plíseň roku.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Takzvaní sen-buddhisté věří, že se člověk po smrti stane velmi
bohatým. Část klačských náboženských sekt zase tvrdí, že se člověk
dostane do nádherných zahrad plných překrásných mladých žen, kde
v kašnách prýští víno.
	Vzápětí se Rumpál Žička přistihl při úvaze, zdali by se nedalo
ještě po smrti přestoupit na klačskou víru.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Rumpál se na věci nechápavě díval.
	Samozřejmě, byl v posledních třiceti letech života tak trochu
non-competis mentis, nebo tak nějak, a možná, že si občas oblékl spodní
prádlo přes svrchní šaty a občas se maličko připočurnul, ale... že by
sbíral suvenýry? A malá kolečka?
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	V horách Beraní hlavy žije kukačka, která si staví místo hnízda
hodiny. Ale to je jen velmi neobvyklý rituál provozovaný při námluvách.
Kromě toho je známo, že ty hodiny chodí velmi nepřesně.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	Vysoký návštěvník v tmavém oblečení si vybral bonboniéru, jejíž
plocha neměla daleko do čtverečního metru. Byl to obchod tak vysoké úrovně,
že neprodával obyčejné sladkosti, kterým se říká bonbony, ale vznešené
cukrovinky - často v podobě malých načančaných věciček jednotlivě balených
do zlata, které vám udělaly do finančního rozpočtu ještě větší díry než
do zubů.
		-- T. Pratchett: Sekáč
%
	A téměř pokaždé se želva zřítí a najde na zemi smrt. Každý ví, proč
to želvy dělají. Přitažlivost je zvyk, kterého se těžko zbavujete. Nikdo
neví, proč to dělají orlové. Želva je skvělé jídlo, ale když vezmeme v potaz
námahu nutnou k jeho získání, je jednodušší jíst prakticky cokoliv jiného.
Orlové prostě nacházejí potěšení v trápení želv.
	Faktem je, že je tady jedna věc, kterou si orlové neuvědomují.
Podílejí se na poměrně drsném systému přirozeného výběru.
	Přijde den, kdy se želvy naučí létat.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	V otevřených dveřích se objevil pták. Přesněji řečeno tvor, který
vzdáleně připomínal ptáka. Byl asi pětatřicet centimetrů vysoký, černobílý,
měl zahnutý zobák a výraz, který naznačoval, že všechno, čeho se v životě
opravdu obával, už se mu přihodilo.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	To krásné jasné ráno jeden z krkavců poskakoval pomalu po pláži
a bezcílně sekal zobákem hned sem, hned tam pro případ, že by se některé
z oblázků, ulit a skořápek přes noc proměnily v něco jedlého. Podle krkavčí
zkušenosti bylo jedlé všechno, když se to nechalo odležet dost dlouho.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	Měla to být sova. To každý věděl. Jenže jeden špatný sochař, který
sovu nikdy neviděl a znal ji jen z doslechu, to celé popletl. Nastoupila
víra, a pak už můžete jen s úžasem zírat, jak se symbolem bohyně moudrosti
stává pták, který chodí neustále ve fraku a páchne rybami.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	Didactylos se usmál. To se mu často nestávalo. Nebylo to tím, že by
byl vážný muž, jenže on neviděl úsměvy okolních lidí. K jednomu úsměvu je
třeba, aby se v lidské tváři pohnulo několik tuctů svalů, a pro něj to byla
absolutně nenávratná investice.
	V Efebe mluvil mnohokrát ke shromážděním, ale byly to vždycky
skupiny filozofů, jejichž výkřiky "Ty blbečku!", "Vyhoďte ho, vždyť to nemá
ani hlavu, ani patu!" a ostatní příspěvky ho vždycky uklidňovaly. Řečníka
totiž většinou nikdo neposlouchal, protože si každý v duchu připravoval, co
řekne on sám, až na něj přijde řada.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	Sv. Paznehtul byl poustevník. Bruta už o poustevnících slyšel.
Říkalo se o nich, že jsou něco jako jednosměrní proroci. Odcházeli do
pouště, ale už se nevraceli nazpět, dávali přednost poustevnickému životu
plnému špíny a odříkání a špíny a svatého rozjímání a špíny. Mnoho z nich se
rozhodlo, že si život ještě ztíží tím, že se dají zazdít ve svých celách,
nebo budou žít na vrcholku stožáru. Omniánská církev je v tom podporovala
především na základě úvahy, že blázny je třeba dostat co nejdál, na místo,
kde nemohou dělat žádné obtíže a kde se o ně postará místní komunita, která
se skládala ze lvů, supů a špíny.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	Začali s podvozkem a věnovali množství času tomu, aby ho co nejvíce
vylehčili. Dalším problémem byly převody. O převodech se Urno vůbec moc
napřemýšlel. Koule se totiž pořád chtěla otáčet mnohem rychleji, než byla
ochotná běžet kola. Jistě by se z toho dala udělat moc hezká metafora,
kdyby byl na takové věci čas.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	I když to nebylo v těchto místech zvykem, měl seržant Hrotek hlavu
na svém místě. Poslal také četu vojáků do města, aby sebrali obvyklé
podezřelé. Kvizice vždycky považovala za nesmyslné sebrat všechny podezřelé.
Když jste totiž pak náhodou nějakého podezřelého narychlo potřebovali,
věděli jste, kde ho hledat.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	Bruta se ještě nikdy necítil opuštěnější. Včera v noci se mu zdálo
možné cokoliv. Se včerejšími večery a nocemi je to vždycky stejná potíž.
Jsou pokaždé následovány dnešním ránem.
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	"Bruta zíral na vrata. Bylo to v době kolem třetího gongu, rozumíme,
takže jsme všichni věděli, že budeme čekat ještě celé hodiny. Vypadal tak
nějak nedobře, a to ani nesnědl ten jogurt, kterej, přiznávám, byl trochu
živější, bodejť by ne v tom vedru. Tedy víte, ten jogurt byl fakt hodně
čilej. Mnohem víc než obyčejně. Aby bylo jasno, musel jsem ho každou chvíli
praštit lžičkou, aby nevylejzal z... no to nic. Já to jenom chtěl vysvětlit
s tím jogurtem. No tak dobrá. Ale nakonec, vy přece taky máte rádi, když má
jogurt trochu barvu, ne? Většina lidí to má ráda. Tak tenhle byl zelenej."
		-- T. Pratchett: Malí bohové
%
	Lidé by se měli věnovat těm správným vědám a výzkumům, jako třeba
hledání toho zatraceného motýla, který máváním svých křídel způsobuje
všechny bouřky, které jsme zažili v posledních dnech, a vymýšlení způsobu,
jak mu to zatrhnout.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Hora byla tak lysá, jak jen hora může být.
	Většina stromů se vzdala zhruba v polovině její výšky a dál rostla
sem a tam jen nějaká ta patetická shrbená borovice, která holému temeni
hory dodávala vzhled hlavy nešťastného plešatce, přehazujícího si sem a
tam zbývajících pár vlasů v marné snaze dokázat světu, že on stále ještě
potřebuje obden šampon a vodu, a ne leštěnku a flanelový klůcek.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Desideráta byla laskavá duše. Kmotřičky sudičky mají většinou
dar hlubokého porozumění pro lidi a lidskou duši a to je to, proč jsou
ty dobré neuvěřitelně laskavé a ty zlé neobyčejně mocné. Desideráta jen
výjimečně používala silnějších slov, a když se tady vyjádřila velmi
opatrným výrazem "lízum cajzum", vyjadřovala tím své přesvědčení, že
osoba, o které mluví, se už pohybuje několik kilometrů za obzorem
příčetnosti a stále zrychluje.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Hodně se toho namluvilo i o kouzelných mastech. Většina čarodějek
je už v letech, a to je doba, kdy pro vás začne mít různé mazání svůj půvab,
a alespoň dvě z těch přítomných byly namazány proslulou hrudní mastí Bábi
Zlopočasné, vyrobenou z šalvěje a husího sádla. Ta mast vám sice neumožní
létat ani nepřivolá věštecké vize, ale opravdu vás uchrání před nastuzením
i jinými nemocemi. Důvodů pro tento zaručený výsledek je několik, ale
jedním z hlavních je její aroma, které už druhý týden zesílí natolik, že se
k vám nikdo neodváží přiblížit tak blízko, abyste od něj mohli něco chytit.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Čtyři čarodějky zachmuřeně zíraly do ohně. Tedy přesněji řečeno
tři z nich. Stařenka Oggová, která se na většinu věcí dívala z té lepší
stránky, si napíchla na zelenou větévku krajíček chleba a dělala si nad
ohněm topinku.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Bábi Zlopočasná se rozhlédla po sestrách čarodějkách. Kmotru
Vařbujónovou nesnášela, protože ta měla na opačné straně hor školu, kde
získala ten ošklivý zvyk, že když ji někdo vyprovokoval, vzdorovala mu
velmi logickými argumenty.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Babička Stěhovalová, jak se zdálo, řešila své problémy v jiném
čase a na jiném místě. Nikdo nikdy nebyl s to odhadnout v jakém a kde.
	Bylo to jedno z rizik, která s sebou nesl dar vnitřního zraku.
Lidská mysl není navržena tak, aby se vrhala dopředu a zase dozadu po té
mocné dálnici času, a může se stát, tak jako v tomto případě, že se utrhne
ze svého stálého kotviště, pomalu bloudí sem a tam a jen příležitostně se
vrátí do přístavu, který je jí ze všeho nejpovědomější. Babička
Stěhovalová byla prostě časově nezaostřená. To znamená, že když jste s ní
mluvili v srpnu, pravděpodobně vám naslouchala v dubnu. Nejlepší způsob,
jak se s ní dorozumět, bylo říci jí něco teď, a doufat, že na to
zareaguje, až její mysl příště popluje kolem.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Sen-buddhisté jsou nejbohatší náboženskou sektou ve vesmíru.
Základní pilíř jejich náboženství spočívá v přesvědčení, že hromadění
bohatství je velké zlo a nesmírně zatěžuje lidskou duši. Sen-buddhisté
se proto bez ohledu na osobní risk a oběti snaží získat co největší
bohatství, aby tak snížili nebezpečí ohrožující ostatní lidi.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Zůstaly v domě samy dvě. Bábi Zlopočasná se rozhlédla po malém
pokoji podobném jeskyni. Prkna podlahy už byla na poloviční cestě do říše
kompostů. Závoje pavučin na stropě se černaly sazemi z krbu.
	Možná že by se v takovém domě dalo začít s velkým úklidem, kdyby
člověk vzal do ruky krumpáč a lopatu, ale mnohem lepší by byla krabička
sirek.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Genova byla opravdu bohatá. Kdysi kontrolovala ústí řeky a
vybírala poplatky způsobem, o kterém se nedá říci, že by to bylo pirátství,
protože je vybírali zástupci městské vlády. To znamená, že se jednalo
o prozíravé ekonomické opatření, a tudíž bylo všechno v nejlepším pořádku.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Lidi jako Stařenku Oggovou najdete všude. Je to, jako kdyby
existoval jakýsi zvláštní tajemný tvůrce, který zasvětil život výrobě
starších žen, které se rády smějí a nikdy neodmítnou nějaký ten půllitr,
zvláště když v něm šplouchá nápoj, jaký se obvykle podává ve velmi
malých skleničkách.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Silver seděl na Stařenčině rameni tak elegantně, jako kdyby právě
zhltnul papouška.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Tanec je vlastně z větší části instinktivní záležitost, rozhodně
od okamžiku, kdy překonáte ono stadium, během kterého neustále klopíte
oči, abyste zjistili, co vám tam dole dělají nohy. Kromě toho jsou
čarodějky ve čtení souznějících instinktů velmi dobré. Na začátku sice
došlo ke krátkému zápasu, když se plukovník Bábi Zlopočasnou pokoušel
vést, ale velmi rychle se vzdal, částečně tváří v tvář Bábině neústupné
neochotě se podřídit, ale hlavně kvůli jejím botám.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Stařenčiny nohy se pohybovaly v rychlém tanečním kroku zcela
nezávislém na rytmu hudby, takže v praxi to vypadalo tak, že zatímco její
tělo postupovalo kupředu rychlostí waltzu, nohy jí stepovaly v rytmu,
který se blížil odzemku. Celkový výsledek donutil jejího partnera tančit
několik kroků od ní a mnoho párů v okolí přestalo tančit vůbec, aby
s užaslými a fascinovanými výrazy pozorovalo tuto pozoruhodnou dvojici.
Někteří začínali věřit, že narůstající ráz Stařenčiných vibrací by ji mohl
zakrátko vymrštit vzhůru ke svícnům visícím od stropu.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	Bábi Zlopočasná by nepoznala vzorec z kvantové statistiky, ani
kdyby ho přistihla, jak jí ohlodává její vlastní večeři. Kdybyste před
ní použili slova paradigmata vztahu vesmír-čas, pravděpodobně by vám
odpověděla: "Cože?" Ale to neznamenalo, že je v tomto směru ignorant.
Bylo to prostě tím, že v této oblasti neměla se slovy uzavřenou smlouvu
o výměně informací.
		-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách
%
	A právě lásku k železu ony kameny obsahovaly. Lásku tak silnou, že
k sobě přitahovala všechny kovové předměty. Oni tři trpaslíci, kteří našli
první z kamenů, se od nich dokázali odtrhnout teprve potom, co si svlékli
své kroužkové kalhoty.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	První čarodějnice letí v pyšně vzpřímeném sedu, pohrdá odporem
vzduchu a zdá se, že nad ním skutečně vítězí. Její rysy by se daly
všeobecně popsat jako velmi zajímavé, možná dokonce hezké, ale tvrdit
o ní, že je krásná - to by si nikdo nedovolil. Rozhodně nikdo, kdo by
nechtěl, aby mu vzápětí narostl nos délky a tvaru salátové okurky.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Verence tady zatím osm měsíců vládl. Je pravda, že Lancre bylo
království tak malé, že když si člověk navečer lehl a chtěl si natáhnout
nohy, potřeboval k tomu cestovní pas, ale Verence byl skutečný král a
svobodný a takoví králové přitahují mladé ženy, které hledají pracovní
příležitost v oddělení královen.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	V Království Lancre není mnoho míst, na kterých byste mohli
upustit míč a on se od vás okamžitě nezačal kutálet dolů. Většinu
království tvoří blata a strmá, hustě zalesněná horská úbočí, která
se s výškou rychle mění v příkré a nepřístupné hory, kam nechodí ani
trollové. V oněch místech jsou rokliny tak hluboké, že se tam musí
sluneční světlo přivádět potrubím.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Na Stařenku Oggovou měla její slova stejný účinek, jaký by
měla na jaderného fyzika zpráva, že hned za rohem někdo o sebe tluče
dvěma podkritickými množství uranu, protože se chce zahřát.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	O osm set kilometrů dál laskaly ranní paprsky prastaré kameny
Neviditelné univerzity, nejproslulejší magické školy Zeměplochy.
	Toho si ovšem z mágů všímal jen málokdo.
Pro většinu mágů Neviditelné univerzity byl prvním denním jídlem oběd.
Ve většině případů si na snídaně nepotrpěli. Jediní dva, kteří věděli,
jak vypadá slunce zepředu, byli arcikancléř a knihovník.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	V Diamandině hlase se objevil slaboučký náznak nejistoty. Byl tak
slaboučký, že v Richterově stupnici pochybnosti by ho nejspíš popsali jako
malý plastikový šálek padající ve vzdálenosti deseti kilometrů z nízké
poličky na vysoký koberec, ale byl tam.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Stařenka Oggová se podívala pod postel, aby zjistila, zda se tam
náhodou neskrývá nějaký muž. Nebyl tam, ale člověk nikdy neví, kdy přijde
ke štěstí.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Stařenka Oggová měla vedle postele sklenici cucavých bonbonů
a velkou láhev plnou čiré tekutiny, kterou čas od času vyráběla na svém
složitém destilačním přístroji vzadu za dřevníkem. Nedalo by se o tom
přesně říci, že je to whisky, a tím méně přesně se to dalo nazvat ginem,
ale zato to mělo přesně 90 stupňů a poskytovalo to nepřekonatelný pocit
klidu ve tři hodiny ráno, když se člověk probudil a zapomněl, kdo je. Po
sklenici oné čiré tekutiny jste sice pořád ještě nevěděli, kdo jste, ale
už na tom nezáleželo, protože jste byli stejně někdo jiný.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Všechno, co Casanovlezovi trpasličí bratři dělali jen zřídka, a to
ještě když už byla příroda opravdu neodbytná, on dělal neustále, jednou
v uzavřených nosítkách, jindy někde na mezi, a jednou dokonce hlavou dolů,
pověšený na stromě - ale, a to je velmi důležité, vždy pečlivě a
s pozorností k podrobnostem pro trpaslíky tak typickou. Trpaslíci byli
ochotni strávit celé měsíce prací na drahém šperku a ze stejných důvodů
byl Casanovlez velmi oblíbeným hostem mnoha dvorů a paláců a z jakýchsi
tajemných důvodů dostával nejvíce pozvání v době, kdy byli místní páni na
cestách. Jako většina trpaslíků měl i on ten dar, že mu neodolal žádný
zámek, což je při některých okamžicích sur la boudoir dovednost nejen
vítaná, ale pro zdar věci doslova nepostradatelná.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Pak tady byl cikánský houslista. Zprvu byla Stařenka poněkud
rozladěná a stěžovala si na to, že jí někdo hraje do ucha, zatímco se ona
pokouší soustředit na své jídlo, ale pak mezi dvěma chody vytrhla
neodbytnému primášovi housle z rukou, smyčec zastrčila do vázy s kaméliemi
a přeladila housle tak, že jejich zvuk vzdáleně připomínal bendžo. Pak
zahrála Casanovlezovi tři různé verze písně, kterou, aby jemu, cizinci,
vyšla vstříc, nazvala Il porcupino Nil Sodomy Est.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Jeník se potil, navzdory tomu, že byl jen ve spodcích a vestě.
Nikdy si neměl sundávat svou zbroj, ale ono je těžké říkat ne, když na vás
ze dvou metrů míří elf lukem. Jeník totiž věděl to, co mnoho ostatních
lidí, pravděpodobně naštěstí, neví - totiž, že kroužková zbroj vás před
šípem chrání poměrně špatně. Zvláště špatně, když vám šíp míří mezi oči.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Na Lancre padla noc a byla to jedna z těch starých nocí. To
nebyla ta obvyklá nepřítomnost dne, během níž hlídkovaly hvězdy a měsíc,
ale součást něčeho, co existovalo dávno předtím, než vzniklo první světlo,
o jehož nepřítomnosti by se dalo mluvit. Vystupovalo to zpod kořenů
stromů, z nitra balvanů a plazilo se to krajem.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Nejmenší jednotka času v celém mnohovesmíru je takzvaná newyorská
vteřina, což je časový úsek, který uplyne od okamžiku, kdy se na
křižovatce před vámi rozsvítí zelená, do okamžiku, kdy na vás zahouká
taxi za vámi.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Do Magrátina života pronikalo víc a víc pochyb. Ty základní
zahrnovaly především kuše. Kuše je velmi užitečná a účinná zbraň,
vymyšlená tak, aby byla rychlá, praktická a co možná spolehlivě zabíjela
i v rukou nezkušených, prostě něco jako rychlejší verze známého
teleshoppingu. Bohužel kuše navrhl pravděpodobně někdo, kdo měl dost
času se po každém výstřelu stáhnout do bezpečného úkrytu a znovu nabít.
Bez téhle možnosti se kuše mění v pouhou směs dřeva a kovu, na níž je
nataženo pár vyschlých střívek.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Pak tady byl meč. Přes Jeníkovy pochyby Magráta teoreticky věděla,
co se dělá s mečem. Vy se ho pokoušíte zabodnout rychlým pohybem do svého
nepřítele a ten se vám v tom snaží zabránit. Nebyla si tak docela jistá,
co se děje potom, ale doufala, že má člověk povoleno víc pokusů.
		-- T. Pratchett: Dámy a pánové
%
	Na ulicích nebylo mnoho lidí. Bylo příliš horko, dokonce i na
ankh-morporské léto. Z každé plochy sálalo vedro. Řeka se povalovala ve
svém řečišti stejně rozmrzele jako student po flámu, kterého se někdo
snaží vytáhnout z postele už v jedenáct dopoledne.
		-- T. Pratchett: Muži ve zbrani
%
	Karotka nebyl hloupý. Byl přímý, poctivý, pravdomluvný, neustále
dobrosrdečný, čestný v každém svém konání. V Ankh-Morporku se ovšem tohle
všechno sečetlo do výsledného slova "hloupý" a zaručovalo mu to stejnou
šanci na přežití, jakou měla medúza v rozpálených kamnech. Jenže tady
bylo také několik jiných věcí. Jednou z nich byly pěsti uštědřující rány,
které se naučili respektovat i trollové. Pak tady bylo to, že Karotka byl
člověk, který ve všech svých spolubližních vzbuzoval zcela přirozenou,
skutečnou a téměř nadpřirozenou oblibu. Vycházel s lidmi skvěle i ve
chvíli, kdy je zatýkal.
		-- T. Pratchett: Muži ve zbrani
%
	Seržant Tračník z Noční hlídky byl mnoho let ženatý, a šťastně,
protože si s ženou dokázali zařídit život tak, že setkávali jen
příležitostně, většinou na prahu, když jeden šel dovnitř a druhý ven. Ale
ona mu nechávala v troubě slušné jídlo a muselo v tom být i trochu něco
navíc, to bylo jasné. Měli totiž i vnoučata a z toho vyplývalo, že se
ocitli v situacích, kdy se jeden druhému vyhnout nedokázali. Mladý Karotka
musel děvčata a mladé ženy odhánět holí. A desátník Nóblhóch... no, ten si
tyhle věci pravděpodobně řešil po svém. Říkalo se o něm, že má tělo
pětadvacetiletého mladíka, i když nikdo nevěděl, kde ho má ukryté.
		-- T. Pratchett: Muži ve zbrani
%
	Několik vrahů se tázavě podívalo na dr. Kruxminora a jejich ruce
sjely k různým částem oděvu. Zavrtěl hlavou. Možná, že jeho opatrnost měla
něco společného s tím, jakým způsobem položil Karotka ruku na jílec svého
meče, ale mohlo to být i tím, že i vrazi mají, koneckonců, jistý morální
kód. Bylo nečestné zabít někoho, za koho jste nedostali zaplaceno.
		-- T. Pratchett: Muži ve zbrani
%
	Je pravda, že obyčejní lidé neslyšeli Gaspodu mluvit, protože
normální psi přece nemluví. To ví každý. To je na úrovni inteligentního
organického života notoricky známo, stejně jako je známo mnoho dalších
podobných faktů, které vás v konečném důsledku dokážou přesvědčit, že jste
svými smysly mylně informováni. Děje se to proto, že kdyby si lidé
skutečně všímali zcela přesně všeho, co se děje kolem, nikdo by se nikdy
nedostal k práci. Kromě toho skutečně většina psů nemluví. Jeden, který to
dokáže, to je prostě jen obyčejná statistická chyba a jako takovou je
třeba ji ignorovat.
		-- T. Pratchett: Muži ve zbrani
%
	Když Smrť tenhle dům tvořil, pořádně se rozjařil. Čas a prostor
byly věci, se kterými bylo třeba manipulovat, ne se jim podřídit. Vnitřní
rozměry byly až příliš velkorysé. Zapomenul udělat "venku" větší než
"uvnitř". A se zahradou to bylo podobně. Když se o ty věci pak začal
trochu zajímat, uvědomil si, jakou roli podle lidí hrají v koncepci
zahrady, například u růží, barvy. Ale on je udělal černé. Měl rád černou.
Šla ke všemu. A dříve nebo později šel každý k ní.
		-- T. Pratchett: Těžké melodično
%
	Začali zkoušet ještě téže noci ve Zlotově až úzkostlivě uklizeném
pokoji. Pokoj byl pravděpodobně také nově vybílen a podlaha umytá.
Maličká místnost doslova svítila čistotou. V trpasličím domově jste nikdy
nenarazili na švába, krysu nebo podobnou havěť. Rozhodně ne, dokud její
obyvatel stále ještě dokázal zapálit oheň a udržet nad ním pánev.
		-- T. Pratchett: Těžké melodično
%
	Kolík A. S. P. vstával s prvním kuropěním pro případ, že by se mu
naskytla šance prodat pár žížal nějakému tomu rannímu ptáčeti.
	Seděl u stolu v rohu jedné z dílen trolla Křídy. Byl zásadně proti
myšlence stálé kanceláře. Stálá kancelář měla svá pro i proti.
Pro ni mluvilo to, že by pak Kolíka každý snadno našel.
Proti ní mluvilo to, že by pak Kolíka každý snadno našel.
Úspěch Kolíkovy obchodní politiky spočíval v tom, že si dokázal najít své
obchodní partnery a zákazníky, a ne naopak.
		-- T. Pratchett: Těžké melodično
%
	Most byl dost vysoký. Stály na něm budovy, které ho lemovaly po
obou stranách, takže vlastní cesta středem mostu byla velmi stísněná.
Mosty byly jako stavební místa velmi populární, protože měly skvělý a
jednoduchý kanalizační systém a samozřejmě neomezený zdroj čerstvé vody.
		-- T. Pratchett: Těžké melodično
%
	Buddy vyhlédl přes okraj vozu, ale nestálo to za tu námahu.
Náplavové roviny stoských plání byly potravinovou zásobárnou celého
světadílu, ale rozhodně ne něčím, čím by se mohl pokochat zrak, pokud
pozorovatel nepatřil k těm, kdož upadnou do vytržení v okamžiku, kdy
kolem sebe vidí padesát tři druhy zelí a jedenaosmdesát druhů fazolí.
		-- T. Pratchett: Těžké melodično
%
	Ve špatně osvětleném hostinci sedělo několik lidí a nevrle mlčelo.
Nové hosty obsluhoval sám hostinský a tvářil se při tom, jako kdyby ho
naživu udržovala jen naděje, že pomřou v okamžiku, kdy opustí městské
pozemky. Pivo chutnalo, jako by se na této eventualitě rozhodlo
spolupracovat.
		-- T. Pratchett: Těžké melodično
%
	Kolíkovi to taky dělalo starosti. Byl by mnohem klidnější, kdyby
byl uvnitř bedýnky démonek nebo kdyby byla ošetřená magicky. Prostě něco
jednoduchého a srozumitelného. Jen velmi nerad se smiřoval s myšlenkou,
že tady vlastně koketuje s vědou.
		-- T. Pratchett: Těžké melodično
%
	Bábi Zlopočasná samozřejmě dávala ostentativně najevo svou
nezávislost a soběstačnost. Jenže háček spočívá v tom, že kolem sebe
potřebujete někoho, ke komu byste se mohli nezávisle a soběstačně chovat.
Lidé, kteří nepotřebují lidi, potřebují lidi, kterým by dali najevo, že
oni jsou lidé, kteří nepotřebují lidi.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Čarodějky potřebovaly být zase tři. Když jste tři, začnou být věci
znovu napínavé a zajímavé. Hádky, dobrodružství a spousta věcí, nad
kterými se Bábi rozčílí. A Bábi byla vlastně šťastná, jen když se mohla
pořádně rozčílit.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Nakonec, když už Anežka Nulíčková stála na jednom místě tak dlouho,
že jeden z ankh-morporských holubů vážně zvažoval možnost, že by se
uhnízdil na jejím obrovském a dosti smutném černém klobouku, rozhodla se
a vystoupala po schodišti.
	Nahoře byl muž, který schodiště teoreticky zametal. Prakticky
totiž jen přesouval za pomoci koštěte prach, dopřával mu nového výhledu
a možnost udělat si nové přátele. Muž byl oblečen do dlouhého kabátu,
který mu byl poněkud malý, a na rozčepýřených černých vlasech měl ve
furiantském úhlu nasazenou černou rádiovku s anténkou.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Hned za dveřmi bylo něco jako boudička, které chyběla jedna stěna.
Místo ní byla jen nízká přepážka umístěná tak, že ten, kdo za ní stál,
mohl pohodlně pozorovat dveře. Osoba, která za ní stála teď, musela být
člověk, protože mroži nenosí kabáty.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Agnes spustila hlas tak nízko, jak si troufla, a dala se do toho.
	Soustředila se na noty a propracovávala se spolehlivě vzhůru, od
úrovně mořské hladiny k nejvyšším vrcholkům hor. Nevšímala si toho, že
když začala, rozvibrovaly se všechny židle a začaly popojíždět po jevišti,
ani toho, že když skončila, někde nedaleko začaly praskat sklenice a od
stropu spadlo několik bezvědomých netopýrů.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Lancre vždycky rodilo silné, schopné ženy. Lancreský farmář
potřeboval ženu, která se neostýchala utlouct hladového vlka vlastní
zástěrou, když za mrazů vyběhla na nějaké to dříví.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Věštění z čajových lístků čarodějky většinou nemají moc v lásce.
Čajové lístky nejsou nijak zvlášť výjimečné ve svých schopnostech
ukazovat věci budoucí. Je to jen taková věcička, na které oči spočinou,
zatímco mysl pracuje. V praxi by stačilo cokoliv. Špína na kaluži, povrch
pudinku... na tom nezáleží. Stařenka Oggová dovedla předpovídat budoucnost
z pivní pěny. Ta jí většinou říkala, že si vychutná osvěžující nápoj,
který navíc téměř jistě nebude muset zaplatit.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Zbývající cestující na jedné z předchozích zastávek vystoupili
a připojili se k těm, kteří cestovali na střeše. Hlavním důvodem jejich
jednání byl Silver. S neselhávajícím instinktem, jímž kočky dovedou poznat
lidi, kteří je nemají rádi, jednomu po druhém ztěžka vyskočil na klín a
předvedl pantomimickou etudu na téma "mladý massa se vrátil na starou
plantáž". Když je zdupal k naprosté odevzdanosti, uložil se jim ke spánku
na břiše. Drápy při tom ponechával napůl tasené, ne sice jako přímou
hrozbu, ale rozhodně jako nabídku volby - mohli se hýbat, nebo dýchat.
A nakonec, když si byl jist, že se bezpodmínečně vzdali, začal zatouchat.
	Nikdo nevěděl, odkud pach přichází. Nebyl spojen s žádným známým
tělním otvorem. Bylo to jednoduše tak, že po tom, co Silver deset minut
podřimoval, zaplnilo se ovzduší kolem něj intenzivním pachem hnijících
koberců.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Začali jí věc jeden přes druhého vysvětlovat a Anežka je
poslouchala. Bude stát ve sboru hned za Kristýnou. Kristýně přikáží, aby
zpívala velmi potichu. Takové věci už se dělávaly i předtím, vysvětloval
Sardelli. Dělo se to mnohem častěji, než si diváci uvědomovali - když
zpěváky bolelo v krku, ztratili hlas, opili se tak, že měli co dělat, aby
se udrželi na nohou, nebo, jak se přihodilo kdysi před léty, zemřeli během
přestávky a zbytek svých proslulých árií museli dozpívat podepřeni násadou
od smetáku a s čelistmi ovládanými kusem provázku.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Anežka se nešťastně usmála. Stačilo, aby člověk znal Kristýnu jen
krátký čas, a zjistil, že jen stěží odolává touze nahlédnout jí do ucha,
aby se přesvědčil, jestli neuvidí světlo na druhé straně.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Paní Rozbřesklá toho věděla o penězích dost, o starých, které
byly částečně posvěcené tím, že je lidé střádali a lpěli na nich celé
roky, i o nových, které jakoby mimochodem vydělávali všichni ti
zbohatlíci, kteří v posledních letech proudili do města. Ale v hlubinách
své napudrované hrudi byla ankh-morporskou obchodnicí a věděla, že
nejlepší sortou peněz jsou ty, které jsou v její ruce.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Stařenka Oggová se takticky vytratila. Opera, to byl skutečně celý
nový svět. Byla zvyklá na život, v němž muži nosili pestré oblečení a ženy
chodily v černém. Podstatně to usnadňovalo rozhodnutí, co si na sebe
den co den ráno obléci. Ale v Opeře byly zvyky týkající se šatstva zcela
opačné, přesně jako ostatní všeobecné zvyklosti. Tady se ženy oblékaly
jako sněhem poprášení pávové a muži vypadali jako tučňáci.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Bábi se omluvně zasmála. A kdyby tady byla Stařenka Oggová,
rozluštila by tenhle smích asi takhle:
Ani ten nejšílenější smích neblaze proslulé Černé Alissy, žádné tiché
chichotání zdivočelého upíra, jehož morálka byla ještě horší než jeho
pravopis, ani žádný zlomyslný chechot toho nejvynalézavějšího kata nemohly
působit děsivěji než ono tiché a spokojené zakloktání Bábi Zlopočasné,
která právě přišla na to, jak vykonat Dobro.
		-- T. Pratchett: Maškaráda
%
	Všechno někde začíná, i když s tím tvrzením mnoho fyziků
nesouhlasí.
	Lidé si však vždycky mlhavě uvědomovali potíže se začátkem věcí.
Projevují například hlasitý údiv nad tím, jak se dostane při sněhové
kalamitě do práce řidič sněžného pluhu nebo kde tvůrci slovníků zjistí,
k čemu který výraz patří a jak se správně píše. Neustále pak vládne touha
najít v té pokroucené, zauzlované a potrhané časoprostorové síti nějaký
bod, na nějž by se dal položit metaforický prst a ukázat, že tady, tady je
to místo, kde to všechno začalo...
		-- T. Pratchett: Otec prasátek
%
	Lord Odkraglli byl vrah. Tedy přesněji Vrah. To velké písmeno bylo
důležité. Oddělovalo onen odporný póvl, muže, kteří se potulovali po městě
a zabíjeli lidi kvůli penězům, od gentlemana, jehož tu a tam požádal o
radu a o pomoc jiný gentleman, který si přál, aby někdo za jistou finanční
náhradu odstranil z cukrové vaty jeho života nějaké ty žiletky, jež se tam
občas objevily.
		-- T. Pratchett: Otec prasátek
%
	Členové Cechu vrahů se považovali za vzdělané a kultivované muže,
kteří milují dobrou hudbu, jídlo a literaturu. A dobře znali cenu lidského
života. V mnoha případech na penny přesně.
		-- T. Pratchett: Otec prasátek
%
	Odkraglli o tom chvilku uvažoval. Služby cechu vrahů si mohl koupit
každý. Cech si například v minulosti zaplatilo několik zombií, aby si tak
vyrovnaly účty se svými vrahy. Odkraglli si rád pohrával s myšlenkou, že
cech praktikuje absolutní demokracii. Nepotřebovali jste inteligenci,
krásu ani půvab, abyste si jej mohli najmout. Potřebovali jste jen peníze,
které, na rozdíl od všech těch ostatních věcí, byly dostupné každému. Snad
s výjimkou chudých, ale některým lidem prostě nepomůžeš.
		-- T. Pratchett: Otec prasátek
%
	Zuzana si užila celkem klidný den, i když cestou do parku Gábin
šlápl na spáru v chodníku. Naschvál.
	Jedna z mnoha hrůz vyvolaných bezstarostným přístupem předchozí
guvernantky k dětem byli medvědi, kteří čekají hned za rohem ulice, aby
vás mohli sežrat, když šlápnete na spáru v chodníku.
	Zuzana si zvykla nosit pod svým nenápadným kabátem pohrabáč.
Většinou stačil jeden nářez. Teď upírala oči na nervózního medvěda, který
si jí všiml na poslední chvíli a pokoušel se nonšalantně zmizet.
		-- T. Pratchett: Otec prasátek
%
	Tylda věřila, že pod postýlkou žije strašlivá obluda s mnoha
drápy. O téhle obludě se Zuzana dozvěděla hned první večer, potom, co se
holčička s křikem probudila, protože se bála bubáka ve skříni.
	Zuzana si povzdechla a šla se podívat. Byla tak rozzuřená, že
milého bubáka vytáhla ven, několikrát ho uhodila přes hlavu pohrabáčem,
pak mu vykloubila rameno, aby si to lépe pamatoval, a vykopla ho zadními
dveřmi ven.
		-- T. Pratchett: Otec prasátek
%
	Přístup Zatraceného Hlupce Johnsona k hudbě byl stejný jako
jeho přístup k jakémukoliv jinému vědeckému či kulturnímu poli, která
jím byla ovlivněna jako brambory silnými pozdními mrazy. Udělej to co
nejhlasitější, říkal. Co největší. Všeobjímající. A proto byly obrovské
varhany Neviditelné univerzity jediné varhany na světě, na něž se dala
zahrát celá symfonie napsaná pro bouři a čvachtání rozšlápnutých žab.
		-- T. Pratchett: Otec prasátek
%
	Jak ví každý, kdo se zabývá historií, odměny se nedostává
cestovateli či průzkumníkovi, jehož noha jako první stane na panenské
zemi, ale tomu, kdo pak tutéž nohu dostane co nejrychleji domů. Jestliže
je ona noha stále ještě spojena s jeho tělem, je to prémie navíc.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Ankh-morporské korouhvičky se točily a skřípěly ve větru.
	Je třeba poznamenat, že málokterá z nich reprezentovala některého
ze zástupců Avis domestica. Byli mezi nimi rozliční draci, ryby a podivná
zvířata. Na střeše budovy Cechu vrahů se právě přetočila do nového směru
černá plechová silueta jednoho z nich, s pláštěm a dýkou pohotově. Na
budově Cechu žebráků se napřahovala k nebesům hubená žebrácká ruka a
skřípavě prosila vítr o měďák. Nad sídlem řeznického cechu se otáčelo
rypákem proti větru prase a na střeše Cechu zlodějů se pomalu otáčel
skutečný, i když už poněkud rozložený, neregistrovaný zloděj a ukazoval,
jak vysoko to může člověk dotáhnout, když se opravdu snaží, v tomto
případě, když se snaží krást bez platné licence.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Kuňkins se pokoušel dívat jinam, ale Elániův pohled jeho oči
vždycky přitáhl zpět. Podle občasného zachvění spodního rtu se dalo
předpokládat, že se chystá k protiútoku, ale byl dost bystrý na to, aby si
uvědomil, že Elániův úsměv je stejně veselý jako ten, který se v mořských
vodách rychle přibližuje k tonoucímu. A na hřbetě má zahnutou ploutev.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Předseda Cechu právníků si odkašlal. Zaznělo to jako smrtelný
chropot a technicky vzato to ani nic jiného nebylo, protože ten muž byl
už několik set let zombií. Historické zápisy však poukazovaly pouze
na jedinou změnu, kterou bylo možno zaznamenat v životě pana Kosopáda,
a sice tu, že po smrti začal pracovat i o poledních přestávkách.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Seržant Tračník měl široké vzdělání. Měl v hlavě uloženo
všechno, co se naučil ve škole "Náš táta vždycky říkal", v institutu
"Podle selského rozumu" a teď byl studentem rozšířeného postgraduálního
kursu "Jeden chlápek v hospodě tvrdil".
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Na Ankh-Morpork se snesl déšť. Naplnil okapy, zaplnil město a pak
ho odvál vítr. Chutnal slaně.
	Chrliče se vyplížily z temných koutů, kde se ukrývaly přes den, a
uhřadovaly se na římsách a věžích. Roztáhly uši a křídla, aby zachytily
a prosály z vody všechno, co bylo k jídlu. Bylo úžasné, co všechno
v Ankh-Morporku pršelo. Déšť žab a drobných ryb byl celkem běžný, i když
déšť, při němž padaly kovové kostry postelí, vzbudil jisté komentáře.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Elániův psací stůl se stal proslulým. Kdysi na něm byly srovnány
štůsky papírů, ale ty se, jak už to mají papíry ve zvyku, sesuly, když
dosáhly určité výše, a pokryly celý stůl silnou souvislou vrstvou, která
se postupně měnila v cosi, co se podobalo rašelině. Někteří lidé říkali,
že někde pod onou vrstvou by se daly najít talíře se zbytky jídel. Nikdo
nestál o to si to ověřovat. Jiní lidé totiž tvrdili, že se ve vrstvě něco
hýbá.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Elánius se vztekle zadíval na Dezorganizátora. Věděl, že jednoho
krásného dne se bude prostě muset přinutit ten manuál přečíst. Buď to,
anebo jej hodit ze skály.
	Jedním ze základních, i když nepsaných zákonů štěstí je: Vždycky
se měj na pozoru před jakýmkoliv užitečným zařízením, které váží míň než
jeho manuál.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Rzezacz se znovu zamyslel. Měl výraz sekačky na trávu, která právě
zjistila, že si tráva založila odbory.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Jako výrok to Elániovi vždycky připadalo trochu za vlasy
přitažené. To nebyla věc, která by vás zničehonic napadla. Vypadalo to
spíš, jako když si to generál připravil předem. Pravděpodobně strávil
celé dlouhé večery ve svém stanu a hledal v naučném slovníku krátká slova
začínající na v a zkoušel, jak by zněla... Veni, vermini, vomui. Přišel
jsem, nechali mě na holičkách, pozvracel jsem se? Visi, veneri, vodpali.
Navštívil jsem, chytil ošklivou chorobu, utekl jsem. Musela to pro něj být
velká úleva, když narazil na tři použitelná slova. Zřejmě si je nejdříve
vymyslel a teprve pak se vypravil něco dobýt.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Tračník si ostatně vždycky myslel, že hrdinové mají nějaký
zvláštní hodinový stroj, který jim umožňuje zemřít bez zaváhání pro Boha,
vlast nebo jablečný koláč či jakoukoliv jinou delikatesu, kterou jejich
matka vyrábí. Nikdy ho nenapadlo, že to může být také proto, že na ně
někdo řve.
		-- T. Pratchett: Hrrr na ně!
%
	Anatomie byla v Cechu alchymistů dost důležitým předmětem,
což vyplývalo z pradávné teorie, že lidské tělo je jakýsi mikrokosmos
představující vesmír. Bohužel bylo velmi těžké určit, když jste tento
mikrokosmos otevřeli, která část vesmíru je ta malá, purpurová a dělá,
když do ní strčíte, pump-pump. Každopádně když jste vytrvali a celou
problematikou se dál zabývali, tak jste nějakou tu znalost praktické
anatomie nasbírali, i když jste museli tu a tam nějaký ten kousek
seškrabat ze zdi.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	To byla skutečně pravda, koňští doktoři musí vykázat nějaké
výsledky. Když lidský doktor po tom, co pacientovi několikrát pustil
žilou a přikládal mu baňky a pijavice, zjistil, že pacient z čistého
zoufalství zemřel, pořád ještě mohl říci "ale božíčku, to byla vůle boží
a dostanu třicet tolarů, prosím" a odejít v klidu a pokoji jako svobodný
muž. To proto, že lidská bytost nemá, technicky vzato, žádnou cenu. Zato
dobrý závodní kůň může stát až dvacet tisíc tolarů.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Ozvalo se zaklepání na dveře. Jistě není možné, aby zaklepání na
dveře bylo kradmé, ale tohle zaklepání takové opravdu bylo. Mělo jistý
harmonický zvuk. Tenhle klepnutý akord říkal zadnímu mozku: Osoba, která
klepe, pokud jí nikdo neotevře, stejně vklouzne dovnitř, kde čórne cigára,
která budou po ruce, přečte si každý papír, na nějž jí padnou oči, otevře
několik zásuvek a upije z každé láhve alkoholu, kterou náhodou najde, ale
nespáchá žádný větší prohřešek proti zákonu, protože ta osoba není
zločinec ve smyslu morálním, ale - stejně, jako je lasička zlá - je to
součástí jejího života od narození. Bylo to zaklepání, které jednoduše
mluvilo samo za sebe.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Když Noby odešel, natáhl se Elánius ke stolu a vzal do ruky
vybledlý výtisk Krkatilových Šlechtických rodů neboli, jak tomu on v duchu
říkal, Průvodce k zločineckým třídám. Nenašli byste v ní ty, kdož bydleli
ve slumech, ale našli byste tam ty, komu ty slumy patřily. A zatímco žít
ve slumu bylo považováno za důkaz toho, že jste zločinec, z jakéhosi
nepochopitelného důvodu byli ti, kteří ve slumech vlastnili celé ulice,
zváni na největší společenské události města.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Bylo poměrně snadné představit si Nobyho ve šlechtickém stavu.
Protože to, v čem Noby chyboval, bylo jeho příliš malé a přízemní myšlení.
On se tiše vtíral do obyčejných míst a zcizoval tam drobnosti, které za
mnoho nestály. Kdyby se takhle vtíral na světadíly, kradl celá města a
během tohoto procesu vyvraždil většinu jejich obyvatel, byl by jistě
pilířem společnosti.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Každý v tomhle městě se staral jen sám o sebe. K tomu byly cechy.
Lidé se spolčovali proti jiným lidem. Cech vás vedl od kolébky až k rakvi,
v případě Cechu vrahů často i k mnoha cizím rakvím. Oni dokonce chránili
právo, alespoň jistým zvláštním způsobem. Krádež bez licence se trestala
smrtí už při prvním pokusu. V Ankh-Morporku panoval názor, že co se týče
zločinu a trestu, měl by trest za zločin první vyloučit spáchání zločinu
druhého.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Tračník se jen velmi těžko vyrovnával s představou, že se bude
pokračovat ve vyšetřování, přestože se někdo přiznal. To uráželo jeho
výcvik i zkušenosti. Máte přiznání a tím to končí. Nebudete přece tak
nespolečenští, abyste takovým lidem nevěřili. Lidem nevěříte jen tehdy,
když tvrdí, že jsou nevinní. Důvěryhodní jsou jenom ti vinní. Cokoliv
jiného útočí na samu podstatu policejní práce.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Dveřník byl něco jako historik-samouk a věděl, že ve své dlouhé
historii byl dokonce i trůn mnohokrát obsazen tvory, kteří byli hrbatí,
jednoocí, pokřivení a oškliví jak hřích. Na tomto základě byl Noby stejně
královského vzhledu jako kdokoliv z nich. Jestliže se o něm nedalo říct,
že je hrbatý, bylo to jen proto, že byl hrbatý zezadu, z boku i ze stran
stejně. Jsou občas chvíle, pomyslel si dveřník, kdy se vyplatí připojit
svůj vozík ke hvězdě, i kdyby tou hvězdou byl rudý trpaslík.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Seržant Tračník otevřel oči. Měl pevně spoutané ruce a nohy. Když
vás lidé svážou, je to většinou špatné znamení. Samozřejmě je to zase
lepší, než kdyby vás rovnou zabili, ale taky to může znamenat, že si vás
zatím jen tak odložili stranou a zabijí si vás později.
	Něco takového se dříve nestávalo, pomyslel si. Za starých časů,
když jste chytili někoho při krádeži, většinou jste mu ještě při odchodu
podrželi otevřené dveře, což vám zaručilo, že jste nepřišli ani o život,
ani o žádnou důležitější část těla.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Kdyby byl seržant Tračník konstruktivní bytost jako Sam Elánius
nebo kapitán Karotka, tak by... našel nějaký hřebík nebo něco, čím by si
uvolnil pouta, že? Jenže ta pouta mu objímala zápěstí velmi pevně a
zařezávala se mu do masa, protože provaz byl tenký a mnohokrát obtočený.
Kdyby našel něco, o co by s nimi mohl třít...
	Jenže, naneštěstí a proti vší logice, někdy lidé své oběti uvězní
v místnosti, kde není jediný hřebík, jediná třecí plocha, jediný střep
nebo podobný vhodný předmět, nemluvě o nářadí, které v případě potřeby
umožní hrdinům mnoha příběhů a seriálů postavit provizorní pancéřový
automobil.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Pohled seržanta Tračníka na svět se skutečně měnil. Vždycky
ve chvíli, kdy se mu v hlavě chtělo usadit přesvědčení, že nastala
nejstrašnější chvíle jeho života, bylo rychle nahrazeno něčím ještě
mnohem ošklivějším.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Okapová roura, na které Tračník visel, narazila na stěnu protější
budovy v uličce. V dobře organizovaném světě by jistě přistál alespoň na
požárním schodišti, ale v Ankh-Morporku byly požární úniky neznámá věc a
požáry se musely spokojit s tím, že z budov unikaly střechou.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Tračník ustoupil, ale zarazil se o něco za svými zády. Bylo to
prase.
	Nebyl to ovšem pan Nezpůsoba. Tohle nebylo malé selátko, které šlo
na trh, ani to, které zůstalo doma u kamen. Bylo to prase, jehož vepřové
nožičky si člověk dokázal jen velmi obtížně představit, a i pak se mu
s nimi na mysl drala hustá srst, šupiny a nehty velikosti paraořechů.
	Tohle prasátko bylo zhruba velikosti poníka. Tohle prasátko mělo
kly. A nebylo růžové. Bylo modročerné a pokryté ostrými štětinami, ale
mělo - buďme spravedliví - malá, rudá a krví podlitá očka.
	Tohle malé prasátko se podobalo tomu malému prasátku, které
pozabíjelo lovecké psy, rozpáralo koně a sežralo lovce.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Noby jako král? Oh, ano. Noby nikdy od nikoho nic nedostal
zadarmo, snad jen nějakou tu kožní chorobu nebo pětadvacet ran. Byl
to krutý svět, v němž byl vlk Nobymu vlkem. Kdyby se na světě pořádal
závod pro outsidery, byl by se stal Noby jistě vítězem, byl by poslední.
		-- T. Pratchett: Nohy z jílu
%
	Světlo na Ploše putuje velmi pomalu, má jistou váhu a také
tendenci shromažďovat se na úpatí horských masivů. Mágové průzkumníci
zkoumali možnost, že existuje ještě jeden, mnohem rychlejší typ světla,
které umožňuje onomu pomalejšímu typu, aby bylo viděno, ale právě proto,
že samo není vidět, nenašli pro ně žádné praktické využití.
		-- T. Pratchett: Poslední kontinent
%
	Jenže dokonce i obyčejné knihy jsou nebezpečné, a nejen ty typu
"Vyrobte si gelinit jako profesionál". V nějakém muzeu si sedne člověk
a napíše knihu o politické ekonomii a najednou začnou umírat tisíce lidí,
kteří tu pitomou knihu ani nečetli, jen proto, že ti, kdo ji přečetli,
nepochopili ten vtip. Vědění je nebezpečné, což je jeden z důvodů, proč
různé vlády hlídají a pečlivě cenzurují lidi, kteří dokážou myslet
efektivněji než ostatní.
		-- T. Pratchett: Poslední kontinent
%
	Král Verence se učil kralování z knih. Jeho plány pro lepší
zavlažování a zemědělství lidé z Lancre přijali s nadšeným aplausem a pak
si vše dál dělali po svém. Jeho plánů na vylepšení hygieny, respektive
jeho přesvědčování, že by se měla zavést alespoň nějaká hygiena, si také
nikdo nevšímal, protože Lancreští si pod pojmem kvalitní hygiena
představovali dobře vysypanou cestičku na hajzlík, na které nemohli
uklouznout, a co nejsilnější objednávkový kalendář na hodně měkkém papíře.
		-- T. Pratchett: Carpe jugulum
%
	Nastalo krátké hemžení, z pianové stoličky byl vytažen štos
notových záznamů a mladá dáma usedla, aby začala svou produkci. Než
spustila ruce na klávesy, podívala se na Agnes. Mezi oběma dívkami byl
výjimečný vztah, jenž by se dal nejlépe popsat jako chemická reakce toho
druhu, při níž je obvykle nutno evakuovat celou budovu.
		-- T. Pratchett: Carpe jugulum
%
	Usmál se. Byl to onen úsměv, který by Agnes nazvala nakažlivý, ale
to jsou i neštovice.
		-- T. Pratchett: Carpe jugulum
%
	Agnes se zadívala na Stařenku a její děti, jak soustředěně
naslouchají té nejhorší hudbě, jaká se v lancreském zámku ozvala od doby,
kdy dudy Jeníka Ogga někdo shodil ze schodů.
		-- T. Pratchett: Carpe jugulum
%
	Během let se stalo, že například dlouhé deště a pohyby půdy
odhalily základy dvou prastarých stodol a díky mohutným kamenům, z nichž
byly vybudovány, se kolem nich brzo vytvořila řada folklórních pověstí.
Tak například, když jste v jedné z nich nechali stát přes noc svého
neokovaného koně a na velkém balvanu uprostřed šestipenci, byla ráno
šestipence pryč a svého koně už jste taky nikdy neviděli...
		-- T. Pratchett: Carpe jugulum
%
	Bábi Zlopočasná měla vytříbený chrápací hlas. Byl skutečně
nezkrocený. Nikdo vedle něj nespával, aby ho odkazoval do patřičných mezí
mlaskáním, házením bačkorou, třesením ramenem nebo polštářem používaným
jako palice. Měl za sebou celá dlouhá léta v opuštěné ložnici, kde mohl
zdokonalovat své chrr, groinng, pfrrr, ngngng a podobně, neobtěžován
buzením, šťoucháním a příležitostnými pokusy o vraždu, které často
moderují chrapot znějící příliš sebevědomě.
		-- T. Pratchett: Carpe jugulum
%
	Seržant Tračník následoval mohutného muže za roh. Tračník měl
rád Tovšeho společnost, protože vedle něj vypadal jako subtilní člověk.
Hostinský Tovše Bašev byl muž, který by se dal zanést do atlasů a dokázal
změnit oběžnou dráhu malých planet.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Dali se do běhu. Při všeobecném poplachu se dá do běhu každý.
Ten člověk v nesnázích totiž můžete být klidně i vy.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Někdo přicházel ulicí a byl pravděpodobně příčinou, proč se
srocení lidu rozpadlo. Svobodník Modrojíl byl největší troll, se kterým
se velitel Elánius kdy setkal. Tyčil se a rozpínal. Byl tak obrovský,
že v davu ani nevynikal, protože on sám byl dav, lidé si ho většinou
nevšimli, protože jim stál v cestě jako hmota. A stejně jako mnoho velkých
a silných lidí byl od přírody jemný a stydlivý a měl sklony nechat si od
jiných lidí přikazovat, co má dělat. Kdyby ho byl osud zavedl do nějakého
gangu, pracoval by pro něj jistě jako hlavní nátlaková skupina. V Hlídce
pracoval jako štít proti demonstrantům. Zpoza něj vyhlíželi další policisté.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Elánius vytáhl hodinky a zadíval se na ně. Jak se zdálo, dnešek
bude jedním z těch dní..., jaké jsou v poslední době každý den.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Je zakódováno v prapřirozenosti vesmíru, že osoba, která vás
nechává nejen pravidelně, ale vždy minimálně deset minut čekat, bude
v den, kdy se vy o deset minut opozdíte, připravena o deset minut dříve
a dá vám ostentativně najevo, že "o tom tedy nebude mluvit".
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Samuel Elánius dokázal uvažovat ve dvou rovinách současně. Většina
manželů to dokáže. Naučí se sledovat tok svého myšlení a současně
naslouchat řeči svých žen. A naslouchat je důležité, protože v kterémkoliv
okamžiku může dojít ke kontrole a je třeba aby manžel citoval minimálně
poslední větu ženina monologu přesně a bez chyby.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	V některých uličkách za ulicí U Melasového dolu by občan města
klidně uvěřil, že se ocitl v cizí zemi. Na druhé straně byli přesně
takoví občané, jaké by si přáli policajti na celém světě. Nedělali
potíže. Pracovali většinou jeden pro druhého a platili daně mnohem
ochotněji a častěji, než to dělali lidé, i když je třeba říci, že mnoho
ankh-morporských občanů vydělávalo mnohem míň než malá hromádka myšího
trusu. Většinu problémů si vyřešili mezi sebou. Dá se říci, že takovým
lidem musí policie věnovat pozornost, jen když se s nimi setká ve formě
křídového obrysu na dláždění.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Elánius nenáviděl privilegia hodností a funkcí, ale jedno se jim
muselo přiznat; znamenala přinejmenším to, že jste je mohli nenávidět a
zavrhovat je v klidu a pohodlí.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Navážka svému vynálezu říkal mírotvůrce. Zkusil ho zatím jenom
jednou, na střelnici. Elánius tam byl a viděl, jak celý terč, jako když
někdo sfoukne svíčku, zmizel. Současně ovšem zmizely i terče po obou
stranách, dvoumetrový násyp zeminy za ním a ve vzduchu se vznášel obláček
peří tam, kde ještě před chvílí byli v nesprávný čas a na nesprávném místě
dva rackové.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Jiný výraz pro diplomata je "špión". Jediný rozdíl spočívá v tom,
že místní vláda ví, kdo jste.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Igor se rozhodně při téhle příležitosti vytáhl. Použil několik
obleků, které našel ve skříních vyslanectví, a uplatnil na nich stejně
průkopnický chirurgický styl, jejž používal při záchraně dřevorubců a
jiných lidí, kteří omylem zabloudil do nezdravé blízkosti pásové pily.
Trvalo mu pouhých devadesát minut, než kolem Navážky vytvořil smělou
konstrukci. Nedalo se pochybovat o tom, že je to večerní oblek. Ve dne
by to možná neprošlo tak hladce. Troll vypadal jako stěna uhelné sloje
ozdobená motýlkem.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Kulatina se pod Elániem slabě a ošklivě prohnula způsobem, který
většinou hlásí všem nešťastným cestujícím, že v nejbližší době se jde na
přistání.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Klesl na kolena. Bolelo ho celé tělo. Nebylo to jen v tom, že jeho
mozek vypisoval šeky, které tělo nedokázalo vybrat. Bylo to horší. Teď si
jeho chodidla půjčovala peníze, které nohy neměly, a zádové svalstvo už
hledalo zaběhlé drobné pod kredencem.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	"Tady jsou věci jiné, pane," odpověděl Karotka. "Je to teprve
deset let, kdy tady nahradili boží soud soudem civilním, a to jen potom,
kdy zjistili, že civilní soudce dokáže být mnohem krutější."
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Za sebou Elánius stále ještě slyšel Navážku navíjejícího svůj
samostříl. To byla jediná potíž s obrovskou zbraní. Jako o rychlopalné
zbrani se o ní dalo uvažovat jen v rámci geologických časových měřítek.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Melasová naleziště pod Ankh Morporkem už byla dávno vyčerpána
a jako připomínka po nich zůstal jen název ulice. Při srážce s Pátým
elefantem však bylo kolem hranic Überwaldu pohřbeno tisíce akrů
prehistorické cukrové třtiny a vzniklý cukr - matný krystal - byl
základem rozsáhlého těžebního, cukrářského a zubařského průmyslu.
		-- T. Pratchett: Pátý elefant
%
	Potíž, samozřejmě, byla v žabách. Ne v dešti žab, který už teď ve
městě nebýval tak běžný, ale ve speciálních, exotických žabkách
stromových, původem z nepřístupných džunglí Klače. Byla to malá, pestře
zbarvená a šťastná stvoření, která vylučovala jedny z nejošklivějších jedů
na světě. To byl také důvod k tomu, aby byl dozor nad teráriem, v němž si
šťastně žily, svěřen studentům prvního ročníku, což vycházelo z neochvějné
logiky starších mágů, že pokud by se někomu ze studentů přihodilo něco
nepříjemného, nepřišlo by nazmar zbytečně mnoho vzdělání.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	A tak univerzita získala aktivní ingredienci, která se zapracovala
do pilulek a těmi se nakrmil kvestor, který si tak zachoval příčetnost.
Tedy, přesněji řečeno, _zdánlivou_ příčetnost, protože na staré NU nebylo
nic tak docela jednoduché. Ve skutečnosti byl nevyléčitelně šílený a více
méně neustále podléhal různým druhům halucinací. Naštěstí jeho mágští
kolegové došli díky vzácně propracovanému systému vedlejšího myšlení
k závěru, že celá tahle záležitost se dá velmi snadno vyřešit a jednou
provždy zlikvidovat, pokud se jim podaří objevit recept na takové pilule,
po nichž by kvestor upadl do halucinačního stavu, v němž by propadl
stihomamu, že je dokonale příčetný.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Samozřejmě, že mnoho lidí ve vesmíru trpělo oním nesmyslným
přesvědčením, že mohou klidně ignorovat přítažlivost, většinou potom, co
pozřeli nějaký místní ekvivalent žabích pilulek. To téměř pravidelně
přidělalo nějakou tu práci místním felčarům nebo ohledačům mrtvol a ve
městech samozřejmě způsobilo dopravní kolaps dole na ulici.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Jak už bylo mnohokrát řečeno, na světě existují dva druhy lidí.
Jsou tady ti, kteří, když před ně postavíte sklenici naplněnou přesně do
poloviny vodou, řeknou: Ta sklenice je z poloviny plná. A pak jsou tady
ti, kteří řeknou: Ta sklenice je z poloviny prázdná. Jenže svět _patří_
těm, kdo se na takovou sklenici podívají a řeknou: Co je s tou sklenicí?
Haló! Pojďte sem. Promiňte, ale tohle má být moje sklenice? To tedy ne!
_Moje_ sklenice byla plná! A kromě toho byla taky mnohem větší!
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Byl opravdu ostrý ve všem, co se týkalo slov. To se ovšem v Mlýnských
kamenech nepovažovalo za nic pozoruhodného, dokonce ani žádoucího, protože
většina Mikulášových spolužáků počítala s tím, že nebude pero potřebovat
k úkonům těžším, než je zhotovení vlastního podpisu - a většina z nich se
během dvou tří let skutečně podepisovat naučila.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	"Z toho budou nepříjemnosti, vaše lordstvo," zasmušil se Výsměšek.
Tahle slova považoval za skvělou nezávaznou poznámku, která se dala
uplatnit prakticky v každém rozhovoru. Kromě toho to bývala až příliš
často pravda.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Vyrytá stránka byla vyrytá stránka, byla celá a originální, jenže
když jste vzali hrst kovových liter, z nichž bylo předtím vysázeno slovo
Boží, a pak jste je použili k vysázení Kuchařské knihy, co všechno to
mohlo způsobit svaté moudrosti? A když už se o tom mluví, jak to ovlivní
kvalitu buchet? A co takhle, když se vysadí kniha zaklínadel a pak se
stejné litery použijí k výrobě navigační příručky? No, plavba podle takové
knihy by pak mohla skončit kdekoliv.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Průběžně pan Tulipán experimentoval s celou řadou oddechových
chemikálií, které se sehnaly mezi trollí populací Ankh-Morporku, protože
když jednal s trolly, měl pan Tulipán reálnou šanci předvést, že i on
dokáže někoho převézt. Břidlák a kroupy by teoreticky neměly mít na lidský
mozek žádný vliv, až na to, že ho rozpouštěly. Pan Tulipán se držel právě
jich. Zkusil jednou něco pro lidi a vůbec se mu to nelíbilo.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Jednu věc je třeba Zápachu Starého Smrdi Ruma přiznat. Byl to odér
tak mocný, že si vytvořil svou vlastní osobnost a plně si zasloužil to
velké písmeno na začátku. Po prvotním šoku se čichové orgány prostě vzdaly
a vypnuly, protože nebyly s to tu věc pochopit o nic víc, než jsou ústřice
schopné pochopit oceán. Po několika minutách v přítomnosti Zápachu lidem
začal z uší vytékat ušní maz a vlasy se začaly pomalu odbarvovat.
	Zápach se vyvinul do takové dokonalosti, že si žil vlastním, napůl
nezávislým životem a často sám chodil do divadla nebo si četl úzké
svazečky poezie. Zápach Smrdi Ruma žil o třídu výš než jeho pán.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Ti, kteří je trochu znali, byli přesvědčeni, že vůdcem skupinky
je Jindra Rakvář, který by jistě byl mistrem města ve vykašlávání hlenů,
samozřejmě za předpokladu, že by se chtěl o tento titul ucházet ještě
někdo jiný. Jenže skupinka žila v pravé demokracii, v níž má každý svůj
hlas. Patřil sem dále Podříznutý Arnold, jehož chybějící nohy mu
poskytovaly nezanedbatelnou výhodu v každé hospodské rvačce, kde mohl muž
s dobrými zuby ve výši klína ostatních bojovat svým speciálním způsobem.
Následoval Kachní muž. Kdyby nebylo kachny, kterou nosil na hlavě a jejíž
existenci nonšalantně popíral, mohl být Kachní muž považován za
přívětivého a vzdělaného člověka, stejného jako je jeho soused. Naneštěstí
byl jeho sousedem Starý Smrďa Rum.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Pan Zichrhajc si zapálil doutník. Kouření bylo jeho jedinou
slabostí. Přesněji řečeno, kouření bylo jeho jediným zlozvykem, u nějž byl
ochoten připustit, že je to zlozvyk. Všechny ostatní řadil do oblasti
pracovních dovedností.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	V každém případě byl pan Tulipán onen druh mohutného chlapa, na
němž téměř praskaly šaty ve švech, a navzdory svým uměleckým sklonům
působil dojmem bývalého zápasníka ve volném stylu, který nezvládl testy
inteligence. Pokud on považoval své tělo za chrám, pak to byl jistě jeden
z těch chrámů, v jejichž podzemí prováděli lidé strašné věci zvířatům, a
když si on kontroloval stravu, tak jen proto, aby se ujistil, že se ještě
hýbá.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	"Aha," přikývl pan Zichrhajc. Znal zúčastněnou veřejnost, nebo
také zainteresované občany. Kdekoliv se objevili, mluvili týmž vlastním
jazykem, kde "tradiční hodnoty" znamenaly "je třeba někoho pověsit".
Všeobecně řečeno, to mu žádné obtíže nedělalo, ale nikdy neuškodí, když
člověk pochopí svého zaměstnavatele.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Mapa je dovedla až k Thaumatologickému parku, který ležel na střed
od Neviditelné univerzity. Jeho vybavení bylo pořád ještě tak nové, že
moderní budovy s plochými střechami, odměněné několika cenami Cechu
architektů, teprve začínaly propouštět vodu a z oken zatím ve větru
vypadlo jen několik skleněných tabulí.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Včera večer vyloupil klenotnictví fy H. Van DeBill a syn na
Unikátní ulici neznámý muž. Pan DeBill (32), kterého muž ohrožoval nožem,
řekl Kometě: "Toho muže bych poznal ihned, kdybych ho znovu uviděl,
protože jen málokdo chodí po městě s dámskou punčochou přetaženou přes
hlavu."
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	 Nejdříve přišli trpaslíci. Uráželi je kvůli jejich pracovitosti
a jejich výšce, ale drželi se při zemi a prosperovali. Pak přišli trollové
a jejich nástup byl o něco snazší, protože lidé většinou nehází urážkami
ani kameních po tvorech přes dva metry vysokých, kteří k tomu, aby vám to
mohli oplatit, nepotřebují kamení, protože jim stačí vlastní pěst. Pak ze
skříně vylezly zombie. Pode dveřmi se vplížil jeden nebo dva vlkodlaci.
Skřítci se integrovali velmi rychle navzdory špatnému začátku, protože
byli velmi tvrdí, silní a podvést je bylo ještě nebezpečnější než podvést
trolla - troll vám alespoň nedokáže vyběhnout nahoru nohavicí.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
Lež oběhne svět dřív, než si pravda stačí obout boty.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Mikuláš si matně vybavil, jak kdysi slyšel někoho říkat, že jediný
tvor nebezpečnější než upír posedlý touhou po krvi je upír posedlý touhou
po něčem jiném. Všechno to pedantické, přímočaré a jednostranně zaměřené
úsilí, které mělo obvykle posloužit k tomu, aby upír našel osamělou mladou
ženu, jež si na noc otevírá okno v ložnici, se soustředilo ma jiný zájem,
a to s nemilosrdnou a horlivou výkonností.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Mikulášovi se občas zdálo, že celá populace Ankh-Morporku je
vlastně jen jediný dav, který čeká na příležitost ke srocení. Obvykle byl
slabě a stejnoměrně rozprostřen přes celé město jako nějaká obrovská
améba. Jakmile se však někde něco stalo, stáhl se kolem onoho místa jako
buňka kolem potravy a ulice se naplnily lidmi.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	_Pan_ Elánius, pomyslel si Mikuláš, když rychlým krokem
následovali policistu. Všichni muži hlídky mu tak říkali. Ten muž nebyl
jen velitelem hlídky, ale byl i rytířem, později povýšeným do šlechtického
stavu s titulem vévody, přiženil se do jedné z nejbohatších rodin města,
dá-li se jedna žena nazývat rodinou, ale oni mu říkali _pan_. A bylo to
skutečné _pan_, slovo plné významu, ne takové to lhostejné "pan", jaké
užíváte, když chcete říct obyčejné věci jako: "Teď, pane, opatrně odložte
ten samostříl a s rukama nad hlavou se pomalu otočte."
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Elánius přestal Mikuláše obcházet, ale to, že mu teď zíral do
obličeje ze vzdálenosti několika centimetrů, situaci nijak nevylepšilo.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	V celé dílně nebyl nikdo, kdo by Mikulášovi věnoval pozornost.
Je pravda, že tam probíhal třístranný spor o jednu šestipenci. Hádal se
Gunilla Dobrohor se Starým Smrďou Rumem a Starým Smrďou Rumem, a je třeba
říci, že Starý Smrďa Rum dokázal skvělým způsobem udržovat spor v chodu
tím, že se chvílemi zuřivě hádal sám se sebou.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	O Králi bylo známo, že na svých dcerách nikdy nešetřil, už jen
proto, že podle něj dokázaly snášet otce, který se musel vykoupat dvakrát,
aby byl jen špinavý.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Sacharóze se zdálo, že jediné nářadí, které trpaslík potřebuje
k práci, je sekera a nějaký prostředek k rozdělání ohně. To mu totiž
poskytovalo výheň s kovadlinou, kde si mohl vyrobit jednoduché nářadí,
s jehož pomocí si dokázal vyrobit nářadí složitější, a se složitějším
nářadím dokázal trpaslík vyrobit prakticky cokoliv.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Sacharóza zachytila jakýsi pohyb. Bodoni vytáhl odněkud z hloubi
regálu sekeru. Byla to tradiční trpasličí sekera. Na jedné straně měla
hrot jako krumpáč, kterým se daly ze země vypáčit vzácné minerály, a na
druhé straně byla široká čepel válečné sekery, protože lidé, kteří vlastní
zem se vzácnými minerály, se někdy chovají zcela nepochopitelně.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	O trpaslících se vždycky říkalo, že většinou projevovali větší
starost o věci, jako je zlato nebo železo, protože na světě je jen omezená
zásoba zlata a železa, zatímco kam se podíváte, je víc lidí, než by se vám
líbilo.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Sacharóza postavila na rohovou poličku květinu v květináči
a vzrušeně mluvila o tom, kolik budou mít místa, až bude dostavěna nová
budova. Mikuláš si ale pomyslel, že i kdyby byla seberozlehlejší, uklizená
nebude nikdy, protože většina lidí od tisku považuje podlahu za jednu
jedinou velkou kartotéku.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Dostal také nový stůl. Přesněji řečeno, byl lepší než nový
stůl, byla to původní starožitnost, vyrobená z pravého ořechového
dřeva, vykládaná kůží a se dvěma kalamáři, spoustou malých šuplíčků
a nefalšovaným živým červotočem.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Mikuláš zaváhal. Jenže pres se dožadoval potravy a on a Sacharóza
si potřebovali odpočinout. Rocky dodával nějaké sportovní novinky,
a i když jim Mikuláš vůbec nerozuměl, tiskl je stejně, protože vycházel
z předpokladu, že ten, kdo se opravdu věnuje sportu, pravděpodobně neumí
číst.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Jeho předci byli vždycky v čele těch, kdo šli do nějaké půtky,
šarvátky či boje. V každém obléhání, pasti, v každém výpadu proti
opevněnému nepříteli cválal v čele vojáků nějaký člen rodu ze Slova vstříc
smrti nebo slávě a někdy oběma současně. Žádný nepřítel nebyl dost silný,
žádné zranění dost hluboké, žádný meč příliš těžký pro někoho ze Slova.
A žádný hrob příliš hluboký.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Nic nemusí být pravda navěky. Abychom řekli pravdu, stačí, když to
bude pravdou dost dlouho.
		-- T. Pratchett: Pravda
%
	Učedník na něj vrhl prázdný pohled. Bylo pořád ještě příliš brzo
ráno, než aby to už bylo časné ráno.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Devět desetin vesmíru představuje znalosti a údaje o umístění
a souřadnicích všeho v té zbývající desáté desetině. Každý atom má svůj
životopis, každá hvězda svoji složku, každou chemickou reakci sleduje
něco jako ekvivalent inspektora s podrobným jízdním řádem v ruce. Ten
jakoinspektor se nepočítá, protože počítá pro celý zbytek a nikdo z nás
si nevidí na temeno hlavy.
	Přesně řečeno, devět desetin vesmíru je administrativa.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Předpokládejme, že byste celá tisíciletí pozorovali pomalé
narůstání sněhu, sledovali byste, jak je stlačován a posouván po kamenných
pláních až do chvíle, kdy ledovec začne odhazovat obrovské ledové balvany
do moře. Pozorujete, jak tyhle nesmírné ledové kry vyplouvají z ledových
vod, naučíte se znát jejich náklad šťastných ledních medvědů a tuleňů,
kteří s radostí hledí vstříc novému skvělému životu na druhé polokouli,
kde, jak slyšeli, jsou ledové kry lemované chřupavými tučňáky.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Rok předtím astronomové na celé Zeměploše užasli, když viděli, jak
se hvězdy na nebi otáčejí, protože světová želva si udělala jeden výkrut.
Síla Plochy jim nikdy neumožnila zjistit proč, ale tehdy prastará hlava
Velké A'Tuin vyletěla kupředu a dolů a želva schramstla přímo
z meziplanetárního prostoru uhánějící asteroid, který by byl, kdyby dopadl
na Zeměplochu, způsobil, že by už nikdo z obyvatel plochého světa
nepotřeboval diář na příští rok.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Jeremiášovi se vždycky nejvíc líbil ten okamžik, když rozebral
hodiny do posledního kousku, každý šroubek, kolečko a pero položené na
černý samet na pracovním stole. Bylo to, jako kdyby se díval na samotný
čas, rozebraný, kontrolovatelný, každá jeho součástka jasná a srozumitelná.
	Přál si, aby byl takový i jeho život. Bylo by to krásné,
zjednodušit si ho, rozložit na kousky, rozložit je po stole, pořádně
vyčistit a pečlivě naolejovat a pak je zase sestavit, aby se kývaly
a točily přesně, jak by měly. Jenže někdy se zdálo, že Jeremiášův život
sestavoval nějaký dost nešikovný řemeslník, který z nedbalosti vytrousil
několik malých, ale velmi důležitých součástek, které s tichým zacinknutím
zmizely v temných zákoutích pokoje.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Přál by si, aby měl lidi raději, ale nějak s nimi nedokázal vyjít.
Nikdy nevěděl, co má říci. Jestliže byl život veselá party, pak on se
ještě nepropracoval ani ke kuchyni. Záviděl lidem, kteří se dostali
alespoň do kuchyně. Tam pravděpodobně budou, když nic jiného, zbytky všech
těch pamlsků a jedna dvě lahve laciného vína, které někdo přinesl a nikdo
nechtěl pít a které nakonec nebude tak špatné, když se z nich vytahají
nedopalky cigaret. A v kuchyni by se mohlo dokonce objevit i nějaké to
děvče, i když Jeremiáš znal hranice své představivosti.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Jeremiáš se pokoušel být zajímavou osobou. Potíž byla v tom, že
byl přesně ten typ člověka, který když se rozhodl být zajímavou osobou,
zkusí nejdříve zjistit, jestli neexistuje nějaká kniha nazvaná Jak být
zajímavou osobou, a pak se informuje, jestli by nemohl navštěvovat kurzy
s podobnou tematikou. Nedokázal pochopit, proč, jak se zdálo, lidé
považují hovory s ním za smrtelně nudné. Vždyť on dokázal hovořit
o jakýchkoliv hodinách. Mechanické hodiny, magické hodiny, vodní hodiny,
kukačkové hodiny, svíčkové hodiny, dokonce i vzácné bajionské broučí
hodiny... Jenže z nějakého jemu neznámého důvodu mu zatím vždycky došli
dřív posluchači než typy hodin.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Madam Fondánová nebyla žádnou velkou přítelkyní disciplíny,
a proto pravděpodobně vymyslela Metodu, která žádnou disciplínu
nevyžadovala. Všeobecně se spoléhala na to, že bude tak dlouho na lidi
mluvit veselým tónem, dokud se z rozpaků nebo čirého zoufalství nevzdají
a neudělají věci po jejím.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Když Zuzana zvedla oči, madam Fondánová se vmáčkla do svého
křesla. Ta dívka měla neuvěřitelnou schopnost věnovat vám celou svou
pozornost. Museli byste být mnohem lepší osoba než madam Fondánová, abyste
přežili při síle té pozornosti. Prověřila vaši duši a červeně odfajfkovala
všechna místa, která se jí nelíbila. Když se na vás slečna Zuzana
zadívala, bylo to, jako když vás známkuje.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Kdyby byly děti zbraněmi, byl by Jasoň jistě na základě
mezinárodních dohod zakázán. Jasoň měl rodiče, kteří ho milovali opičí
láskou, a schopnost soustředění o rozsahu minus několika vteřin, pokud se
ovšem nejednalo o to, provést něco krutého nějakému malému chlupatému
zvířátku. Pak se dokázal nejen soustředit, ale dokonce být i trpělivý.
Jeho umělecké výtvory dokázaly vyděsit slečnu Nováčkovou k smrti, a ta
obvykle dokázala říci něco pěkného skoro o každém dítěti. Byl to nade vši
pochybnost hoch, který potřeboval zvláštní péči. Podle mínění, které
vládlo ve sborovně, by ta péče měla začít exorcismem.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Zuzana se zarazila. Samozřejmě, že se mezi lidmi najde takový
pitomec. Někteří lidé jsou ochotni udělat cokoliv jen proto, aby
zjistili, jestli se to udělat dá. Kdybyste připevnili do nějaké tajemné
jeskyně velký vypínač, nad nímž by byla umístěna tabule s nápisem
"Vypínač k vypnutí světa. PROSÍME NEDOTÝKEJTE SE!",
neměla by barva na tabuli jistě ani čas zaschnout.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Neformálně byla tato návštěva taky nenápadnou kontrolou, která
měla ověřit, zda Jeremiáš bere svůj lék a neprojevuje se jako očividný
blázen.
	Hodináři si byli dobře vědomi toho, že složitý stroj lidského
mozku může tu a tam vytrousit šroubek. Členové cechu byli často úzkostlivě
puntičkářští lidé, kteří se neustále honili za až nelidskou přesností
- a to si často vybíralo svou daň.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	"Hory vidím, mistře," přikývl Kafeš poslušně. Všude kolem
prakticky nic jiného než hory nebylo. Bylo tam tolik hor, že některé
z nich ani nebylo vidět, protože je zakrývaly ty hory, které byly blíž.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Opat seděl na svém vyřezávaném stolci a právě rozmazal lžíci
výživné kaše po hlavě prvnímu akolytovi. Ten se usmíval jako člověk, jehož
místo závisí na tom, aby vypadal šťastně i ve chvíli, kdy mu po čele stéká
směs pastiňáku a angreštu.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Ozval se zvuk, jako když někdo překrojí zelí, a hlava se skutálela
do košíku za veselých výkřiků "Povídám skvělá práce!", které se ozývaly
odevšad z davu. Město Quirm bylo krásné, mírumilovné a zákonů dbalé
a městská rada se ho tak snažila i udržet, a to za pomocí vězeňské
politiky, v níž se kombinovalo maximální zjednodušení s minimální nabídkou.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Yettiové z hor beraní hlavy, kde bylo magické pole tak silné, že
se stávalo součástí samotné krajiny, patřili k těm několika žijícím
druhům, které dokázaly využít kontroly osobního času k získání genetických
výhod. Výsledným produktem je jakási fyzická předtucha - zjistíte, co se
stane, tak, že dovolíte, aby se to stalo. Tváří v tvář smrti, nebo
jakékoliv situaci, která zahrnuje smrtelný risk, zazálohoval yetti svůj
život v tomto okamžiku a pak pokračoval sice s veškerou opatrností, ale
velmi uklidňujícím pocitem, že kdyby se cokoliv nějakým způsobem zvrtlo,
probudí se znovu v okamžiku, který zazálohoval.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Lu-Tze se už dlouho zabýval myšlenkou, že všechno, co se děje, má
nějaký důvod, snad s výjimkou fotbalu.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Zuzana byla vychována k praktičnosti a to znamená, že uměla
plavat. Quirmská kolej pro Mladé dámy byla v tomto směru velmi pokroková
a její učitelky zastávaly názor, že dívka, která neuplave v plném oblečení
alespoň dvě délky bazénu, se dostatečně nesnaží. K jejich dobru je třeba
přiznat, že když odcházela ze školy, uměla čtyři plavecké styly, několik
záchranářských technik a byla ve vodě jako doma. Věděla také, co má dělat,
když se ocitne v jednom jezírku s hrochem, a sice, že má urychleně
vyhledat jiné jezírko, které bude mít sama pro sebe.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Když Lu-Tzeho našli, měřil si právě chladně obrovského mamuta. Pod
mocným čelem obrovského zvířete, porostlého rezavou srstí, šilhala malá
očka v nesmírné námaze srovnat všechny tři mozkové buňky do zákrytu, aby
se mohly rozhodnout, zda má mamut Lu-Tzeho rozšlápnout, nebo udeřit
chobotem a poslat mimo mrazem ztuhlé pláně. Jedna buňka říkala rozdupat,
druhá říkala odpálit, ale třetí se nemohla soustředit, protože myslela na
sex, což bylo mnohem příjemnější.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	"Ne," odpověděla Zuzana. Naneštěstí Unity neovládla jisté jemné
nuance lidské konverzace, kdy tón řeči říkal, například, přestaň se
vyptávat na tyhle věci, nebo ať tě obrovské krysy ohlodávají ve dne
i v noci!
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Seděl na chodníku u kraje ulice, před sebou měl položenu svou
almužnickou misku a pozorně sledoval, co se děje kolem. Pro Mnicha
historie existovaly mnohem zajímavější a složitější způsoby, s jejichž
pomocí se mohl učinit neviditelným, ale přijal za vlastní tu svou
almužnickou misku ve chvíli, kdy mu Lu-Tze ukázal, že lidé nikdy nevidí
nikoho, kdo po nich chce, aby mu dali peníze.
		-- T. Pratchett: Zloděj času
%
	Hřbitov Malých bohů byl pro lidi, kteří nevěděli, co dál.
Nevěděli, čemu věří, ani zda existuje posmrtný život, a většinou ani
nevěděli, co je to praštilo. Prošli životem v otevřené, přátelské
nejistotě, až je zastihla konečná jistota.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Mezi městskými zahradami mrtvých byl hřbitov Malých bohů totéž
jako stolní zásuvka označená nápisem Různé, kam byli ukládáni lidé
v posvátném očekávání ničeho moc. Tady byla pohřbena většina mužů hlídky.
Policista po několika letech služby zjistil, že může jen těžko věřit
v lidi, natož v někoho jiného, koho nota bene ještě ani nevidí.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Navážka si nesl dobývací samostříl, se kterým měli co dělat tři
obyčejní lidé. Upravil si ho tak, že se z něj dal vystřelit celý svazek
střel najednou. Většinou popraskaly už ve vzduchu díky obrovské hnací síle
a cíl byl zasažen rozšiřujícím se mrakem hořících třísek. Elánius mu
zakázal tuhle zbraň používat proti lidem, ale byl to zatraceně dobrý
prostředek k vniknutí do budov. Dokázal otevřít přední i zadní dveře
téměř současně.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Skleněné tabulky vypadly a kovové okapy se roztavily. Střechy
povyskočily do vzduchu a sedly si zpět na svá místa. Budovy se otřásly.
Tahle bouře však přicházela z daleka, a jak se blížila přes pláně, tlačila
před sebou magii přírodního pozadí. A teď ji v jediném okamžiku odhodila.
	Později se říkalo, že blesk zasáhl hodinářství v ulici Mazaných
řemeslníků a všechny hodiny prý se v tom okamžiku zastavily. Ale to nic
nebylo. V Pekařské ulici k sobě elektřina přitáhla párek lidí, kteří se
nikdy předtím neviděli, a pudila je k sobě tak silně, že se museli po dvou
dnech vzít, aby zmírnili pohoršení veřejnosti.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Starý Tom, ctihodný orloj Neviditelné univerzity, odbíjel ne
zvukem, ale tichem. Nebylo to ovšem obyčejné ticho, ale bezdeché časové
úseky pohlcující veškerý zvuk, během nichž se okolní svět naplnil
ohlušujícím bezzvučnem.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Z velké věže s hodinami se ozval odumírající kovový tón.
Rozšafín a Výsměšek nekolik vteřin čekali, ale město zůstávalo plné
obvyklých zvuků, jako byl třesk padajícího zdiva nebo vzdálené výkřiky.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Policista se otočil a poněkud znejistěl. Obrovský kus mýdlové
pěny, který až dosud sloužil Výsměškovi jako decentní zástupce všeobecné
slušnosti, pomalu sklouzl na podlahu.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Elánius ustupoval ke dveřím. jenže to už Sibyla strhla ze stěny
jeden z mečů, které tam byly zavěšeny jako dekorace. Nebyly to dekorace.
Elánius si nevzpomínal, zda se jeho žena kdy učila šermovat, ale skoro
metr dlouhý kus nabroušené oceli je dost nebezpečný, i když s ním mává
rozzlobený amatér. A amatéři mívají navíc občas štěstí.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Ano, pomyslel si Elánius. Tak to bývalo. Privilegia,
která znamenala vlastní zákony. Jen dvojí druh lidí se vysmívá právu -
ti, kteří ho překračují, a ti, kteří ho dělají.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Muži se rozptýlili mezi stoly a při tom spolu vedli huhlavý
rozhovor.
	Elánius přesně věděl, co je to za muže. Sloužili v Noční hlídce,
protože byli příliš ubozí, zlí, neschopní, měli tělesnou vadu nebo byli
příliš hádaví na to, aby sloužili v Denní hlídce. V tom zvláštním
policejním slova smyslu byli poctiví, to znamená, že nekradli ty věci,
které neunesli, a měli páteř mokrého perníkového husara.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Daňové farmaření. Jak chytrý vynález. Starý dobrý Skřipec
Sebevražda. Prodal právo vybírat daně tomu, kdo mu za ně dal nejvíc.
Jak skvělý nápad! Je to způsob, při kterém: a) ušetříte plat výběrčích
daní a náklad na celý daňový systém, b) dostanete hromadu peněz předem
a c) záležitost vybírání daní se pak stane záležitostí mocných, ale
podivuhodně diskrétních skupin, jejichž členové jen málokdy vycházejí na
denní světlo. Na druhé straně právě tyhle skupiny zaměstnávají jiné lidi,
kteří nejen že na denní světlo vycházejí, ale dokonce ho zastiňují. Je
také zajímavé, co všechno dokáží tihle lidé zdanit, včetně "Čuměl jsi na
mě, kámo!" Jak to jednou v budoucnu řekl lord Vetinari? Vybírání daní je
jen chytrý a vybraný způsob, jak vymáhat peníze za pomoci výhrůžek?
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Elánius přemýšlel, jestli Vyndejs seděl uprostřed noci ve své
posteli a hýčkal sám sebe, když se mu tohle zdálo. "Zabavíme všechny zbraně
a kriminalita nám poklesne." Smysl to dávalo. A bylo by to i fungovalo, jen
kdyby bylo dost policajtů - řekněme tak tři na jednoho občana.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Elánius vstoupil dovnitř a okamžitě ho obklopila vlhká tma. Byla
to látková jeskyně. Od stropu visely dlouhé věšáky s prádlem. Prastaré
police se prohýbaly vysokými sloupci košil, vest a ponožek. Tu a tam se
z šera vynořily bedny, které ho chytaly za kolena. Pod nohama mu klouzaly
hromady prastarých bot. Pak tam byl ještě pach. Kdyby měla chudoba pach,
byl by to tenhle. Kdyby měla ponížená pýcha chudých pach, byl by to právě
tenhle. A jako přídavek v něm byl závan dezinfekce.
	Stačilo, aby udělal několik kroků ode dveří, a Elánius se ztratil.
Otočil se a hledal si cestu jednou šedou uličkou za druhou. Všechny byly
naplněny dusivým prádlem a Elánia napadlo, jestli tady už někdo nezemřel,
a pokud ano, jestli by vůbec bylo možné to zjistit.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Byl to ctihodný Roland Rzezacz, boží dar pro nepřítele, pro
každého nepřítele, a chodící pobídka k dezerci.
	Rzezaczova rodina plodila velké vojáky, měřeno základní poučkou
z učebnice jejich praktického válečnictví: "Odečti své ztráty od ztrát
nepřítele, a pokud dostaneš kladné číslo, bylo to triumfální vítězství."
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Jednou z nejtěžších lekcí, které musel mladý Elánius pochopit,
bylo, že lidé, kteří mají velení, velení nemají. Zjistilo se, že vlády
nejsou ani z menší části obsazeny lidmi, kteří by věděli, co dělají, a
že lidé hlavně plánují, místo aby přemýšleli, natož aby přemýšleli při
plánování.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Další chybný krok. Černý humor by se měl vyučovat na školách.
Ozbrojení muži se mohou dostat do potíží velmi snadno, pokud jsou
neozbrojení civilisté dostatečně rozzuření, zvláště je-li příslušná ulice
dlážděna dlažebními kostkami.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Vojsko vždycky přitahovalo pozornost. Dětí, typických
ankh-morporských zvědavců a samozřejmě pozornost oněch dam, jejichž
láska není nijak nezištná.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Ti, kdo stáli na straně Lidu, byli nakonec vždycky rozčarováni.
Zjistili totiž, že Lid má sklony být velmi nevděčný, neumí ocenit, co
se pro něj udělalo, a nechce ani poslouchat, ani myslet dopředu.
Lid měl naopak tendenci být omezený, zpátečnický a nepříliš chytrý,
ano, k chytrosti se dokonce stavěl velmi nedůvěřivě a moudré neměl rád.
A tak dítka revoluce stála tváří v tvář prastarému problému:
Nebylo to v tom, jak se zdálo, že byste měli špatný druh vlády, ale měli
jste špatný druh Lidu.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Fred se opravdu snažil, to Elánius poznal. Snažili se i muži sami.
Ještě nikdy je neviděl vypadat tak... úředně. Obvykle měli každý helmici
a hrudní plát, ale mimo to se jejich oblečení lišilo dle okamžitých
možností. Zato dnes, konečně, vypadali upraveně.
	Škoda těch rozdílných velikostí. Žádný člověk na světě nemohl
provést prohlídku jednotky, v níž stál na jednom konci řady Tupátko a na
druhém konci Meruno Hadrakko, s vážnou tváří. Tupátko byl tak maličký, že
ho kdysi kdosi obvinil z toho, že někomu očumuje pupky, protože obličej
opravdu nikomu očumovat nemohl, zatímco Hadrakko byl vždy první muž ve
službě, který hlásil, že prší. Člověk se musel postavit dost daleko, aby
je dostal do zorného pole oba najednou a nerozbolely ho z toho oči.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Žena stála jen kousek za Rokfórem a tvářila se majetnicky. Elánius
změnil své mínění o muži. Ano, ten člověk měl vzhled a výraz potenciálního
domácího traviče, manžela, který sice o rozvodu přemýšlí jen občas, ale
zato denně před spaním vymýšlí ty nejstrašnější způsoby, jak sprovodit ze
světa svou manželku. Bylo snadné pochopit proč.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Co se týká zbytku ztrát, tři z nich byli jezdci, kteří narazili na
vývěsní štíty obchodů a vypadli ze sedla, když pronásledovali... no,
pronásledovali nějaké lidi, když už se o tom mluví, protože jak v tom
zatraceném kouři a šeru poznáte, kde je nepřítel? A to byli ti šťastnější
hlupáci, protože ti méně šťastní vjeli na koni do některé z vedlejších
uliček. Ulička se točila hned sem, hned tam a neustále se zužovala, až
najednou jezdec zjistil, že všude kolem nastalo hrobové ticho a on
nedokáže koně v tom úzkém prostoru otočit... No, tihle jezdci se pak
učili, jak rychle se dá běžet v jezdeckých botách.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	"Kdybych viděl člověka, který zpívá národní hymnu a mává přitom
vlajkou, dělal bych si s tím vážné starosti. To jsou takové věci, které
většinou napadnou jen cizince. My přece nepotřebujeme ukazovat, že jsme
patrioti. Podívej, tohle je Ankh-Morpork. Nepotřebujeme dělat zbytečný
humbuk kolem toho, že jsme nejlepší. My to prostě víme!"
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	"Nedovedu si, seržante, představit Vojtu Tupátka jako součást
nějakého důmyslného plánu. On nikdy nebyl žádnej velkej myslitel, pane,
k vojsku ho přijali až potom, co někoho přinutil, aby mu na boty napsal
P a L. Většina kluků se dala nalejt jen proto, aby se dostala na čásek
z města, a možná taky ukázala těm cizím frajírkům, kdo je šéf. Ani jeden
z nich nečekal, že po nich budou v jejich vlastním městě plivat babky na
ulicích. To je svým způsobem srazilo v rozletu, seržante. A pak taky ty
dlažební kostky, to je jasný."
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Je jasné, že s lordem Picbudkou jako novým kancléřem se nikdo
nijak zvlášť horlivě nepokoušel dopátrat toho, jak se taková věc mohla
stát. Lidé mumlali klasické výroky typu "pravdu už se asi nikdy nedozvíme"
nebo "a tak celá událost zůstává zahalena závojem neproniknutelného
tajemství", což v Elániově soukromé encyklopedii znamenalo:
"Já vím, nebo si alespoň myslím, že vím, jak to skutečně bylo, a modlím
se ke všem bohům, aby to nevyšlo najevo, protože teď všechno funguje
klidně a hladce."
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Jeden z důvodů rostoucího počtu zběhlých vojáků spočíval v tom, že
tihle lidé s praktickým myšlením si dokázali dát dohromady dvě a dvě.
Republika Melasového dolu neměla ty velké, důležité budovy, které byly
soustředěny ve středu města, ty, o nichž se předpokládalo, že je
vzbouřenci obsadí jako první. Neměla žádné vládní kanceláře, žádné banky,
a jen několik chrámů. Prostě a jednoduše téměř postrádala důležitou
občanskou architekturu.
	Jediné, co měla, byla samá nedůležitá místa. Tak třeba celou
oblast jatek, mléčný trh, a to včetně máselného a sýrového. Měla továrnu
na cigarety a doutníky a výrobnu svíček, skladiště ovoce a zeleniny
a sýpky s obilím a moukou. To znamená, že zatímco republikáni strádali
nedostatkem důležitých věcí, jako je vláda, bankovní služby a Armáda
spásy, byli soběstační v takových fádních věcech, jako jsou potraviny,
nápoje a tabák.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Některým lidem prostě není pomoci. Bylo až k politování, kolik
vládců města bylo inhumováno muži v černém, protože nepoznali včas svou
šanci, nepoznali, kdy už zašli příliš daleko, nestarali se o to, že si
nadělali příliš mnoho nepřátel, nedokázali číst v náznacích a neuměli
odejít ve chvíli, kdy si nasyslovali slušnou a přijatelnou hromádku
oběživa. Neuvědomili si, že se stroj zastavil, že je svět zralý pro změnu
a nastal čas trávit svůj život se svými potomky, protože jinak už ho brzo
začnou trávit se svými předky.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Jistému počtu sloužících byly ukázány dveře, i když výjimečně
slušně a bez jakékoliv trpkosti, a dokonce i Fuigere dostal povolení
přestěhovat si v klidu svou ropuší farmu. Na druhé straně ti, kdo se
starali o krby, oprašovali nábytek nebo zametali a myli sály, zůstávali,
stejně jako zůstávali pokaždé předtím, protože ti si svého vladaře vůbec
nevšímali a v mnoha případech ani nevěděli, jak vlastně vypadá. Kromě toho
byli užiteční a věděli, kam se uklízejí košťata. Lidé přicházejí
a odcházejí, ale prach se hromadí.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	"Jistě, vaše lordstvo," přikývl tajemník a myslel si "jistě, vaše
lordstvo", protože věděl, že některé věci je bezpečnější si ani nemyslet,
a mezi ně patřila i fráze "jaký odporný malý tchoř".
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Rozebrat barikádu, to nějakou chvíli trvalo. Nohy židlí, prkna,
čela a postranice postelí, dveře a kusy dřeva, to vše se prolnulo,
setřáslo a sešlapalo do jediné pevné spleti. A protože každý jednotlivý
kousek někomu patřil a Ankh-morporčané se o své věci starají, rozebírala
se za kolektivní hádky. A zdaleka ne jen proto, že se občas lidé, kteří
do společného základu vložili jen třínohou sesli, pokusili odnést čtyři
vyřezávané židle nebo si k podnožce přibrali i pohodlnou klubovku.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Byla tady i doprava. Vozy, které byly nuceny čekat před branami,
si teď snažily najít cestu ulicemi a dorazit na místo určení dříve, než
vejce zasmrádnou nebo se mléko srazí tak, že vyleze z konví a pokusí se
zbytek cesty ujít samo. Kdyby měl Ankh-Morpork nějakou dopravní síť, došlo
by k jejímu kolapsu. Protože město nic takového nemělo, došlo k tomu, co
seržant nazýval opisem "případ, kdy se nikdo nedokáže pohnout kvůlivá těm
ostatním". Je třeba připustit, že ta slova, přestože celkem výstižně
popisují prakticky celou situaci, už zdaleka nemají takový břink.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Celá skupina policistů se sešla na konci ulice Hrdinů nebo Hrdinské,
kde Mňácal postavil něco jako stánek a kotlík s kakaem. Tam toho moc na
práci nebylo. Před několika hodinami ještě bojovali. Teď byly ulice tak
přeplněné, že ani nebylo možné vydat se na hlídku. Každý pořádný policajt
ví, že jsou chvíle, kdy se chytrý člověk drží stranou. Řeč se točila kolem
těch věcí, které obvykle následují vítězství, jako třeba: 1) dostaneme za
to nějaký prachy navíc? a 2) budou se dávat medajle? s možností volby
3) nedostaneme se za to všechno ještě do malérů?, kterážto myšlenka se
pohybovala v myslích policistů prakticky neustále.
		-- T. Pratchett: Noční hlídka
%
	Kolem se znovu prokýval knihovník s nákladem knih. Další reakce
mágů v okamžiku, kdy se setkali s nezvyklou situací, spočívala v tom, že
prohlédli všechny knihovny, aby zjistili, jestli už se něco podobného
někdy nepřihodilo. To byla podle mínění lorda Vetinariho velmi platná
zbraň v boji o přežití. Znamenalo to totiž, že v čase nebezpečí tiše
prosedíte celý den v budově, jež má velmi silné zdi.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Cohena našla horda sedět na prastarém pohřebním pahorku okusek za
táborem. V téhle oblasti jich bylo velmi mnoho. Členové hordy už je
předtím občas viděli na svých početných cestách světem. Tu a tam ze sněhu
vyčníval oblý pahorek, jehož stěny byly pokryty značkami v jazyce, který
ani jeden z nich neznal. Byly opravdu velmi staré. Nikoho z hordy nikdy
ani nenapadlo vniknout do některého z nich, aby zjistili, jaké poklady
obsahují. Zčásti to bylo proto, že měli slovo, kterým označovali člověka
pracujíciho s krumpáčem, rýčem či lopatou, a to znělo "otrok".
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Výsměšek měl na jazyku jakousi posměšnou poznámku, ale zarazil se.
Znal Leonardovu pověst. Tohle byl muž, který dovedl vymyslet sedm vynálezů
ještě před snídaní, a to včetně dvou nových způsobů, jak připravit
topinku. Tenhle muž vymyslel kuličkové ložisko - něco tak samozřejmého, že
to nikdy nikoho nenapadlo. A to právě bylo základem jeho génia - vynalézal
věci, na něž mohl přijít každý, a lidé, kteří dokážou vynalézt něco, na co
může přijít každý, jsou výjimečně vzácní.
	Tenhle muž byl chytrý tím zvláštním, nepřítomným způsobem. Nejen
že dokázal namalovat portrét, který vás sledoval, kamkoliv jste se pohnuli
v místnosti, ale pak s vámi šel domů a umyl za vás nádobí.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Mnoho věcí vybudovaných Zatraceným Hlupcem Johnsonem, architektem
a návrhářem na volné noze, bylo zaznamenáno v dokumentech Ankh-Morporku,
často v kolonce s nadpisem Příčina úmrtí. Většina lidí se shodla na tom,
že byl skutečně génius, rozhodně pokud jste byli ochotni toto slovo
definovat v širším slova smyslu. Každopádně na světě neexistoval nikdo
jiný, kdo by dokázal, například, namíchat silně explozivní směs
z obyčejného písku a vody. Dobrý návrhář, říkával sám Johnson, musí být
schopen chopit se čehokoliv. A to on byl schopen. Všeho.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Lord Vetinari se nakonec rozhodl sestavit několik výborů, které
by se celou věcí zabývaly. Na univerzitu přicházelo stále víc vyslanců
z cizích zemí a stále více představených cechů a všichni, do posledního,
se chtěli stát důležitou součástí rozhodovacího orgánu a vyhnout se při
tom procesu, v němž bylo třeba použít orgánu myslícího.
	"Mělo by na to stačit nějakých sedm výborů," pomyslel si Vetinari.
A když se mu o deset minut později jako zázrakem vytvořil zárodek nového
podvýboru, vzal s sebou několik vybraných lidí do zvláštního salonku,
založil Nezávislý výbor pro mnohostrannost a zamkl dveře.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Kolem Středu se vždycky potulovali lupiči. Ve ztracených údolích,
zapomenutých chrámech nebo mezi nedostatečně připravenými dobrodruhy se
vždycky nějaká ta kořist našla. Neuvěřitelné množství lidí, kteří
zjišťovali, jaká přečetná nebezpečí je mohou potkat na cestě za
zapomenutými poklady nebo prastarou moudrostí, si zapomnělo na první řádek
svého seznamu napsat "ti chlapi, co se tam dostali těsně přede mnou".
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Podrs přehnaným gestem pokrčil rameny.
	"Teda, co se mě týče, když už člověk neočekává neočekávaný
plameny, tak nemá smysl, aby vůbec někam chodil!"
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	"V tomto okamžiku nastala hodina H mínus dvanáct," oznámil
Rozšafín Ctibum přítomným.
	Jeho posluchači, sedící na palubě, ho sledovali s pozornou a
soustředěnou nechápavostí.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Luňák vyletěl z chapadel mlh.
	Posádka zírala.
	"Tohle nám nikdo neuvěří," řekl nakonec Karotka.
	Pozvedl ikonograf a zamířil ho z okna, a dokonce i skřet uvnitř,
který patřil k druhu zřídkakdy se vyjadřujícímu, vykvikl skřehotavým
hláskem "žovkáá!" a zuřivě se pustil do malování.
	"Já tomu sám nevěřím," prohlásil Mrakoplaš, "a to se na to dívám!"
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Přistáli. Je to krátká věta, ale plná nehod a obtíží.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Lord Vetinari se bez jediného slova podíval na Rozšafína Ctibuma.
Dokázal se vypořádat s většinou typů normálních myslí, ale rukojeť k té,
kterou měl v hlavě Rozšafín Ctibum, bude muset teprve objevit. Teď bylo
lepší se usmát a přikývnout a dát mu i těch několik zařízeníček
a přístrojků, o nichž si Rozšafínův mozek myslel, že jsou tak hrozně
důležité, než ho nechat propadnout amoku.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Byl to profesor neurčitě mlhavých studií, kdo první zahlédl
svit měsíce. V té chvíli se opíral o lodní zábradlí a dopřával si tiché
odpolední cigarety.
	Profesor nebyl ambiciózní mág a všeobecně se stačil soustředit právě
tak na to, aby se nedostal do nějakých potíží a nemusel pracovat. Alespoň ne
příliš. Na Neurčitě mlhavých studiích bylo krásné právě to, že nikdo
nedokázal přesně říci, čeho se vlastně týkala. To mu poskytovalo pěknou
dávku volného času.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Na jakazačistánském veldtu žije kmen N'Tuitivů, což je jediný kmen
na světě, jehož příslušníci nemají absolutně žádnou představivost.
	Tak například jejich pohádka o hromu zní takto: "Hrom je hlasitý
zvuk, který se ozývá z oblohy a je způsoben rozrušením vzdušné hmoty
průletem blesku."
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	"Nikdy jsem nepochopil, co je špatného na tom být zbabělcem,"
prohlásil Mrakoplaš. "Na útěk potřebuješ nervy. Spoustu lidí by bylo zrovna
tak zbabělých jako já, kdyby na to měli dost odvahy."
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Pozůstatky Luňáka byly předmětem počlivého, avšak nic nechápajícího
zájmu božských bytostí. Nebyly si jisté, co to je, ale _zásadně_ to
odmítaly.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Je vlastně přirozené, že ti, kteří zachrání svět před neodvratnou
zkázou, se většinou nedočkají žádných zvláštních odměn ani díků, protože
vzhledem k tomu, že ke zkáze nedojde, začnou lidé uvažovat o tom, jak
neodvratná ona zkáza byla, a v důsledku toho neprojevují přílišnou ochotu
obdařit dotyčného zachránce něčím hmotnějším, než je modlitba.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Luňák dosti tvrdě přistál na zvlněné hladině, přesněji řečeno
povrchu řeky Ankh, a jak se pravidelně stává veřejným předmětům, které
zůstanou ležet bez dozoru a zdánlivě nepatří nikomu, stal se vkrátku
soukromým vlastnictvím velmi mnoha lidí.
		-- T. Pratchett: Poslední hrdina
%
	Apoléna si před zrcadlem stříhala vlasy a cítila se mírně
provinile, protože se při tom vůbec necítila provinile.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Pokud by Apoléna byla vůbec ochotná připustit nějakou silnou
emoci, pak by přiznala, jak těžce je dotčena tím, že vlastně stačí změna
účesu k tomu, aby se mohla vydávat za mladíka. Nemusela si ani stahovat
hruď, což, jak slyšela, byla v podobných případech obvyklá praxe. Příroda
už sama dohlédla na to, aby v této oblasti neměla žádné potíže.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Ze svého místa nad postelí ji pozorovala Vévodkyně.
	Byl to mizerný dřevořez, ručně kolorovaný převážně modrou
a červenou barvou. Zobrazoval obyčejnou ženu ve středním věku, jejíž
povadlý obličej, ustupující brada a mírně vypoulené oči by mohly cynikovi
vnuknout myšlenku, že tady někdo oblékl do ženských šatů leklou rybu.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Zapomeň, žes kdy byla Apoléna. Mysli, že jsi mladík, mysli jako
mladík. Pouštěj hlasitě větry a projevuj uspokojení nad dobře vykonaným
dílem, hlučně a dlouze říhej, pohybuj se jako loutka, které někdo
přestřihl pár nití, nikdy nikoho neobjímej, a když potkáš přítele, párkrát
si do něj uhoď. Těch několik let, co obsluhovala za pultem, jí poskytlo
obrovské množství studijního materiálu. Rozhodně neměla alespoň problém
nehoupat se v bocích. I tady na ní Příroda dost ušetřila.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Apoléna taky musela co nejrychleji ovládnout chůzi mladých mužů.
Tedy - ženy kývaly _jen_ boky. Mladí muži... ti kývali vším od ramen dolů.
Na to člověk potřebuje pěkný kus prostoru, pomyslela si. Jeden při tom
vypadá větší, jako když se kocour načepýří a začne mrskat ocasem. Viděla
toho v hospodě až až. Mladíci se snažili vypadat co největší v jakémsi
pudu sebeobrany proti všem těm ostatním velkým mladíkům v místnosti.
Jsem zlý, jsem divoký, jsem ledově klidný, chladný jako pivo od ledu
a naše máma chce, abych byl nejpozději v devět doma...
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Apoléna před sebou měla dlouhou cestu. Skupina verbířů se přes
řeku přepraví na převozní pramici, jenže Poly znali všichni převozníci
jako svoje boty a strážní by chtěli vidět její cestovní povolení, které
samozřejmě Apol... tedy Oliver Zpěváček neměl. To znamenalo dlouhou
obchůzku až k trollímu mostu ve Vyblöji. Trollům připadali všichni lidé
stejní, a protože neuměli číst, mohla prohlásit za cestovní povolení
jakýkoliv kus papíru. Pak se vrátí borovým lesem na druhém břehu zpět do
Chamragy. Verbíři se tam musí zastavit na noc, ale jinak patřila vesnice
k těm zapomenutým místům, která byla na mapě jen proto, aby se
kartografové nemuseli stydět za to, že tam je tak velký prostor bez jediné
značky. V Chamragy ji nikdo neznal. Nikdo tam nechodil. A odtamtud už
teprve ne. Byl to dokonalý Zapadákov.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Apoléna si v duchu spokojeně pomyslela, že onen Zapadákov je
přesně takové místo, jaké potřebuje. Verbíři se tam jistě zastaví a ona se
dá zapsat. Byla si stoprocentně jistá, že ten velký tlustý seržant a jeho
umaštěný malý desátník si ji nespojí s dívkou, která je včera večer
obsluhovala. Nebyla, jak se říkalo, žádná výjimečná krasavice. Desátník se
ji sice pokusil štípnout do zadku, ale to bylo spíše ze zvyku, jako když
někdo odhání hmyz, a kromě toho tam na pořádné štípnutí nebylo ani dost
materiálu.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Seržant se k Apoléně otočil a usmál se, což způsobilo, že se jizvy
na jeho obličeji podivně přeskupily a mnohonásobné podbradky roztřásly.
Slovo "tlustý" se na něj nedalo dost dobře použít, ne když se dopředu
tlačilo slovo "velký" a snažilo se za každou cenu upoutat vaši pozornost.
Patřil k těm lidem, kteří nemají pas. On měl rovník. A každopádně měl svou
váhu. Kdyby upadl, jedno na kterou stranu, začal by se houpat.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Hostinec u Vévodkyně se považoval za velmi slušný. Bydleli tam
hosté, kteří si dokonce předtím, než vlezli do postele, zouvali boty.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Apoléna stačila sotva zavřít dveře kůlny a ještě se ani
nerozkoukala ve tmě, když se dveře znova rozletěly a vpustily dovnitř
déšť, vítr a desátníka Řemendra.
	"Vstávat! Budičééék! Na nohy, pokud si je najdete, a do ponožek!
Hup, hup, hi, ho, hup, hup..."
	Všude kolem Apolény se najednou začala zvedat a pohybovat těla.
Jejich hlavy musely poslouchat ten hlas přímo, protože žádný mozek by
nedokázal zareagovat tak rychle.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Seržant Honzárum se v popisu těch dívek mýlil. Třem z nich opravdu
chybělo nějaké to kilo do zdravé váhy, ale když vstala ze svého pohodlného
velkého křesla Pohodlí, uvědomili jste si, že to křeslo je ve skutečnosti
poměrně malé a to všechno že vlastně byla Pohodlí. Na tak velkou ženu měla
skutečně malou tvářičku a na ní výraz nepřítomného pašíka. Na jedné paži
pak měla vytetovanou lebku.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Pak se Poly přesunula k měděným kotlům a zastrkovala různé kusy
oděvů zpátky pod bublající pěnící hladinu, přičemž si všimla, že na tomto
místě, kde byla zakázána jakákoliv zbraň, k tomuto účelu používá těžkou,
skoro metr dlouhou měděnou tyč.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	U dveří čekali dva vojáci. Tvářili se unuděně a žen si skoro
nevšímali. K "výtahu" to byla opravdu dlouhá cesta.
	Apoléna ho nedokázala přesně popsat, když o něm mluvila. Něco
takového se muselo vidět. Prakticky to byla obrovská, vepředu otevřená
krabice z těžkých trámů, připevněná na silné lano, které vedlo nahoru
a dolů jakýmsi komínem v kameni. Když všichni nastoupili, zatáhl jeden
z vojáků za mnohem slabší provaz, který zmizel ve tmě. Druhý zapálil pár
svíček, jejichž úkolem očividně bylo ještě zahustit temnotu.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Poly zkontrolovala krbový komín, který páchl, jako kdyby se v něm
už dlouho netopilo. Byl rozměrný, ale tři metry nad jeho spodním otvorem
do něj byla zasazena těžká mříž pokrytá pavučinami plnými sazí. Mříž
vypadala prastará a rezavá a jistě by se dala vylomit, kdyby na ní člověk
pracoval dvacet minut krumpáčem, ale když krumpáč opravdu potřebujete,
nikdy ho nemáte.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Po nějaké době se otevřela dvířka ve dveřích a tichý muž jimi
podal velký hrnec mišmaše a tác plný koňského chleba. Nebyl to špatný
mišmaš, alespoň ne podle standardů špatného mišmaše. Pak se rozproudila
diskuze o tom, zda to, že vás krmí, znamená, že vás nepopraví, až někdo
poukázal na mnohaletou tradici Posledního skvělého jídla, které se
poskytuje všem odsouzencům. Igorína přispěla svou poznámkou ve smyslu,
že tenhle mišmaš je možná jídlo podávané od srdce, ale má mnoho společného
i s plícemi a ledvinkami.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Zvuky boje byly najednou mnohem hlasitější. Vlévaly se
do místnosti jako voda, která se snaží zaplnit díru v mořském dně,
ale všechen hluk světa by nedokázal vyplnit to náhlé bezedné ticho,
které se v sále rozhostilo.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Apoléna natáhla ruku k Drzewakoviczové, která jí se spokojeným
výrazem potřásla. Bylo to svým způsobem další malé vítězství. Jestliže
je sesuv půdy dost velký, kutálejí se i hranaté kameny.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	"Já nikdy nebyla ten typ, co vypadá jako obrázek. Ještě tak
vybledlý akvarel. Když tam, odkud jsem pocházela, hledali mužští
budoucí ženu, měli před očima někoho, kdo unesl pod každou paží prase."
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Na obrázku byla škrobená rodinná skupinka před jednobarevným
závěsem a s palmou v květináči, která obrázku dodávala styl. Vlevo byl muž
ve středním věku, který měl na tváři pyšný výraz, vpravo stála žena zhruba
ve stejném věku a tu a tam se k ikonografovi obracely menší tváře s větším
či menším úsměvem, to podle toho, jak pozdě si který z nich uvědomil, že
si měl na ten záchod skočit ještě _před_ ikonografováním.
		-- T. Pratchett: Podivný regiment
%
	Byla to jen taková malá letní přeháňka, ale zdálo se, že jí
to nikdo neřekl, a tak lila dolů vodu stejně prudce, jako kdyby byla
zimní bouří.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	To byla pravda. Nížiny nebyly pro čarodějky žádný ráj. Slečna
Klíšťová vydělávala drobné peníze tím, že tu a tam někomu vypomohla lékem
nebo lékařskou radou, a také předpovídáním neštěstí.
	Obyčejné věštkyně štěstí vám většinou prorokují to, co chcete,
aby se vám přihodilo. Čarodějky vám říkají to, co se vám stane, ať se
vám to líbí nebo ne. Je to zvláštní, ale o co jsou čarodějky více přesné,
o to méně jsou populární.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Babička užívala stará slova a občas přišla s podivným starým
příslovím nebo rčením. Neříkala pahorkatině Křída, říkala jí vždy jen
"důliny". Na důlinách nesejou hrách, myslívala si Tonička, a tak si to
slovo zapamatovala.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Bylo to dobré zazvonění, končilo dlouhým ojiojiojiojinnnnngggg,
což je značka kvalitního úderu.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Učitelé žili drsným životem a živili se potravou, kterou dostávali
za lekce, které dávali každému, kdo byl ochoten jim naslouchat. Když je
nikdo ochotný poslouchat nebyl, dali si třeba pečeného ježka. Spali pod
hvězdami, které dokázali učitelé matematiky spočítat, učitelé astronomie
změřit a učitelé literatury pojmenovat. Učitelé zeměpisu se zase dokázali
ztratit i v řídkých hájcích a chytit se do medvědích pastí.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Lidé učitele povětšinou viděli rádi. Naučili toho děti dost na to,
aby je umlčeli, což byl vlastně ten hlavní důvod. Na druhé straně je lidé
vždycky v podvečer vyhnali z vesnice, aby jim náhodou v noci za nehty
nezůstalo nějaké to kuře.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Vojáci samozřejmě neměli v domku pro panenky co dělat, ale Čestmír
nebyl ještě dost starý na to, aby si hrál s vojáčky, a tak je zatím
použivali v různých rolích, hlavně v době, kdy si ještě Tonička hrála na
čajové dýchánky, které pořádala pro své panenky. Nebo pro ty figurky,
které měla jako panenky. Od hraček, jaké jste našli na farmě, se čekalo,
že bez úhony přežijí několik generací, ale málokdy se jim to podařilo.
Když Tonička naposled pořádala odpolední čaj, byla čestným hostem hadrová
panenka bez hlavy, dva dřevění vojáci a tři čtvrtiny malého medvídka.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Tonička byla ve své podstatě velmi pravdomluvná osůbka, ale
připadalo jí, že se věci v některych chvílích nedají jednoduše rozdělit na
pravdivé a nepravdivé, ale spíše na ty, které "lidé v té chvíli potřebují
vědět" a ty, "které v té chvíli právě vědět nepotřebují".
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Nějakou chvíli trvalo, než Hamiše vykopali. Fíglové Toničce řekli,
že jestli dopadl hlavou napřed a přitom se otáčel, je třeba ho vytočit
v opačném směru, aby mu neupadly uši.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Choroby ovcí - vrtohlavost
	Je způsobena larvami tasemnice vrtohlavé, která v dospělosti
cizopasí ve střevě psů. V pozdější, chronické fázi dochází k poruchám
centrálního nervového systému, provázeného typickým manéžovým pohybem
(pohyb v kruhu). Postihuje ovce bez rozdílu a při jejich zanedbání
může dojít k úhynu. Zásadní pomocí je denní ošetřování terpentýnem,
a to tak dlouho, dokud není vrtohlavost vyléčena, nedojde terpentýn,
nebo nechcípne ovce.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Byly tady věci na špejlích a věci, které se v mísách vlhce leskly.
Nic nebylo jednoduché. Všechno na sobě mělo šlehačku nebo čokoládové
spirálky nebo stovky droboučkých barevných kuliček. Všechno bylo uměle
zdrsněno nebo uhlazeno, polito nebo oloupáno, pečlivě rozděleno nebo
smícháno. Tohle nebylo jídlo, ale to, jak jídlo vypadá, když bylo hodné
a dostalo se do jídelního nebe.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Viděla obrázky mnoha různých sýrů v Kalendáři. V sýrech se vyznala
a vždycky přemýšlela o tom, jak ty jiné asi chutnají. Byly to sýry
z ciziny a měly podivně znějící jména jako Appenzeller, Dixmudakaas nebo
Lou Marcaillou a pochopitelně Legendární Lancresský modrý, který bylo
potřeba přibít ke stolu, protože jinak útočil na ostatní sýry.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	"Pak mi královna řekla, abych zpíval a tančil a skákal a hrál si,"
vyprávěl dál Roland. "Tvrdila, že to je to, co se od dětí čeká."
	Tonička se nad tím chvilku zamyslela. Pokud ona věděla, tak děti
většinou zlobily, hádaly se, lítaly kolem, hlasitě se smály, dloubaly se
v nose, každou chvíli se ušpinily a část času trucovaly. Kdybyste náhodou
uviděli nějaké dítě, které by tančilo, poskakovalo a ještě k tomu zpívalo,
tak ho nejspíš bodla vosa.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Tonička okamžitě poznala, v čem je problém. Zažila to už předtím
na oslavách narozenin. Paradoxně, díky přebytku cukroví, strádal Čestmír
tragickým nedostatkem sladkostí. Jistě, byl obklopen sladkostmi, jenže
tady selhávala logika jeho na cukru závislého mozku. V okamžiku, kdy si
vzal jednu sladkost, mu mozek připomenul, že si současně nemůže vzít
ostatní a že je kolem něj tolik dalších sladkostí, že se mu v žádném
případě nepodaří sníst je všechny. To na něj bylo příliš. Jediným řešením
situace bylo propuknout v pláč.
		-- T. Pratchett: Svobodnej národ
%
	Mohli bychom zdůraznit, že Darwinova evoluční teorie vysvětluje,
jak se z nižších životních forem vyvíjejí vyšší, z čehož jako důsledek
vyplývá, že člověk by se měl vyvinout v orangutana - a stát se
knihovníkem, protože vyšší životní forma než knihovník neexistuje.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Některé otázky by nikdy neměly být položeny. I tak je ale vždy
někdo položí.
	"Jak to funguje?" řekl Vzoromil Výsměšek, arcikancléř Neviditelné
univerzity.
	Byl to ten druh otázky, který Rozšafín Ctibum nenáviděl skoro tak,
jako "Kolik to bude stát?". To jsou dvě nejtěžší otázky, kterým musí
výzkumný pracovník čelit.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Mágský neboli "skutečný" squash má jen málo společného s tou
vysokorychlostní koupelí v potu, kterou hrají kdekoli jinde. Mágové nevidí
na rychlém pohybu nic zajímavého. Jen mágové jsou schopni hrát líný smeč.
Určité magické poruchy ve stěnách a v podlaze způsobují, že zeď, do které
narazí míč, není nutně ta, od které se odrazí. To je jeden z faktorů,
které měl Rozšafín Ctibum, jak si později uvědomil, předem důkladně
zvážit. Nic tak nepozvedne energetickou úroveň magické částice, jako když
se v protisměru srazí sama se sebou.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Rozšafín znovu zvážil větu, kterou teď bez přípravy vyřkl,
a rozhodl se ji nijak neupravovat. Mluvit se staršími mágy bylo jako
stavět domeček z karet. Kdykoli se vám podaří postavit kousek, který se
očividně neřítí, prostě vydechnete a pokračujete dál.
	Rozšafín vymyslel malý systém, který v soukromí své hlavy
nazýval Lži-mágům. Říkal si, že to bylo pro jejich vlastní dobro.
Nemá žádný smysl říkat vašim šéfům všechno, jsou to zaměstnaní lidé a
nechtějí žádná vysvětlení. Nemá smysl je zatěžovat. To, co chtějí, jsou
krátké příběhy, o kterých by si mysleli, že jim rozumějí, a pak prostě
odejdou a přestanou si dělat starosti.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Rozšafín se znovu podíval do poznámek a projela jím vlna
beznaděje. Uvědomil si, že může dost dobře vysvětlit thaumické štěpení,
ovšem jen za předpokladu, že ten, kdo ho poslouchá, o něm už všechno ví.
Starším mágům by musel vysvětlovat význam každého slova.
V některých případech by to zahrnovalo i slova jako "a" a "je".
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Kvestor nebyl pomatený, jak si mnozí mysleli. Naopak, tento muž
stál pevně nohama na zemi. Jediným problémem bylo, že stály na nějaké cizí
planetě, na té s načechranými růžovými oblaky a šťastnými malými zajíčky.
Vůbec mu to nevadilo, protože tomuto světu fandil více než světu
skutečnému, kde se snažil trávit tak málo času, jak jen to bylo možné.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Jako lidé jsme vymysleli spoustu užitečných druhů lží.
Stejně jako Lži-dětem (kolik mohou pochopit) existují i Lži-šéfům (kolik
potřebují vědět), Lži-pacientům (nebudou se bát něčeho, o čem nevědí)
a z mnoha různých důvodů Lži-pro sebe. Lež-dětem je jednoduše převládající
a nezbytný druh lží. Univerzity dobře znají bystré, kvalifikované
maturanty, kteří dorazí a jsou šokovaní faktem, že biologie nebo fyzika
nejsou přesně tím, co se naučili. "Ano, ale museli jste to pochopit,"
řeknou jim, "abychom vám teď mohli říct, proč to není tak úplně pravda."
Zeměplošští učitelé tohle vědí a používají to jako vysvětlení, proč jsou
univerzity opravdu studnice vědomostí: studenti přijdou ze školy
přesvědčeni o tom, že vědí téměř všechno, a odcházejí s jistotou, že
nevědí prakticky nic. A kam se mezitím poděly vědomosti? Zůstaly na
univerzitě, samozřejmě, a tam je pečlivě vysuší a uskladní.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Arcikancléř Výsměšek se probudil z odpoledního schrupnutí, kdy se
ve snu plazil po pečící se poušti pod plameny dštícím nebem a zjistil, že
je to víceméně pravda.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Předchozí generace byly přesvědčeny, že jejich vědecké teorie
byly naprosto dokonalé, až na to, že se ukázaly být naprosto mylnými.
Proč by tomu u naší generace mělo být jinak? Dejte si pozor na vědecké
fundamentalisty, kteří vám tvrdí, že všechno už je objeveno a už zbývá
dořešit jen pár detailů. Právě ve chvíli, kdy většina vědců začne takovým
věcem věřit, se další revoluce v našem pohledu na svět dere na světlo
a její výkřiky novorozence jsou úplně přehlušeny uširvoucím řevem
ortodoxnosti.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	V poklidu noci Hex počítal. Uvnitř myriád skleněných trubic
cupkali mravenci. Surová magie jiskřila v pavučině skvělých bronzových
drátů a měnila barvu, jak měnila své logické stavy.
	Těch stavů bylo celkem dost díky Hexově konstrukci. Kromě A, NEBO
a jejich kombinací a variant ovládal Hex i MOŽNÁ, SNAD, CO KDYŽ a PROČ.
Hexovi šlo celkem dobře myslet i na nemyslitelné.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Velkými cíli alchymie byla kouzla - recepty - na věci jako elixír
života, který by vám prodloužil život navěky, a jak změnit olovo ve zlato,
což by vám zajistilo dostatek peněz pro financování vašeho nesmrtelného
životního stylu.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Jaderné reakce potřebují mnohem větší množství energie, než je
potřeba pro chemické reakce, což vysvětluje, proč starodávní alchymisté
nezvládli proměnu olova ve zlato. Dnes už se to podařit může - ale náklady
na vybavení by byly astronomické a množství vyrobeného zlata mizivě malé,
takže by vědci byli jako zeměplošští alchymisté, kteří zatím objevili jen
způsob, jak změnit zlato na méně zlata.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Kolem roku 250 př. n. l. vyzkoušel Řek nazývaný Eratosthenés
teorii, že Země je kulatá, a dokonce i zjistil její velikost. Věděl, že se
ve městě Syény - dnešní Asuán v Egyptě - odráželo polední slunce na dně
studny. To by nefungovalo v Ankh-Morporku, kde je voda ze studně mnohdy
mnohem pevnější než ji obklopující studna.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Rozšafín Ctibum byl ateista. Většina mágů je. To proto, že NU
disponovala jistými mocnými kouzly, která bránila okultním zásahům,
a vědomí, že jste imunní vůči úderu blesku, dělá divy s nezávislým
myšlením. Protože bohové samozřejmě existovali. Rozšafín by se to
neodvážil popírat. Jen na ně nevěřil.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Vesmír uvnitř Projektu uháněl svým vysokorychlostním časem
a stejně tam nebylo vůbec nic alespoň vzdáleně připomínajícího domov pro
lidi. Také tam bylo moc teplo nebo moc zima nebo moc prázdno nebo moc
husto. A nejhorší bylo, že nikde nebylo ani zdání bylonebylia.
	Dalo by se namítnout, že ani na Zeměploše se ho nikdy
nepodařilo izolovat, ale jeho existence byla dokázána, jak říká filozof
Li Tin O'Weevidle, "stejným způsobem, jakým existence mléka dokazuje
existenci krávy".
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Věda rozhodně nehlásá, že by dělala všechno správně, ale má skvělé
způsoby, jak zjistit, co všechno je špatně.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Rozšafín si vzal hrníček s čajem. Napil se, přičemž si vrazil
banán do levého oka. Knihovník se domníval, že téměř vše se dá vylepšit
přidáním ovoce, a kromě toho byl dobrá duše, vždy připravený podat
pomocnou tlapu a banán.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Knihovník měl neoficiálně zakázaný vstup do budovy Silnoproudé
magie, a to díky svému neutuchajícímu sklonu poznávat věci zblízka jejich
ochutnáváním. To fungovalo velice dobře v knihovně, kde se z chuti stal
přesný referenční systém, který ovšem už méně fungoval v místnosti
obsahující sběrnicové kabely s kapacitou několik tisíc thaumů. Zákaz byl
jen neoficiální, samozřejmě, protože každý, kdo stiskne kliku tak, že
klika projde skrz dubové dveře, může zjevně jít, kamkoliv chce.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
"Potřebuji někoho tam dole, aby pozoroval věci z povrchu," řekl Rozšafín.
+++ Ale Budete Potřebovat Dobrovolníka. Někoho Dostatečně Hloupého +++
"Tohle je Neviditelná univerzita," řekl arcikancléř. "To by neměl být
žádný problém."
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Univerzita je v mnohém jako korálový útes. Poskytuje klidné vody
a kousky potravy pro citlivé, ale nádherně stavěné organismy, které
nemohou přežít ve vlnách krušné reality, kde lidé pokládají otázky jako
"Má to, co děláš, nějaký smysl?" a další nesmysly.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Starší mágové byli zase zmatení a to se projevovalo tak, že
šťouchali do Rozšafína, když se snažil mluvit. Šťouchání vypilovali
mágové jako prostředek k získání pozornosti k dokonalosti.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Zákony termodynamiky jsou tři. Spadají do oboru, který se nazývá
fyzikální chemie (to je předmět, kterému chemici nerozumějí a fyzici s ním
nechtějí mít nic společného). Existuje spousta formulací, ovšem nejlepší
je dozajista toto shrnutí:
1. Nad přírodou nezvítězíme.
2. Můžeme uhrát remízu.
3. Remíza je na nic.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Je známo, že vědění je síla a síla je energie a energie je hmota
a hmota je hmotnost, a proto velké nahromadění vědění narušuje prostor
a čas. Proto všechny obchody s knihami vypadají stejně a proto všechny
antikvariáty vypadají uvnitř mnohem větší - a proto jsou všechny knihovny,
všude, spojeny. Jen nejužší kruh knihovníků tohle ví a dobře toto
tajemství chrání. Civilizace by se rozpadly, kdyby bylo všeobecně známo,
že špatné zatočení mezi regály vás může zavést do alexandrijské knihovny
zrovínka v okamžiku, kdy útočníci sháněli sirky.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Knihovník si pro sebe mumlal "ook ook", stejně jako si lehce
rozrušené osoby bezcílně bloudící po místnosti broukají "nůžky, nůžky"
v naději, že to způsobí jejich opětovné zhmotnění.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Představivost prospívá nejlépe, pokud má dostatek volného
prostoru: v zajetí jen živoří a lenoší. Představivost se v zajetí
rychle množí, protože je chráněná před strašlivým predátorem známým
jako Přemýšlení.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	To už Mrakoplaš běžel. Fakt, že vám nic nemůže ublížit, není
důvod, proč se nebát. Expert vždy najde důvod, proč se bát.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	"Žer, bojuj, množ se a chcípni," řekl lektor Zaniklých run. "I ti
krabi se dostali dál. I ty ťupky se snažily. Až napíšou historii téhle
planety, tohle bude stránka, kterou každý přeskočí. Budou jim říkat
příšerně nudní ještěři. Zapamatujte si moje slova."
	"Vydrželi tu sto miliónů let, pane," dodal Mrakoplaš, který cítil,
že se musí zastat tvorů, kteří se o nic nesnaží.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Ještěři se potápěli na vzdálené straně laguny. Někteří pracovali
v kamenných jezírcích na jednom z menších ostrovů. Malí ještěři plavali na
mělčině. Na jedné z plovoucích cest se v teplém vánku sušily kousky
chaluh. A mezi tím vším se ozývalo jup-jup, jak se spolu ještěři bavili.
A byl to rozhovor, rozhodil se Rozšafín. Zvířata si totiž skákala do řeči.
Mágové to dělali také, přirozeně, ale oni jsou jiný druh.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Na mágy se snesla špatná nálada. Někteří z nich odmítli při večeři
třetí chod.
		-- Pratchett-Stewart-Cohen: Věda na Zeměploše
%
	Obrovské signalizační věže, které nesly semafory, byly asi dvanáct
kilometrů od sebe a jejich vrcholky byly zhruba ve výši čtyřiceti až
padesáti metrů nad zemí. Říkalo se, že když na takové věži budete nějakou
dobu pracovat bez pokrývky hlavy, začne se vám zdát vaše věž mnohem vyšší
a nejbližší věž mnohem bližší a vás napadne, že byste dokázali přeskočit
z jedné věže na druhou nebo létat na neviditelných zprávách, které se mezi
nimi pohybují. Možná že byste si dokonce začali myslet, že vy sami jste
taková zpráva.
	Co když ale, jak říkají mnozí jiní, to není nic jiného než jisté
narušení mozku způsobené hukotem větru v lanoví. Ale jistě to nikdo
nevěděl. Lidé, kteří vykročí do vzduchu padesát metrů nad zemí, o tom pak
málokdy dokážou podat zprávu.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Říká se, že mozek člověka, který má být následujícího dne ráno
pověšen, se dokáže výjimečně soustředit. Naneštěstí věc, na niž se zcela
nevyhnutelně soustřeďuje, je to, že se nachází v těle, které má být ráno
pověšeno.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Když vyšli na svěží ranní vzduch, dav se zavlnil a ozvalo se
několik pohrdlivých, ale i několik obdivných výkřiků. V tomhle byli lidé
opravdu zvláštní. Ukradnete sto tolarů a jste malý zlodějíček. Ukradnete
statisíce a jste buď vláda, nebo hrdina.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Zatímco byl předčítán seznam jeho zločinů, Vlahoš upíral pohled
kupředu. Nemohl se ubránit pocitu, že je to všechno nefér. Vždyť v životě
nikoho ani neudeřil do hlavy. Nikdy nevylomil jediné dveře. Tu a tam
otevřel šperhákem nějaký ten zámek, ale když odcházel, vždycky za sebou
zase pečlivě zamkl. Co tak zlého vlastně udělal, kromě všech těch
finančních podvodů, bankrotů a náhlych platebních neschopností? Vždyť
nedělal nic jiného, než že přesouval nějaká ta čísla sem a tam.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Existuje rčení "poctivého člověka neošidíš", které nejčastěji
citují ti, kdo si vydělávají šizením poctivých lidí. O to se Vlahoš nikdy
vědomě nepokusil. Když totiž ošidíte poctivého člověka, má sklony stěžovat
si u místní Hlídky a v poslední době bylo čím dál těžší si členy Hlídky
koupit. Mnohem jednodušší bylo podvést podvodníka nebo lumpa a Vlahošovi
to taky vždycky připadalo tak nějak sportovnější. Kromě toho jich taky
bylo mnohem víc. Pomalu jste nemuseli hledat.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vlahoš měl nadání. Během života také získal mnoho dovedností a ty
pak ovládl natolik dokonale, že se staly součástí jeho já. Naučil se být
osobní, ale něco v jeho genech působilo, že si ho málokdo pamatoval. Měl
talent zůstat nepovšimnut, být jen jednou šedivou tváří v davu. Lidé,
kteří ho měli popsat, s tím měli potíže. On byl prostě ten "asi". Bylo mu
asi dvacet nebo třicet. V popisech hlídek na starém světadíle by mohl
měřit od sto pětašedesáti do sto devadesáti, vlasy mohl mít v jakémkoliv
odstínu od špinavě hnědé k slámově žluté a nedostatek charakteristických
rysů stejnou měrou postihl především jeho obličej. Byl asi... průměrný.
Lidé si pamatovali doplňky, věci jako kníry a brýle, a proto vždycky
s sebou nosil několikery ty i ony. Svědci si pamatovali jména, chování,
zvyky a tiky, charakteristické pohyby. Těch měl v zásobě stovky.
	Ano, byla tady ještě jedna věc. Všichni si pamatovali, že než se
s ním setkali, byli mnohem bohatší.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Jeho kůň stál ve stáji sám a nezdálo se, že by se z Vlahošova
příchodu nějak radoval. Vlahoš sice poskakoval po jedné noze, ale přesto
se mu podařilo navléci zvířeti postroj. Sedlem se neunavoval. Uměl jezdit
i bez něj. K čertu, jednou jel dokonce i bez kalhot, ale naštěstí mu
všechen ten dehet a peří pomáhaly udržet se koni na hřbetě. Byl světovým
mistrem v opouštění měst narychlo.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vlahoš se v zoufalství rozhlédl kolem. Nebylo tady nic, co by mohl
užít jako zbraň, a kromě toho byl ze zbraní vždycky nervózní. To byl
ostatně ten důvod, proč nikdy žádnou nenosil. Zbraně neúměrně zvyšovaly
riziko. Mnohem raději se spoléhal na svůj dar se z většiny věcí úspěšně
vymluvit, vyvolat zmatek a zmizet, nebo, když se to nepodařilo, na dobře
podražené boty a výkřiky typu "Podívejte, co je to támhle!"
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Krádeže. Triky. Podvody. Padělky. Falešná hra. Švindly. Ale nikdy
- a to je velmi důležité - nikdy jsem nepoužil žádnou formu násilí. Nikdy.
V tom byl Vlahoš vždycky až přespříliš úzkostlivý. Nepokoušel se také
dělat věci kradmo a potají. Když vás chytili v bankovním sejfu v jednu
hodinu po půlnoci, oblečeného v černém obleku s mnoha kapsami, v nichž
cinkalo rozličné nářadí, bylo to většinou považováno za podezřelé, tak
proč by to dělal? Když na druhé straně všechno pečlivě naplánoval
a připravil, měl ty správné papíry, správný oblek, a co bylo
nejdůležitější, to správné vystupování, mohl do banky vejít v pravé
poledne, a když odcházel, ještě mu sám ředitel většinou otevřel dveře.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Ale dalo by se říci, že nejdůležitější na tom všem byla tvář.
Vlahoš měl poctivou tvář. A měl rád ty lidi, kteří se mu zadívali pevně do
očí, aby mu nahlédli do duše a tak do jeho vlastního já, protože Vlahoš
měl celou zásobu vlastních já, nějaké pro každou příležitost.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	"Byl jsem úředníkem," řekl Vlahoš. "Ano, spousta papírování,"
což byla pravdivá odpověď, když vezmete v potaz hraní karet, padělání
šeků, doporučujících dopisů, akreditačních listin, platebních poukázek
a jiných podobných dokumentů.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Eduard Proužník byl uměleckým dílem. Podvodník-začátečník, kterému
chybí ta správná sebedůvěra a jehož si musí každý všimnout. Byl tak
očividně, komicky nešikovný při provozování svých triků, jako byly třeba
skořápky nebo hry s kartami, že se lidé doslova stavěli do fronty, aby
ošidili chudáka šidiče a o nějaký ten tolar bohatší s úsměvem odešli.
Úsměv jim ovšem vydržel vždycky jen do chvíle, kdy se pokusili zaplatit
někde svými nově, snadno a rychle nabytými penězi.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Jako všechna řemesla, i padělatelství má svá tajemství a jedno
z těch, které Vlahoš odhalil už dávno, spočívalo v tom, že když lidé
spěchají nebo jsou vzrušení, dodají svou dychtivostí a přehnanou
sebedůvěrou padělku dokonalost. Touží tolik po tom už už shrábnout peníze,
o něž obrali hlupáka podvodníka, že jejich oči samy doplní všechny ty
podrobnosti chybějící na mincích, které si tak spěšně cpou do kapsy.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Být v dnešních dnech absolutním vládcem vůbec nebylo jednoduché,
jak si mnozí lidé mysleli. Přesněji vyjádřeno nebylo to jednoduché, pokud
jste nebyli natolik ambiciózní, že byste chtěli být absolutním vládcem
i zítra. Mělo to ovšem své kličky, obezličky a jemnůstky. Mohl poslat
partu chlapů, aby rozbili dveře a odtáhli lidi bez soudu do hladomorny,
ale příliš mnoho těchto věcí postrádalo styl, a nejen to, měly negativní
vliv na jeho zaměstnání, byly návykové a velmi, velmi nebezpečné jeho
i cizímu zdraví. Myslící tyran, alespoň tak to Vetinarimu připadalo, měl
mnohem těžší práci než vládce, který se dostal k moci díky nějakému
přiblblému systému typu volte-se-sami, jako je třeba demokracie.
Vetinari rozhodně nemohl říci svým poddaným, že si za všechno mohou oni.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Je špatné soudit lidi podle vzhledu. Navzdory výrazu,
připomínajícímu obličej selete, jež právě dostalo skvělý nápad, a bez
ohledu na jeho způsob řeči, která zněla, jako když štěká malý, neurotický,
ale výjimečně drahý pes, mohl být pan Kůňpeč laskavý, velkorysý
a nábožensky založený muž. Stejně tak, jako mohl být muž v přiléhavém
černém trikotu a s maskou na obličeji, který v noci vylezl z okna vašeho
bytu, jen chudák, který zabloudil cestou na maškarní ples, nebo ten
chlápek v paruce a taláru, v čele soudní síně, jen transvestita, který se
přišel schovat před deštěm. Ty rychlé dojmy bývají opravdu dost nefér.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Patricij si přitáhl kus papíru a přesným čistým kaligrafickým
rukopisem napsal "Etický kód vedoucích pracovníků". Posunem papíru byl
odkryt štůsek složek, na jehož vršku ležely desky s nápisem "Defraudace
- zpronevěry". Společnost u stolu sice složku viděla vzhůru nohama,
ale právě proto, že se očividně nepředpokládalo, že si ji někdo z nich
přečte, přečetli si nadpis všichni.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	"Nóblhóch? Kdo je to Nóblhóch?"
	"Desátník Noby Nóblhóch, pane. Vy jste ho ještě nepotkal? Říká se,
že má úřední potvrzení o tom, že je člověk, a který _člověk_ něco takového
potřebuje? Naštěstí je to jediný exemplář, takže se nemůže rozmnožovat."
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vlahošovi, což bylo nadmíru neobvyklé, momentálně došla slova.
Podíval se do oné neměnné tváře, která bez ohledu na svou nehybnost
vyzařovala nesouhlas. Byl zvyklý na výrazy vzteku, rozhořčení a nenávisti.
To patřilo k jeho zaměstnání. Ale co byl golem? Jen... prach. Vypálená
hlína. Lidé, kteří se na vás dívali, jako byste byl méně než hlína pod
jejich nohama, to byla jedna věc, ale bylo nezvykle nepříjemné, když vám
něco takového naznačovala sama hlína.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vetinari byl mazaný. Žádný hlupák nemohl zůstat vládcem tak
obrovského a kvasícího městského kotle. Pokud jste si všimli některého
jeho zvěda, bylo to proto, že si to Vetinari přál. Na to, že vás dal
Vetinari opravdu sledovat, jste mohli přijít jedině tak, že jste se
velmi rychle ohlédli a nespatřili jste vůbec nikoho.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vzpomínky na minulou noc se zrádně seběhly ze všech koutů jeho
mozku a začaly stepovat svá vlastní taneční čísla ve známé hře Velká
přehlídka pošetilých činů.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Zacházení s magií se ponechávalo na mázích, kteří věděli, jak s ní
pracovat bezpečně. Hlavní práce všech mágů spočívala právě v tom, nedělat
žádnou magii, ne nedělat magii, protože by neuměli dělat magii, ale
nedělat magii právě proto, že ji dělat uměli. Každý nepoučený hlupák
dokáže neproměnit někoho v žábu. Jenže musíte být velmi chytří na to,
abyste to neudělali, když víte, jak je to snadné. Po celém světě
existovala místa, která připomínala ty časy, kdy mágové tak chytří nebyli,
a na většině z nich už nikdy tráva neporoste.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Lidé chtěli být klamáni. Skutečně věřili, že jste ty zlaté nuggety
našel náhodou v prachu u cesty, že tentokrát skutečně poznají, která z tří
karet je dáma, a že v tom prstenu je pravý briliant.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Doručit všechnu tu poštu samozřejmě nebylo v moci žádného člověka.
A tak se místnosti pošty začaly plnit.
	Mágové z NU se o tento problém upřímně zajímali, stejným způsobem,
jako když doktory fascinuje objev nějaké nové, prudce nakažlivé choroby.
Pacient si sice cení všeho toho zájmu, ale dal by přednost tomu, kdyby ho
už buď někdo začal léčit, nebo do něj přestal šťouchat.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vlahoš náhle pocítil, jak mu strach svírá srdce a dvě
vypolstrovaná sluchátka uši.
	Pak došlo k šlablení. To byl tradiční magický terminus technicus,
i když to Vlahoš nevěděl. Nejprve nastalo zašlablení, okamžik, v němž se
všechno cítilo být nataženo, dokonce i věci, které se absolutně natáhnout
nedají. Po kratičkém setrvání se pak všechno v mžiku vrátilo do původního
stavu nenatažení. Onomu mžiku se říká odšlablení.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Hobsonova zájezdní stáj byl nejproslulejší podnik svého druhu ve
městě, i když ho současně provázela velmi zvláštní, téměř temná pověst.
Zaměstnávali tam Igora, to věděl každý, což bylo při neustálé potřebě
veterinární péče rozumné, ale člověk slyšel historky...
	Například, že kradení koně jsou tam po nocích rozebíráni
a upravováni, takže se pak objeví na trhu v jiné barvě a se dvěma
vyměněnýma nohama. Také se říkalo, že v Ankh-Morporku existuje kůň, který
má spodem vedený šev od hlavy až k ocasu, protože byl sestaven ze zbytků
dvou koní, kteří byli oběťmi jedné velmi těžké a ošklivé nehody.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vlahoš si velké semaforové společnosti nikdy moc nevšímal.
Bylo to na něj příliš velké sousto, a podle toho, co slyšel, společnost
zaměstnávala něco jako vlastní armádu. V horách často docházelo
k nebezpečným situacím, a jediné, co se tam vzdáleně podobalo policistovi,
byl suchý pařez, a i ten byl celé desítky mil daleko. Nebyl by to dobrý
nápad, okrádat někoho, kdo má nejen své vlastní zákony, ale i sílu je
uplatnit. Takoví lidé pak většinou trvají na tom, aby se věci dotáhly až
do konce. Vašeho.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vždyť jsou to jen obchodní bankéři, pomyslel si Pozlátko. Nemají
žádné sny. Počkal, až se poněkud uklidnili a usadili se na svých místech.
Teď měli všichni na tvářích ten podivný a děsivý výraz, jaký mívají bohatí
lidé, když si myslí, že jim hrozí akutní nebezpečí, že se z nich stanou
lidé chudí.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Pozlátko prozkoumal tváře mužů, kteří si začali uvědomovat,
že jedou na tygrovi. Nebyl to ten krajní případ, kdy by museli jet dál.
Mohli seskočit. Ten problém byl v tom, že tygr věděl, kde jeden každý
z nich bydlí.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Myslím, že se vrátím zpátky do hor, pomyslel si Igor, když scházel
po schodech dolů do sklepa. Tam má každá obluda alespoň tolik slušnosti,
že jako obluda vypadá.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Vlahoš se díval na svůj odraz v zrcadle. Vždycky automaticky
zvedal sázky. Nikdy neslibujte, že dokážete možné. Možné může dokázat
každý. Měli byste slibovat, že vykonáte nemožné, protože nemožné _je_
někdy možné, když dokážete najít ten správný způsob. Pokud se to podaří,
tak posunete hranice možného. No a když neuspějete... pak to bylo nemožné.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	"In anum nigre!" ulevil si Vlahoš jako vzdělanec.
		-- T. Pratchett: Zaslaná pošta
%
	Nac mac Fíglové jsou nejnebezpečnější ze všech malých národů,
zvláště jsou-li opilí. Milují pitky, pranice a kradou jako straky.
Přesněji řečeno ukradnou všechno, co není přibito, a když je to přibito,
ukradnou i hřebíky, které k tomu byly použity.
(Z knihy "Víly a jak se jim vyhnout".)
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Průměrný Fígl mužského pohlaví je asi patnáct centimetrů vysoký,
má výrazně ryšavé vlasy, kůži téměř modrou díky hustému modrému tetování
a barvě zvané boryt, a jestli vidíte tyhle podrobnosti, jste pravděpodobně
tak blízko, že vás vzápětí praští.
(Z knihy "Víly a jak se jim vyhnout".)
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
- Zvláštní mazání na ovce: Ke své lítosti musím říct, že se jedná
pravděpodobně o whisky pálenou načerno podomácku. Nikdo neví, co by
udělala s ovcemi, ale říká se že kapka mazání udělá dobře pastýřům za
chladných zimních nocí a Fíglům jakékoliv množství kdykoliv.
(Slovník Fíglů upravený pro jemnější povahy.)
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Lidé na "Důlinách" si mysleli, že čarodějky tančí za měsíčního
úplňku bez spodních kalhot.
	Tonička podnikla v tomto směru svá pátrání a poněkud se jí
ulevilo, že pro to, aby mohla být čarodějkou, nic takového dělat nemusí.
Mohli jste, pokud jste měli chuť, ale jen tehdy, když jste si předtím
zjistili, kde jsou všechny kopřivy, bodláky a ježci.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Slečna Klíšťová na Toniččiny rodiče udělala opravdu dojem
a trochu je i vystrašila. Navíc byli vychováni ve víře, že lidé, kteří
jsou chytřejší než oni a používají dlouhá slova, jsou důležití, takže
souhlasili.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Ozvalo se několik "na shledanou" a "sbohem". Tonička trošku
plakala, matka plakala hodně a mladší bratr Čestmír plakal taky, pro
případ, že by mu někdo dal bonbon na uklidnění.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Nazvat Nac mac Fígly nahlas vílami jste mohli jen tehdy, když
jste stáli o pořádnou rvačku. Na druhé straně Nac mac Fíglové vždycky
vyhledávali nějakou pranici, tak trochu z bujnosti a ve sportovním duchu,
a když se neměli s kým poprat, prali se mezi sebou navzájem, a když byl
některý z nich nějakou dobu sám, občas se sám praštil do nosu, aby nevyšel
ze cviku.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Každé přání bylo třeba si dobře rozmyslet. Bylo nepravděpodobné,
že by kdy v životě řekla například "Přeju si vdát se za krásného prince",
ale vědomí, že by pak mohla otevřít dveře a za nimi narazit na omráčeného
prince, svázaného kněze a Nac mac Fígla, který se bude s pocitem dobře
vykonané práce šťastně usmívat s tím, že je připraven okamžite posloužit
jako svědek, ji nutilo dávat si pozor na to, co říká.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Figlové dokázali být v mnoha směrech užiteční a Tonička jim za to
nechávala věci, které už rodina nepotřebovala, ale pro malé lidičky mohly
být pořád ještě cenné, jako malé lžičky od hořčice, špendlíky, sponky,
miska na polévku, z níž si mohli udělat vanu, a pro případ, že by
nepochopili, co tím myslí, i kus mýdla. Mýdlo Fíglové nikdy nekradli.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Rob nebyl ženatý nijak dlouho, ale během manželství si muži
vypěstují celou řadu zvláštních smyslů, které jim přejdou do krve.
Jeden z nich jim vždycky řekne, že jsou až po krk v ošklivém maléru.
Bohužel jim to řekne až ve chvíli, kdy tam už opravdu jsou.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Tonička si znovu lehla a zhasla. Byla zvyklá spát, zatímco
nedaleko na Důlinách bylo slyšet bečení ovcí a tu a tam tiché cink cink
zvonků.
	Tady nic nebečelo a nezvonilo a pokaždé, kdy se to nestalo,
vzbudila se a rychle uvažovala proč to? Něco se děje?
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Tonička našla kuchyň. Bylo tam chladno a ticho, rušené jen tikotem
hodin na stěně. Hodinám upadly obě ručičky a ležely teď v dolní části
skleněného krytu ciferníku, takže hodiny sice pořád ještě měřily čas, ale
neměly v úmyslu o tom nikoho informovat.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Rob pokynul rukou, aby se vybraná trojice přesunula k jedné stěně
podzemní prostory, zatímco zbytek Fíglů se s radostným halasením a bujarým
halekáním přesunul do středu. Každý Fígl miluje boj, v němž stojí sám
proti nesmírné přesile, protože pak si nemusí dávat pozor, kam padají
jeho rány.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Mrňavý Bohouš jim vysvětlil, jak vyrobit člověka, který by chodil.
Podívali se jeden na druhého. Byl to šílený, zoufalý plán, který byl
nebezpečný a riskantní, a má-li fungovat, bude vyžadovat nesmírnou dávku
síly a odvahy.
	Když jste to podali takhle... souhlasili okamžitě.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Včera paní Rovnovodovážná ostříhala panu Mávalíkovi nehty na
nohou, on sám si na ně nedosáhl. Byla to činnost dosti nebezpečná, hlavně
pro přihlížející, když uvážíme, že jeden z nehtů rozbil okenní tabulku.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	"Takže paní Zlopočasná je hlavní čarodějka, je to tak?" ujišťovala
se Tonička.
	"O, to ne!" odpověděla užasle slečna Rovnovodovážná. "Čarodějky
jsou si všechny rovny. My nemáme nikoho takového jako hlavní čarodějku.
To je naprosto proti zásadám čarodějnictví."
	"Aha, rozumím," přikývla Tonička, která už nerozuměla ničemu.
	"A kromě toho by něco takového paní Zlopočasná ani nedovolila."
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Postava se velmi nejistě naklonila kupředu a strčila Remcalovi pod
nos ruku.
	Byla to opravdu dost velká mince. A rozhodně byla zlatá. Pocházela
z pokladu dávno mrtvého krále, který byl pohřben ve větší části Fíglího
pahorku. Bylo zvláštní, že Fíglové se o zlato, když už ho jednou ukradli,
nijak zvlášť nezajímali, protože pít se nedalo a jedlo se jen velmi
obtížně. Ve svém sídle používali mince a zlaté podnosy hlavně k odrážení
světla svíček, což dodávalo podzemním prostorám příjemný, teplý svit.
Nedělalo jim potíže se nějaké mince tu a tam vzdát.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Jindřicha by teď nezastavilo nic na světě. Strávil celé roky tím,
že tahal povozníkovu káru po vesnicích velmi pomalu a ve své koňské hlavě
vždycky nosil myšlenku, že byl stvořen k jiným, větším činům. Vláčel se
po cestách a díval se, jak ho předjíždějí kočáry a lehké dvojkolky
a žebřiňáky a třínozí psi, a teď si užíval nejskvostnější chvíli svého
života.
	Navíc byl vůz mnohem lehčí než obvykle a cesta tady vedla mírně
z kopce. Jediné, co vlastně musel, bylo cválat tak rychle, aby se udržel
před vozem. A nakonec skutečně předjel dostavník!
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Po nějaké chvilce si Rob Kterýten opatrně odkašlal.
	"No, tož my sme lepší v otázkách slopu, prálky a čórování,"
zamumlal. "O nejakém tem bosorbabování nemáme ani tušáčo."
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Musíte si uvědomit, že piktmužíci nejsou pidimužíci a domácí
hospodáříčkové už teprve ne. Domácí pidimužíci hospodáříčkové za vás
udělají domácí práce, když jim za to budete pravidelně dávat talíř mléka.
	Nac mac Fíglové... ti ne.
	No, možná by to mohli zkusit, kdybyste jim padli do oka
a neurazili je mlékem. Prostě to neuměli. Měli své metody. Vy byste se
jistě nepokusili odstranit zaschlou skvrnu na talíři tím, že byste do ní
opakovaně tloukli čelem.
	A rozhodně byste si nepřáli vidět dřez na nádobí plný Nac mac
Fíglů a svého nejlepšího porcelánu. Nebo s hrůzou sledovat svůj nejlepší
kameninový hrnec, který se koulí po podlaze, zatímco uvnitř zápasí
skupinka Fíglů se stejnou vášní s nečistotami jako jeden s druhým.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	"My dokážem chodit mezi světama, kapíro?" odpověděl Rob Kterýten.
"My sme malej národ."
	Slečna Rovnovodovážná přikývla oběma hlavami. To bylo pravda, ale
bylo hrozně těžké podívat se na vybranou skupinu Fíglů, kterou měla před
sebou, a připustit si, že jsou to, technicky vzato, víly. Bylo to jako
pozorovat tučňáky plovoucí pod vodou a připomínat si, že jsou to ptáci.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	První Toniččiny myšlenky říkaly tohle: Právě jsem měla zuřivou
hádku s paní Zlopočasnou! Říká se o ní, že kdybyste ji pořezali nožem, tak
nebude krvácet, dokud nebude sama chtít! Říká se, že upír, který ji kdysi
pokousal, od té doby pije jen čaj a jí k němu sladké sušenky.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Cesta začala klesat řadou malých hájků, vyšla z nich na pokraji
mozaiky malých políček a zamířila k vysokému živému plotu, zpoza nějž se
nesly tóny dechovky, která hrála Směs melodií z divadelních představení,
i když podle zvuku se ani jediní dva hudebníci neshodli na tom, která
píseň a z kterého představení se hraje.
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	Teorie Přiznání totožnosti na tomto světě skutečně existuje,
i když dnes už ji znají spíše historikové než vědci. Stovky, možná tisíce
let lidé věřili, že Bůh, který samozřejmě stvořil vše kolem nás, zanechal
na každém svém výtvoru svůj podpis v podobě, která lidem naznačuje, k čemu
se dá použít. Tak například: zlatobýl je žlutý, a proto _musí_ být dobrým
lékem na žloutenku, která zbarvuje kůži dožluta (bývala v tom velká dávka
dohadů, ale někdy pacienti skutečně přežili).
		-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou
%
	V mnoha částech města se pohybovaly malé skupinky trollů a trpaslíků,
nebo, pokud se nepohybovaly, pak postávaly malé hloučky trollů a trpaslíků
a oni dva, tedy Tračník s Nóblhóchem, byli na Široké cestě pro případ, že
by sem zabloudila právě některá ze skupinek těch zatracených křupanů
a pokoušela se dělat potíže tady. Už celé týdny v různých částech města
docházelo k drobným šarvátkám. V těch horších částech města, uvažovali
logicky Tračník s Nóblhóchem, nikdy nebyl zvlášť klid, to znamená, že je
zbytečné se ho tam pokoušet udržet ještě teď, když je situace ještě horší,
no ne? Nikdo se nebude pokoušet chovat ovce na místech, kde jsou ovce
požírány vlky. To dá rozum. Byla by to hloupost. Na druhé straně, na
ulicích, jako je Široká cesta, je klidu, míru a pokoje až až, a to všechno
bylo třeba udržovat. Selský rozum jim říkal, že mají pravdu. Bylo to jasné
jako nos v obličeji, zvláště byl-li to nos jako ten Nobyho.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Tady Tračník zaváhal. Ve svém nitru věděl, že točit se vzhůru
nohama kolem tyče v prádle, které byste mohli použít místo dentální nitě,
rozhodně není umění. Když ale někdo namaluje ženskou, jak leží na kanapi
a nemá na sobě vůbec nic, jen na tváři úsměv a v ruce hrozen, tak to je
naopak solidní umění, ale vyhmátnout přesně, v čem ten rozdíl spočívá,
bylo trochu ošemetné.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	"Jak se zdá, dnes má výtisk této monografie kdejaký turista,"
sdělil jim von Krajkowitz. "Věděli jste, že na tom obraze můžeme podle
zbroje nebo detailů těla rozeznat dva tisíce čtyři sta devadesát
jednotlivých trollů nebo trpaslíků? To přivádělo chudáka Grassela
k šílenství. Trvalo mu šestnáct let, než obraz dokončil."
	"To nic není," ozval se rozjařeně Noby, "to tuhle Fred ještě
nedokončil vymalování kuchyně a začal před dvaceti rokama!"
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	"Co to má být? Co to dělá?" zvolal s výrazem neskrývaného
a hlubokého podezření Elánius. Jak se ukázalo, vývoj dezorganizátorů,
které postupně dostal do rukou, už dospěl tak daleko, že se téměř beze
zbytku dokázaly vypořádat se všemi problémy, do nich se jejich majitel
dostal především díky tomu, že je vlastnil.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Elánius chvilku mlčky zíral.
	Tabulová služba. Ano, on skutečně míval službu na mytí tabule. Bylo
to v té malé škole před více než pětačtyřiceti lety. Maminka na tom trvala.
Bohové vědí, kde brala tu jednu penny, která se tam denně platila za dítě,
ale je pravda, že Přehrádka Lehkober přijal cokoliv, co hřálo, jako staré
šaty, palivové dříví a ze všeho nejraději gin. Čísla, písmena, váhy a míry,
o tom se dá těžko říci, že je to rozsáhlé vzdělání. Elánius tam docházel asi
devět měsíců, dokud se ulice nezačala dožadovat toho, aby začal brát mnohem
tvrdší a těžší lekce. Ale nějakou dobu tam byl pověřen mytím tabule a
rozdáváním břidlicových tabulek. Oh, jak omamující, sladkou chuť má pocit
vlastní důležitosti, když je vám šest let!
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Troll bloudil bez cíle a bez naděje...
	Jmenoval se Cihla, i když momentálně si to nepamatoval. Bolela
ho hlava. Opravdu ho bolela. To ten zatracený skrejpr. Jak se to říká?
Kdo klesne tam, kde si uvařil skrejpr, leží tak nízko, že se i švábi musí
sehnout, když na něj chtějí plivnout?
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Elánius to odpoledne tak trochu promrhal. Bylo tady, samozřejmě,
papírování. Vždycky tady bylo papírování. Krabice s nápisy "vyřídit",
"vyřízeno" a "protřepat" byly jen začátek. Hromady papírů ležely jako němá
výčitka kolem stěn a pomalu se prolínaly.
	Elánius už dávno opustil politiku prázdného stolu. V poslední
době se pokoušel zvládnout strategii prázdné podlahy, ale příliš se mu
to nedařilo.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Papíry - muselo jich být hodně a on je musel všechny podepsat.
Elánius podepsal vězeňskou knihu, knihu hlášení a dokonce i knihu ztrát
a nálezů. Kniha ztrát a nálezů! Něco takového za starých časů nemívali.
Když si přišel někdo stěžovat, že mu chybí nějaká maličkost, prostě
a jednoduše podrželi Nobyho hlavou dolů, zatřásli s ním a probrali, co
z něj vypadlo.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	V hlavní místnosti Hlídky nebyl jen stůl denního dozorčího, ale
také půl tuctu dalších menších stolků, kde sedávali policisté, když museli
udělat ty opravdu těžké a ošemetné kusy policejní práce jako vložit
správně čárky do věty.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Navážka si ztěžka povzdechl. "Hoši," řekl, "vy kdybyste měli
dělat testy z blbosti, tak byste je neudělali už jenom proto, páč byste
nedokázali najít na lavici tužku."
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Zápach starého zelí, mastičky na uhry a jiné, proti nakažlivým
kožním chorobám, v osobě desátníka Nóblhócha transmutovaly v podivný odér,
který Angue dřel nos jako ruční pila harfu. Nebyl odporný, ale byl jako
jeho majitel, podivný, vlezlý a prakticky nezapomutelný.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Ze všeho nejhorší bylo, že Tračník už mezi přítomnými v klubu
u Růžové kočičky objevil dva muže, které znal. Naštěstí si ho ani jeden
z nich nevšiml, což bylo jasné podle toho, že kdykoliv stočil pohled
jejich směrem, dívali se na opačnou stranu.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	"Důkazy jsou... poněkud zmatené," řekl Elánius Patricijovi.
"Snažíme se dát dohromady, dalo by se říct, jakousi skládačku." Až na to,
pomyslel si, že zatím nemáme žádné kraje a také nám chybí víčko krabice
s předlohou.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Cihla se vypotácel od Dollyiných sester. Jednou rukou si držel
hlavu a ve druhé měl vak, v němž si nesl tolik vlastních zubů, kolik jich
Navážka dokázal najít na dláždění. Co se toho tejče, byl seržant fakt
slušnej, pomyslel si Cihla. Navážka mu pak velmi srozumitelně vysvětlil,
co by se mu stalo, kdyby jeho druhý úder zasáhl člověka. Graficky mu
znázornil, že hledání jeho zubů by bylo v pořadí až na druhém místě,
protože nejdříve by museli najít jeho hlavu, aby pak měli ty zuby kam dávat.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
Cihla se nervózně rozhlédl kolem a pak se ozvalo zadunění, protože upustil
svůj kyj na podlahu.
"Sem pěkně hluboko v kopru, co?" vypravil ze sebe.
"No, rozhodně bychom si s tebou potřebovali popovídat," přikývl Karotka.
"Chceš právníka?"
"Ne-e, já už jedl."
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Existovalo staré vojenské rčení, kterým Fred Tračník s oblibou
popisoval něčí dokonalý úžas a zmatek. Jedinec v takovém stavu nedokázal
podle Tračníka poznat, "jestli je v prdeli nebo u snídaně".
	Tohle byla pro Elánia vždycky záhada. Přemýšlel, jestli byl v tom
směru podniknut nějaký výzkum. Dokonce i teď, s ústy plnými pachutí
z dusného včerejška a s hlavou křižovanou ostrými obrazy večerních
událostí, si byl jist, že by tenhle rozdíl poznal. Tak pro začátek - jen
v jedné z těch situací by do sebe mohl lít hrnek silné černé kávy.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Troll, kterého všichni ostatní, někdy dokonce i on sám, znali jako
Cihlu, seděl v jedné z velkých cel pro trolly, ale protože se zatím nikdo
nedokázal rozhodnout, jestli je tady jako vězeň nebo jako svědek, dveře
cely nebyly zamknuté. Vládl všeobecný názor, že pokud se nepokusí opustit
celu, nikdo mu nebude bránit v odchodu.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	"Vysvětlit vám seržant, proč svůj plán nazývá 'jednoduchý program
převýchovy', Cihlo? zeptal se Elánius.
	"Ehm... protože mně jednoduše rozbije hubu, když se na nějaký to
svinstvo jenom podívám?"
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Když hukot plamenů přešel ve vzrušené říhání, Elánius zariskoval
a zvedl hlavu. Sibyla se pomalu zvedala na nohy, i když díky speciálnímu
oblečení, které nosí každý chovatel draků, poněkud neohrabaně. Tedy
alespoň každý chovatel draků, jehož popel už není uložen v malé, umělecky
zdobené schránce.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Elánius se podíval směrem, kterým Sibyla ukazovala. Pomrkával na
něj mladý drak s plandajícíma ušima a výrazem mírně otřeseného dobráka.
Byl to Zlatý Šupinajs, plemeno s plamenem tak silným, že jednoho z nich
kdysi použili bankovní lupiči, aby se jím propálili do sejfu.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Sibylu, Čistomilu a malého Samíka odvedli do čisté kanceláře.
Je to zajímavá věc, pomyslel si Elánius, když se díval na Pleskot Řiťku
a skupinu trpasličích policistů, jak se hemží a pitvoří kolem dítěte,
dokonce ani teď, nebo naopak právě ani teď, kdy se všichni vraceli ke
starým rodovým jistotám, nevěděl, kolik vlastně má v Hlídce trpasličích
policistek. K přiznání tohoto faktu musela mít trpaslice opravdu nebývalou
odvahu. V komunitě trpaslíků stačilo obléci si solidní šaty z kroužkové
zbroje a kůže, se sukní až na zem místo kalhot, aby to trpaslici na
morální mapě trpasličího světa postavilo do horšího světla, než byla
v lidském světle Táňa a její těžce pracující kolegyně z klubu od Růžové
kočičky. Odložte ale v místnosti žvatlající dítě a odhalíte je okamžitě,
přes všechnu zbroj a vousy, dlouhé tak, že by se v nich ztratila krysa.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	"Nechceš mi snad říct, že si Táňa Nobyho zaslouží?" podívala se na
Anguu Sally.
	"Podívej, Nobyho si nezaslouží ani Pravdomila Strkvorová, a ta
děsivě šilhá, ruce má jako přístavní nosič a k jídlu si vaří škeble,"
odpověděla jí Angua. "A to, co já vím, spočívala fyzická stránka jejich
vztahu v tom, že kdykoliv se k ní přiblížil, flákla ho syrovou rybou."
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Angua si vymáčkla z vlasů poslední zbytky slizu. Byl velmi úporný
a nechtěl se pustit. Byl tak houževnatý, že některé z jeho kousků odmítaly
odtéct do odpadu a ze všech sil se držely okraje.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Mám dojem, že se na to dívám špatně, řekl si Elánius. To není má
kravička. Je to ovečka s vidlemi. A naneštěstí ještě kváká.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	"Opilá krysa", to byl proslulý Ankh-Morporský sport, hrávaný
v kanálech, kterému nemohla oblibou konkurovat žádná jiná hra s výjimkou
"Čí krysa dýl" (krysu uvážete na provázek a tlučete jí o soupeřovu,
vyhrává ten, jehož... viz název). Závody hoven na kalných vodách odpadních
stok ztrácely už dávno rychle na oblibě, až zanikly docela.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Táňa pak navrhla, aby se přesunuly k Díky bohu, je otevřeno.
	Angua nebyla v té nejlepší náladě, ale neměla to srdce říci ne.
Byla jasná jedna věc, že zatímco má Táňa tělo, za něž by ji mohla každá
jiná žena nenávidět, vyrovnávala tuhle urážlivou skutečnost tím, že byla
nesmírně přátelská a milá. To proto, že měla sebeúctu housenky a, jak jste
zjistili po krátké debatě na jakékoliv téma, podobný objem mozku.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Táňa navíc měla žaludek z plechu. Angua se přistihla, že uvažuje
o tom, kolik asi chlapů zemřelo při pokusu upít Táňu pod stůl. Jak se
zdálo, alkohol jí vůbec nestoupal do hlavy. Možná ji nemohl najít. Byla
však příjemná, nekonfliktní společnice, pokud jste se vyhnuli narážkám,
ironii, sarkasmu, uštěpačnostem a slovům delším než kuře.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Další dobrý prostředek, který jste mohli v Tánině přítomnosti
použít, bylo ticho. Kamkoliv přišla, zavládlo ticho. A pohledy. Němé
pohledy. A občas, odněkud ze stínů, závistivý povzdech. Existovaly
dokonce bohyně, které by zabíjely kvůli tomu, aby vypadaly jako Táňa.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Angua přikývla. A teď, páni, jak vysvětlit syndrom naivky někomu,
jako je Táňa, které jméno Božena sedí asi jako koňské sedlo praseti? To
nebyl jen obyčejný syndrom naivky, tohle byl jeho ukázkový, čistě
koncentrovaný příklad bez jediné odchylky, vzor vzorů, který by měl být
vycpán, impregnován a postaven na podstavec, jako učební pomůcka pro
všechna budoucí staletí. A ona byla s Nobym šťastná!
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Legrace. K čemu je to dobré?
	Není to ani štěstí, uspokojení, zábava, slast nebo škodolibost. Je
to prázdná, krutá a zákeřná mrcha, jméno pro něco, co lidé často začínají
hledat zvečera s červeným nosem z pingpongového míčku, s drátěnými tykadly
na hlavě a nápisem "Chci to!" na tričku, ale co má sklony nechat je
probudit se ráno s obličejem na dlažbě.
	Angua někde přišla k fialovému péřovému boa. Nebylo její. Nebylo
ničí. Kde se vzalo, tu se vzalo. Už jenom jeho neskrývaná láce posilovala
zasmušilost, kterou Angua cítila. Kdesi hluboko v mysli jí neodbytně
hlodala jakási myšlenka a hrozně ji popouzelo, že si nedokázala
vzpomenout, o co jde. Nakonec skončily v hospodě Na márách, přesně, jak
předpokládala. Byl to bar pro nemrtvé, i když tam prakticky tolerovali
každého, kdo nebyl příliš normální.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Bylo to zvláštní, když byla Sibyla v Pseudopolském dvoře. Byl to
jeden z mnoha domů, který ještě před nedávnem patřil Berankinově rodině,
ale Sibyla ho darovala Hlídce. Vyrůstala v něm jako dívka. Byl to její
domov.
	Jako kdyby do otrlých a okoralých duší policistů prosáklo něco
podobného vzdálenému pochopení. Muži, kteří nebyli právě proslulí svou
elegancí a uhlazenými způsoby, se přistihovali, jak si čistí boty, když
vstupují dovnitř, a uctivě si sundávají přilby.
	Začali také poněkud jinak mluvit, pomalu a váhavě, protože v duchu
pečlivě kontrolovali, co chtějí řici, aby včas stihli vynechat hrubší
výrazy. Někdo dokonce našel koště a smetl smetí do míst, kde nebylo tolik
vidět.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Postihnoutův neutuchající náboženský elán triumfoval nad veškerým
protivenstvím. Říká se, že podobná postava se vyskytuje na každé policejní
stanici. Svobodník "Postihnout hříšné letákem osvícení" vydal za dva
takové.
	Stávalo se, že si občas všichni návštěvníci v přeplněném baru
lehli na zem, zhasli světla a mlčeli, když ho někdo včas zaslechl blížit
se ulicí.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	To byl jeden ze Sibyliných výroků, který Elánia zaskočil. Jednou
u večeře prohlásila: "Dnes večer si musíme dát to vepřové, už potřebuje
sníst." S něčím takovým neměl Elánius nikdy potíže, protože byl vychován
k tomu, aby snědl to, co se před něj položilo na stůl, a aby to udělal
rychle, než mu to někdo jiný sebere. Nemohl jen dobře pochopit, že je
u stolu od toho, aby udělal jídlu jakousi milost.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
	Cihla šel k Navážkovi a svůj obušek vlekl za sebou.
	No, von teď leze nahoru na svět a vo tom nejni pochyb! Říkaj, že
když to svinstvo přestaneš brát, že to bolí, ale Cihlu vždycky něco bolelo,
celej život, a zrovna teď to nebylo špatný. Bylo to teda trochu strašidelný,
protože teďka řek větu, a když řek její konec, pamatoval si eště pořád, co
řek na začátku a vo čem mluvil.
		-- T. Pratchett: Buch!
%
Slovník fíglovštiny - upraveno i pro útlocitnější povahy
Zhulený jako čibuk: jsem si jistá, že to znamená "unavený".
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
Slovník fíglovštiny - upraveno i pro útlocitnější povahy
Béhovado: ovce, zvíře porostlé vlnou, které žere trávu a dělá "bé".
Není těžké je zaměnit za jiné druhy.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
Slovník fíglovštiny - upraveno i pro útlocitnější povahy
Zvláštní mazání na ovce: ke své litosti musím říci, že se jedná
pravděpodobně o whisky pálenou načerno podomácku. Nikdo neví, co by
udělala s ovcemi, ale říká se, že kapka mazání udělá dobře pastýřům
za chladných zimních nocí a Fíglům jakékoliv množství kdykoliv. Doma
ji ale vyrobit nezkoušejte.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Pak tady byla stařičká Matička Dezideráta Stěhovalová, která
trpívala záchvaty časové nesoustředěnosti, a když se něco podobného stalo
čarodějce, mohlo to být někdy opravdu dosti podivné. Její rty se nikdy
nepohybovaly v souladu s slovy a zvuk jejích kroků někdy sestoupil po
schodech deset minut předtím, než se přišourala sama paní Stěhovalová.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Ano, ještě to s černou barvou. Většina čarodějek měla ráda černou,
ale Slečna Velezradná měla dokonce v chlívku černé kozy a na dvorku černé
slepice. Stěny domku byly černé. Podlaha byla taky černá. Kdyby vám na zem
upadl kus pendreku, už byste ho nenašli. A k vlastnímu nenadšenému úžasu
musela Tonička vyrábět i černé sýry, což znamenalo natírat je lesklým
černým voskem. Tonička uměla dělat skvělé sýry a dokázala je dokonale
uskladnit, ale černým sýrům nějak nevěřila. Vždycky vypadaly, jako kdyby
měly něco za lubem.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Čarodějky nesměly žádat úhradu za použití svých dovedností,
ale každý, kdo přišel požádat Slečnu Velezradnou o pomoc, přinesl nějaký
dárek, obvykle nějaké jídlo, ale občas i oblečení, nebo starší boty,
pokud byly její velikosti. Pokud verdikt Slečny Velezradné vyzněl ve váš
neprospěch, nebylo taktické (alespoň to všichni říkali) žádat svůj dárek
nazpět, protože o nějakou maličkost přijít bylo mnohem příjemnější než být
v nějakou slizkou maličkost proměněn.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Říkalo se, že když budete Slečně Velezradné lhát, zemřete do
týdne strašlivou smrtí. Říkalo se, že se ke Slečně Velezradné za temných
nocí chodí radit králové a ptají se jí na věci, které se týkají těch
nejdůležitějších státních záležitostí. Říkalo se, že má Slečna Velezradná
ve sklepě hromadu zlata, střeženou démonem se žhavou kůží a třemi hlavami,
který se vrhne na každého, kdo se na zlato jen podívá, a ukousne mu nos.
	Tonička měla podezření, že přinejmenším ta poslední dvě tvrzení
jsou mylná.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Po podlaze se kradla skupinka malých mužíků. Měli kůži pokrytou
modrým tetováním a prachem.
	Všichni měli dosti umaštěné kilty a každý z nich měl na zádech
připevněný meč, velký jako byl on sám. Do jednoho měli rudě oranžové vlasy
s hrubě pletenými copánky. Jeden z nich si nasadil místo helmy králičí
lebku. Vypadala by mnohem děsivěji, kdyby mu nebyla trochu velká
a nepadala mu neustále do očí.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Říká se, že neexistují dvě stejné sněhové vločky. Poslyšte...
a kontroloval to v poslední době někdo?
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Toničce se ozvaly Třetí myšlenky, které se zabývaly okolním světem
a děním po svém. To jsou celé Třetí myšlenky. Když vám bude na hlavu padat
obrovský balvan, budou si Třetí myšlenky říkat: Je to nějaká vyvřelá
hornina jako žula, nebo je to pískovec?
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Bílé kotě pozorovalo padající sníh. Nedělalo nic víc. Nesnažilo se
chytit vločky tlapkou, jen je velmi soustředěně pozorovalo. Vždycky si
vyhlédlo jednu vločku a sledovalo její spirálovitý let, dokud nedopadla na
zem. Pak se ještě chvilku dívalo na místo, kde sníh přistál, jako by se
chtělo ujistit, že představení skončilo, a teprve pak si vybralo jinou
vločku a začalo nanovo.
	Jmenoval se "Ty", jako v "Hej, Ty!" nebo "Ty! Zmiz odsud!". Když
přišlo na jména, Bábi Zlopočasná nedávala přednost žádnému.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Slečna Klíšťová si povzdechla. Příběhy, pomyslela si.
Bábi Zlopočasná věří, že celý svět se skládá z příběhů. No dobrá,
každá máme nějaké ty slabůstky. Až na mě, to se rozumí.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	V této chvíli kroužily kolem ohně malé ohnivé koule. Ty vyrobila
Anagrama. Můžete s nimi zničit své nepřátele, tvrdila. Při pohledu na ně
ostatní čarodějky poněkud znejistěly. Tohle byla magie mágů, provozovaná
na efekt a dost nebezpečná. Čarodějky by daly přednost tomu, probodnout
člověka pohledem. Vždyť co bylo tak skvělého na tom, zabít svého
nepřítele? Jak by potom poznal, že jste vyhráli?
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Tonička pronásledovala podnos, který nějakých dvacet centimetrů
nad zemí oblétl roh domku a jako blesk zmizel za kozím chlívkem. Vytrvale
se mu držela v pat... tedy, držela se za ním. Na listí za chlívkem už
leželo několik talířů. Byly tam brambory vařené ve slupce, rozteklé máslo,
alespoň tucet šunkových rolek, hromádka vařených vajec a dvě upečená
kuřata. Všechno, s výjimkou párečků na podnose, který teď znehybněl, bylo
silně ohlodané. Po Fíglech nebylo ani stopy. Podle toho poznala, že jsou
tady.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	"Oh, jejkote, jejkote, bědoš! Už je tady zakládání ruk, je tady
zakládááánííí!" vykřikl Poťapaný Vilda, vrhl se k zemi a pokoušel se
zasypat suchým listím. Ostatní Fíglové se pustili do bědování a hledali
nějaké úkryty, zatímco Yan Habáně začal tlouct hlavou o zadní stěnu
chlívku.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	"Bědoš! U psí nohy! Jemináku! Už začalo poklepávání!" zasténal
Poťapaný Vilda. "Teďkom už každej moment nastane pohlížení do voka a potom
kárání a peskování!"
	A bylo po všem. Tonička se rozesmála. Nemůžete se dívat na hejno
vyděšených Fíglů a nerozesmát se. Byli v tom tak úžasní. Stačilo jedno
ostré slovo a byli jako ošatka vystrašených štěňat, jen víc páchli.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	"Tancování, kapíro?" pozvedl Rob Kterýten obočí. "Pořádnej jig
nebo reel. Nejni to dobrý slavení, dokáď nelítaj ruce, neposkakujou nohy,
nevohejbaj se kolena a nepoletujou kilty."
	Tonička nikdy neviděla Fígly tančit, ale slyšela je při tom. Znělo
to jako válka, nebo alespoň pořádná pranice a pravděpodobně to něčím
takovým končilo. To poletování kiltů dělalo Toničce trochu starosti
a připomnělo jí otázku, kterou se zatím nikdy neodvážila Fíglům položit.
	"Řekněte mně... nosíte pod těmi kilty něco?"
	Z toho, jak Fíglové najednou znovu ztichli, pochopila, že to není
otázka, kterou by rádi slyšeli.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Fíglové neznají význam slova strach. Někdy si Tonička přála, aby
si přečetli naučný slovník. Bojovali jako tygři, bojovali jako démoni,
bojovali jako obři. Škoda, že také nebojovali jako někdo, kdo má v hlavě
víc než čajovou lžičku mozku.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Fíglové na Zimoděje zaútočili meči, hlavami a nohama a fakt, že to
vše jím bez odporu procházelo, jako kdyby byl pouhým stínem, je, jak se
zdálo, vůbec netrápil. Když Fígl namířil kopanec na nohu svého nepřítele,
ona jím prošla a dotyčný Fígl se kopl do vlastní hlavy, pak to pro něj byl
dobrý pokus.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Na mac Fíglové klusali odpoledními lesy. Místní život už se
s Fígly setkal, takže všichni pernatí i srstnatí lesní tvorové prchali do
svých nor nebo šplhali na nejvyšší stromy.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Pozorovat Fígly při práci bylo skoro stejné jako pozorovat při
práci mravence, až na to, že mravenci neměli kilty a nekřičeli v jednom
kuse "do psí nohy!".
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Z velkého houpacího křesla v pokoji pozoroval Toničku jediným
napůl přivřeným okem obrovský šedý kocour. Z jeho pohledu plálo
nezastírané a nekonečné zlo. Stařenka o něm mluvila jako o "Silverovi"
a řekla jen "toho si nevšímej, je to jen takový velký dobrák", což si
Tonička, která toho o zvířatech věděla víc než dost, snadno přeložila
jako "stačí se k němu přiblížit a zatne ti drápy do nohy".
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Tonička vyprávěla tak jako ještě nikdy nikomu. Musela v tom být
nějaká magie, usoudily její Třetí myšlenky. Mnoho čarodějek si osvojilo
schopnost ovládnout lidi hlasem, ale Stařenka Oggová je ovládala sluchem.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Ozvalo se zaklepání na dveře. Stařenka vstala a došla otevřít.
Ve dveřích stála Bábi Zlopočasná, které přes rameno nahlížela slečna
Klíšťová.
	"Požehnáno budiž tomu domu," prohlásila Bábi Zlopočasná hlasem,
který naznačoval, že kdyby bylo třeba tomu domu požehnání odebrat,
dokázala by to také.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	"Ale nae, dyť to zná i každý hovado, a akorát habouni maj
tydlencty Románky," odpověděl Rob. "Rozvrkanej bejk potká rozvrkanou
krávu, tako von jí nemusí říct 'mý srdce dělá buch, buch, buch, když
vidím tu tvoju rozmilou papulku', páč to maj tak nějak normál v makovici.
U habounů je to dost zašmodrchaný. Románek je moc důležitej, kapíro. Teda
jak bych vám to... no je to v základě způsob, jak se může mladej haboun
přiblížit k mladý habounce na blízko a vona mu při tom nevlítne rukama do
ksichtu a nevydrápe mu voči."
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Ve velkém městě byl velký sněhulák.
	Bylo by ale přesnější mu říkat břečkolák. Technicky byl ze sněhu,
ale ve chvíli, kdy prošel městským smogem, mlhou a kouřem, byl už
šedožlutý. Navíc měl zvenčí na těle nalepeny skoro všechny odpadky, jež na
chodníky odhodili lidé. Přesto ho stavěly tři ušmudlané děti, protože
stavět něco, čemu se mohlo říkat sněhulák, byla zábavná hra a děti to
dělaly od nepaměti. Dokonce i když byl nakonec žlutý.
	Snažily se s tím, co našly kolem, udělat, co mohly, takže mu daly
místo očí dvě koňské kobližky a místo nosu chcíplou krysu.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Když se Tonička zahřála, vypadaly věci trochu lépe. Napadlo ji,
kolik asi Stařenka té brandy do mléka přidala. Stařenka si také udělala
skelnici pití. Měla v ní nejspíš brandy, do které si přidala pár kapek
mléka.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Anagrama chrápala. Bylo skoro neuvěřitelné, jak může někdo s tak
malým nosem chrápat tak strašně nahlas. Bylo to horší, než když někdo řeže
dříví. Jestli se té noci kolem pohybovali nějací zlí duchové, ten zvuk by
je pravděpodobně vyděsil k smrti.
	Nebylo to tím pravidelným pffrtt-pffrtt-pffrtt a Tonička by se
byla vyrovnala s vlezlým kách-kách-kách i s úderným kchrr-kchrr-kchrr,
dokonce s i ohlušujícím kchroooocht! kchroooocht! kchroooocht! Byla by
dokonce, i když to už opravdu nerada, přetrpěla nepravidelné a nečekané
kombinace jednotlivých motivů. Někdy byly čisté, ale jindy zaznělo
kách-kách-kchrr a vzápětí pffrtt-pffrtt-kchroooocht! Co jí ale opravdu
lezlo na nervy, to byly ty nepravidelné pauzy. Ty odmlky nikdy nebyly
úplně stejné. Někdy mezi jednotlivými motivy nebyla vůbec žádná přestávka,
jindy bylo čekání na začátek dalšího chropotu téměř nekonečné. Tonička se
několikrát přistihla při tom, jak tají dech v očekávání dalšího
kchroooocht!, které nepřicházelo.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Velmi, opravdu velmi silná by musela být slova, která by vystihla
tloušťku zámeckých hradeb. V noci tam nehlídaly žádné stráže, protože ty
zámek v osm hodin zamknuly a šly domů. Místo nich tam byl starý Ráhýnko,
který kdysi patřil k hradním strážím.
	A teď byl úředním nočním hlídačem, ale každý věděl, že pravidelně
kolem deváté, večer co večer, usíná v křesle před krbem. Nosil starou
trubku, na kterou měl teoreticky zatroubit v případě útoku, i když nikdo
nevěděl, k čemu by to bylo dobré.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Roland měl škrábanec na paži, tvář rudou, po bradě mu stékal pot
a těžce oddechoval. V roztřesené ruce svíral meč. Za ním, na druhé straně
šedivé místnosti, stála kompletní, i když dosti omšelá plátová zbroj.
Zbroj otočila hlavu, aby si prohlédla tety. Ošklivě to zaskřípalo.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	O kousek dál uviděli u cesty něco, co nejspíš bylo démonem.
	Mělo to děsivou tvář s tolika zuby, že některé z nich prostě
musejí být jen na efekt. Tvor měl i křídla, ale ta by ho asi jen stěží
zvedla ze země, natož aby s jejich pomocí dokázal létat. Obluda si někde
našla kus zrcadla, každou chvíli se do něj podívala, otřásla se hrůzou
a odvrátila se.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Tonička se vrátila do Lancre. Roland ji odvezl až do Dvoukošil
a zbytek cesty jí zajistil špičatý klobouk.
	Ze všeho nejdříve navštívila Stařenku Oggovou, které musela
všechno dopodrobna vyprávět. Tak ušetřila dost času, protože vyprávět
něco Stařence Oggové znamenalo vyprávět to více méně kdekomu.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Velkej chlap klanu Fíglů z Křídového pahorku Rob Kterýten pozvedl
ruku a podíval se na druhou stranu podzemního prostoru na Žaninu, kolem
které stál houf malých Fíglat. Usmívala se na něj a jeho synové zírali na
otce v obdivném úžasu. Jednoho dňa, pomyslel si Rob Kterýten, budou ti
ogaři schopní vyrukovat aj na ty nejdelší slova, dojít až k jejich zadku
a nakopat jim ho. A nezastaví je ani tydlecty čárky, ani ty falešný
obojaký středníci!
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	Robova odvaha byla vzata v pochybu. Celé roky se považoval za
hrdinu bez bázně a hany a pak mu najednou ta bosorbaba všech bosorbab
řekne, že vlastně jistým způsobem žádný hrdina není. Nuž, nemože sa přít
s bosorbabou všech bosorbab, ale on to vyzvání přijme, ó ajto, to urobí,
jináč se nejmenuje Rob Kterýten.
	"A kde že je moje búhovado?" četl. "Je totok moje búhovado? Robí
to 'píp!'. To je fták-kuřacko! To nejni mý búhovado."
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
	"Tak ňák cejtím, že mi to čtení začíná dělat dobře," prohlásil Rob
Kterýten. "Navalte to sem!"
	A celé dopoledne pak četl Základy moderního účetnictví, ale aby to
bylo přece jen zajímavější, doplnil si do textu množství draků.
		-- T. Pratchett: Zimoděj
%
fortunes-cs 2.0.9-1 / usr / share / games / fortunes / cs / zemeplocha
